Dnes uplyne 40 let od úmrtí spisovatele Ludvíka Součka

Ludvík Souček se narodil 17. 5. 1926 v Praze, otec byl původním povoláním knihkupec, matka učitelkou. Vystudoval gymnázium v Praze a medicínu na Lékařské fakultě UK. Pracoval jako asistent na zubní klinice v Praze, krátce jako lékař v Koreji a poté v Ústřední vojenské nemocnici v Praze- Střešovicích, od roku 1964 na ministerstvu národní obrany. V roce 1968 se stal zaměstnancem ÚV KSČ, a od roku 1969 byl náčelníkem zpravodajství Čs. armádního filmu, dále redaktorem armádní redakce Čs. televize, vedoucím redaktorem oddělení populárně naučné literatury v nakladatelství Albatros. Souběžně přednášel teorii a dějiny fotografie na Univerzitě 17. listopadu v Praze, redigoval fotografické rubriky v periodikách Svět v obrazech a Mladá fronta a působil jako komentátor populárně vědeckých pořadů v Čs. televizi. Po odchodu do invalidního důchodu se věnoval především literární činnosti.

Autorské počátky L. Součka jsou spojeny s populárně naučnou literaturou pro děti (Hrátky kolem křižovatky, Jak se světlo naučilo kreslit, Kam nedosáhne hlas, Co oko nevidí) a k tomuto žánru se vracel i později (Co zavinil Gutenberg). Napsal rovněž celou řadu příruček o fotografování.

Od poloviny 60. let se začal projevovat S. zájem o záhady a tajemství života na Zemi a zejména ve vesmíru. Ve sci-fi trilogii pro mládež Cesta slepých ptáků, Runa rider, Sluneční jezero zkombinoval postupy literatury faktu a fabulované prózy s tajemstvím a uvedl do české literatury dänikenovský typ problematiky: téma vesmírných civilizací a jevů, jež lze vykládat jako důkazy jejich přítomnosti na Zemi a v lidských dějinách. Prolínání sci-fi tématu s detektivním či špionážním syžetem charakterizuje také další S. fabulované prózy (Krotitelé ďáblů, Pevnost bílých mravenců, Případ baskervilského psa), často utvářené jako variace na známá literární díla a pracující s typickými tématy žánru, případně humorně a ironicky reagující na jeho stereotypy (Bohové Atlantidy, Zájem galaxie). Zřetelný je v nich i výchovný aspekt, motiv zneužití vědy pro mocenské cíle a poukazy na nebezpečí přežívajícího fašismu (Bratři Černé planety, Případ Jantarové komnaty). Obdobný rejstřík nevyřešených záhad, jaký nalézáme v S. prózách, se paralelně objevuje také v jeho knihách literatury faktu (Velké otazníky).

Od 70. let pak vyhledává a zpracovává i záhady mystiky a tajných bratrstev. Ve dvou dílech nedokončené trilogie (Tušení stínu, Tušení souvislosti) se S. soustřeďuje na zaniklé civilizace i další záhadné přírodní a historické jevy a pokouší se na základě vědeckých hypotéz dospět k jejich řešení, opírající se zpravidla opět o předpoklad dávné přítomnosti mimozemšťanů na zemi. S. snaha racionálně „přivádět věci na pravou míru“ dala vzniknout knize Obrazový opravník obecně oblíbených omylů nebo v knize Otazníky nad hroby pokusu o objasnění osudů a úmrtí historických postav (např. Kristus, Napoleon, Ladislav Pohrobek).

Ludvík Souček zemřel 27. 12. 1978 v Praze.

Zpracováno podle: Slovník českých spisovatelů od roku 1945. Brána 1998