Dnes uplyne 50 let od úmrtí spisovatele Jaroslava Zrotala

Jaroslav Zrotal – dramatik, básník a prozaik, se narodil 7. 4. 1909 ve Velkém Meziříčí.

Dětství a mládí Zrotal prožil ve velmi tíživých sociálních poměrech, částečně u příbuzných; jeho matka – po otcově smrti – pracovala jako pomocnice v domácnosti. Od roku 1920 studoval na reálce v České Třebové a Lipníku nad Bečvou, po třetím ročníku však studium přerušil a rok se učil knihkupcem v Novém Městě na Moravě. Poté se opět vrátil na reálku, finanční tíseň jej však donutila studium po čtvrtém ročníku ukončit. V roce 1925 se stal zednickým učněm, vystřídal několik krátkodobých zaměstnání v dělnických profesích, zažil i období bez práce. V této době pobýval převážně v Brně, kde se také jako příležitostný statista sblížil s divadlem. Divadlu se začal intenzivně věnovat zejména po roce 1928, kdy byl přijat na pražskou dramatickou konzervatoř. Během studia statoval a hrál menší role v Národním divadle, později, po ukončení vojenské prezenční služby v Michalovcích na Slovensku, spoluzakládal Divadlo mladých v Umělecké besedě, poté působil jako herec v Olomouci (1935–38, zde jej výrazně ovlivnila spolupráce s Bedřichem Václavkem, Oldřichem Stiborem a Vítězslavem Nejedlým), v Ostravě (1938–45) a u venkovské divadelní společnosti. Po válce žil trvale v Praze, hrál v Realistickém divadle (1946–48) a v Divadle filmového studia. Od roku 1951 byl zaměstnán u Čs. státního filmu jako scenárista a dramaturg.

Debutoval v časopise Čin. Zrotalův román Jed Jindřicha Kargera byl vydán v roce 1936 na pokračování v Moravském večerníku (Olomouc). Podle jeho námětu byly natočeny filmy Železný dědek (1948, r. Václav Kubásek, sc. Karel Steklý a Jaroslav Mach), Slepice a kostelník (1950, r. Oldřich Lipský a Jan Strejček, sc. + Vladimír Bor a Jan Strejček), Frona (1954, r. Jiří Krejčík, sc. + Vladimír Bor a Jiří Krejčík) a Tažní ptáci (1961, r. Jaroslav Mach, sc. + Miloš Velínský, František A. Dvořák a Jaroslav Mach).

Do literatury Zrotal vstoupil ve 30. letech básnickou sbírkou Zimostráz a časopisecky otištěným románem Jed Jindřicha Kargera, těžiště jeho tvorby ovšem leží v dramatech z konce 40. a první poloviny 50. let, nesoucích typické znaky poetiky budovatelského dramatu a v rámci komunistické ideologie zachycujících proměny myšlení i majetkových vztahů. Ve své době byla velmi úspěšná veselohra Železný dědek (o nezlomném strojvůdci) a zejména komedie Slepice a kostelník (původně Slepice a Pánbůh), situovaná do prostředí slovácké vesnice, která konflikt mezi budovateli nového řádu a jeho odpůrci vykreslila v rovině redukující postavy nepřátel na směšné a bezpáteřní figury (zvláště v první verzi měla také silný antiklerikální rozměr). Hra Frona naopak navazuje na klasické vesnické drama; příběh hrdinky, řešící ve stylu Maryši dilema mezi hmotným zajištěním ve zpola vynuceném manželství a láskou, je však v duchu nové socialistické morálky zakončen optimisticky. Zrotalova tematická orientace na období kolektivizace vesnice a na příběhy směřující k odhalení skrytého nepřítele přetrvává i v 60. letech, ať v detektivní próze Všichni spravedliví (o rozkrádání družstevního majetku), či v dramatu Zapřená Venuše, v němž je etika budovatelů socialismu postavena proti prudérnosti a falešné morálce. – Zrotal se pokusil i o formu operety (Zavinil to Ferkl?), o tematický experiment (hra Hospodin a auto se odehrává na severoamerickém venkově mezi místními černochy) či o využití ozvláštňujících divadelních prostředků (filmová projekce ve hře pro mládež Co kamera neviděla).

Jaroslav Zrotal zemřel 13. 6. 1969 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz