Dnes oslaví 75. narozeniny básník a publicista Daniel Strož

Daniel Strož se narodil 4. 8. 1943 v Plzni. Pochází z rodiny živnostníka; matka byla německého původu. Dětství a mládí prožil v Praze. Po ukončení základní školní docházky (1957) nemohl z politických důvodů studovat a nastoupil do internátní školy v Častolovicích, kde se v letech 1957–1960 vyučil technikem chladírenských zařízení. Po nevydařeném pokusu o studium vojenského leteckého učiliště a následném absolvování vojenské služby (1962–1964) byl zaměstnán jako chladírenský technik. V polovině 60. let se podílel na pořadech poetického divadla při pražské kavárně Luxor a na večerech poezie v Lidovém domě v Praze–Vinohradech. Do exilu Strož odešel krátce po srpnu 1968, v Mnichově pracoval jako technický úředník. V 70. letech působil jako vedoucí kulturního odboru Českého ústředního svazu v Německu. V roce 1975 založil (vydáním vlastní sbírky Zpovědnice moje hvězda) významné exilové nakladatelství Poezie mimo domov (PmD), od roku 1981 užívající názvu Obrys/Kontur – PmD. V několika edičních řadách (Edice bibliofilií PmD, Meritum, Réva, Nová řada poezie, Dvojjazyčná řada, Beletrie v PmD, Černá řada poezie aj.) vydal na 180 titulů převážně poezie, ale i prózy, divadelních her, knih pro mládež aj., po roce 1990 však i knihy řady prominentů české oficiální literatury 70. a 80. let. V roce 1981 založil a do roku 1990 redigoval časopis Obrys, čtvrtletník nezávislé české a slovenské kultury.
Roku 1995 se vrátil do Čech a žije v Plasích u Plzně. Od téhož roku se podílí s Karlem Sýsem (a z počátku i s Petrem Burianem) na redakci časopisu Obrys–Kmen, který vychází jako příloha komunistického deníku Haló noviny a ostře polemizuje s českým politickým i kulturním vývojem po listopadu 1989. V roce 2000 s Karlem Sýsem založil Unii českých spisovatelů, ve které zastává funkci jednoho z jejích místopředsedů. V letech 1995–2004 působil jako publicista a spisovatel ve svobodném povolání, v červnu 2004 byl zvolen jako kandidát Komunistické strany Čech a Moravy do Evropského parlamentu.

Již v dětství Strož autorsky přispěl do časopisů Pionýr, Pionýrské noviny aj., od 1962 pak zveřejňoval verše v periodikách Mladá fronta, My, Student a Divoké víno. V exilu pak přispíval do časopisů Národní politika (Mnichov, 1972–80 byl i redaktor), Listy (Řím, byl členem redakční rady), Magazín (Curych), České slovo (Mnichov) aj. Verši a kulturněpolitickými komentáři se pravidelně účastnil též vysílání Svobodné Evropy, Hlasu Ameriky a německé stanice Deutsche Welle.
Po roce 1989 publikoval básně a články v Lidových novinách a Tvorbě (byl členem redakční rady). V současnosti přispívá převážně do Naší pravdy, Haló novin a Obrysu–Kmene. V roce 2006 založil Literární cenu Daniela Strože a Unie českých spisovatelů, kterou každoročně uděluje třem levicově orientovaným autorům.
Své rané práce publikoval pod jménem František Strož, v exilových i domácích periodikách užíval pseudonymu Dominik Černý a šifer -ok, -ok-, (ok), -ds-, (ds), -zis-, OK, DS.

Počáteční Strožova lyrika vyvěrala především z milostného prožitku. Již v prvních básnických sbírkách se však utěšivé milostné motivy prolínaly s reflexí syrové životní reality (Dlaň plná naděje, Zpovědnice moje hvězda). Základní napětí Strožovy tvorby, ležící v antinomiích lásky a zklamání, důvěry a zrady, touhy a nenaplnění, se vyhrotilo ve sbírce Svíce do rána, jíž dominuje bolestný pocit života, vymykajícího se všem zdánlivým jistotám.
Charakteristickými konstantami Strožovy poezie jsou však i ironie a sarkasmus, jež jsou – spolu s úsporným využíváním jazykových prostředků – nejbližší autorovu chápání básně jako komentáře k aktuálním společensko-politickým událostem. Výrazem tohoto jeho úsilí se stala již sbírka Orgie smutku, tematicky zaměřená k desátému výročí srpnové okupace republiky (Strož byl za ni roku 1981 zbaven československého občanství).
V Exilovém seppuku přerostl Strožův společensky angažovaný typ básnictví až do pamfletické roviny. Autor zde kritizuje především pokrytectví a nezájem o věci veřejné, bující uvnitř exilového společenství. Trpkost, vyplývající ze zklamání poměry v Čechách 90. let, se zobrazila ve sbírkách ostrých pamfletických textů Báz(s)ně, Maskaron ve sklepě a Aby ta země naše byla. Intimnější tóny do Strožovy poezie vstupují ve sbírce Třicet básní za maminku a v souboru milostné lyriky Zdá se nám o sobě.
Kritika mezilidských vztahů v posttotalitní společnosti se stala tématem i pro Strožovu divadelní hru Pohroužení. Ostře kritický postoj je také charakteristický pro Strožovy publicistické články, které pravidelně vydává v knižních souborech.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz