Dnes uplyne 145 let od úmrtí spisovatele Vítězslava Hálka

Vítězslav Hálek patřil vedle Jana Nerudy k předním organizátorům almanachu Máj. Působil jako teoretický mluvčí nastupující generace, jako novinář a kritik, psal verše, povídky a dramata. Dosáhl u čtenářů neobyčejného úspěchu, neboť dovedl vyjadřovat pocity, jimiž žili jeho současníci.

Narodil se 5. 4. 1835 ve vesničce Dolínku u Mělníka. Celé jeho literární dílo i názory ovlivnila nejvíce léta strávená v prostředí klidného středočeského venkova.

Rozhodující pro Hálkův život byl jeho příchod do Prahy na akademické gymnázium. Odmítl přání rodičů studovat na kněze, vstoupil na filozofickou fakultu, ale studia nedokončil a rozhodl se zcela věnovat literatuře.

Už koncem padesátých let dosáhl prvních literárních úspěchů sbírkou lyriky Večerní písně, obsahující drobné lyrické básně přístupné písňové formy. Podle starší básnické tradice vycházejí Večerní písně z představy „pěvce“, který zdánlivě improvizuje v duchu lidového básníka.

Požadavku své generace, aby literatura zobrazovala pravdivě soudobý život v celé jeho rozloze, chtěl Hálek vyhovět drobnými veršovanými obrazy z venkovského prostředí. Tyto epické básně, mezi nimiž stojí na prvním místě balady, tvořené nikoli bez vlivu Erbenova, shrnuje sbírka Pohádky z naší vesnice. Zachycují rázovité typy z české vesnice, nejednou s jejich tragickými osudy poznamenanými bídou. Sbírka zobrazuje humorné i smutné až tragické chvíle života venkovských lidí.

První Hálkovy povídky se obvykle dotýkají vztahu dvou mladých lidí, jimž různé předsudky, majetková nerovnost nebo neochota rodičů brání v lásce. Zachycují většinou venkovský život a rázovité figurky z doby kolem roku 1848 a odrážejí i sociální napětí mezi sedlákem a chalupníkem. Umělecky nejzdařilejší z této první fáze Hálkovy venkovské prózy je Muzikantská Liduška, smutný příběh dívky, která donucena pro peníze k nešťastnému sňatku se pomate na rozumu. O deset let později tvoří Hálek povídky, které znamenají vrchol jeho prozaického umění. Zahajuje je povídka Na statku a v chaloupce a Pod dutým stromem. Povídka Na vejminku se dotýká bolestivé otázky výminkářů a tragických důsledků, k nimž vede zřizování výminku, probouzející v dětech bezcitnost vůči starým rodičům.

Hálek věnoval v próze pozornost i městskému prostředí. Jedna z jeho nejlepších povídek, Poldík rumař, vypravuje dojemný příběh o podskalském pískaři, jenž se obětavě stará o chlapce ženy, kterou kdysi nešťastně miloval.

Napsal celkem šest veršovaných tragédií z národních i cizích dějin (Carevič Alexej, 1860, Záviš z Falkenštejna, Král Rudolf, Král Vukašín, Sergius Catilina, Amnon a Tamar) a nedokončil hru Král Jiří z Poděbrad. Historické události a postavy Hálek záměrně aktualizoval, měly promlouvat k jeho současníkům.

Zajímavé byly i Hálkovy cestopisné fejetony. Z literárněkritických článků je pozoruhodná stať Gogola hledám, v níž Hálek vyslovil už některé zásady realistického umění.

Vítězslav Hálek zemřel 8. 10. 1874.