Dnes oslaví 70. narozeniny spisovatel Michal Ajvaz

Michal Ajvaz – prozaik a esejista, se narodil 30. 10. 1949 v Praze.  Vyrůstal v rodině Michala Ajvaze st. (1904–1994), vědeckého pracovníka v oboru chemie a překladatele z ruštiny. – Po maturitě na SVVŠ studoval na FF UK češtinu a estetiku (1967–1974); diplomovou práci Vztah stylu a ideové stránky u prozaického díla (o Richardu Weinerovi, 1974) rozšířil později na rigorózní disertaci Vztah jazykového stylu a ideové stránky prozaického díla. K problematice české prózy meziválečného období (o Richardu Weinerovi a Karlu Čapkovi, 1977). – Pracoval v různých dělnických profesích: sálový dělník v Obvodním kulturním domě Praha 4 (1974–1985), domovník, noční hlídač garáží a čerpač ve Vodních zdrojích Praha (1986–1994). V roce 1994 si zvolil svobodné povolání. V letech 1996–1999 působil mimo jiné jako redaktor Literárních novin, dále se věnoval především autorské tvorbě, od roku 2003 pracuje v Centru pro teoretická studia, v Centru fenomenologických bádání a v Kabinetu pro teoretická studia Filozofického ústavu AV ČR.

Publikuje v Literárních novinách, Tvaru, Telegrafu, Kritickém sborníku, Revolver Revue, Filozofickém časopise, Prostoru, Estetice, Aluzi, Světě literatury a Hostu. – Za prozaický diptych Tyrkysový orel mu byla v roce 1998 udělena Výroční cena Nadace Český literární fond, za román Prázdné ulice získal v roce 2005 Cenu Jaroslava Seiferta. – Užívá šifru -ma-.

Základní rysy Ajvazova básnického rukopisu utváří snaha o celistvé tvůrčí filozofické a umělecké gesto. Tématem jeho prvotiny se žánrově záměrně matoucím názvem Vražda v hotelu Intercontinental je Praha. Autor ji vnímá jako moderní variantu věčného labyrintu světa, jež v sobě spojuje fenomény všední městské skutečnosti s mýtem metropole. Úsilí o zintelektualizování poezie ústí v posun reality směrem k mystériu, k absurdní dimenzi skutečnosti; výsledkem je mýtotvorný oblouk nad civilními konturami textů.
Obdobný charakter mají i Ajvazovy prózy. V povídkách z knihy Návrat starého varana autor střídá vypravěčské polohy od morytátu a travestie mýtů až k psychologickému thrilleru. Pražské reálie se tu prostupují s magickými vizemi, s groteskními a nadpřirozenými scenériemi, zabydlenými zvířecími postavami i dalšími literárními a historickými rekvizitami.
Reflexe odlidštěnosti přelidněného města vede k posílení vědomí souvislostí a odkazuje k vyššímu plánu filozofie dějin. Její postuláty Ajvaz rozvinul v pražském románu s tajemstvím Druhé město, v němž demonstroval pojetí literárního díla jako iniciující metafory, směřující k osvobození jazyka a stylu prózy a k obnažení estetického ztvárňování sebepřesahující skutečnosti.
V souboru dvou novel nazvaném Tyrkysový orel Ajvaz mistrně využívá metodu mise-en-abyme (postupného zanořování příběhů), přičemž obě narace zakládá na práci s tajemstvím a precizovaném fantazijním vypravěčství.
Podobně jako v románu Druhé město, i v Tyrkysovém orlu a dalším románu Zlatý věk se objevují motivy písma a knih jako základních „klíčů“ k pochopení (jiného) světa. Ajvazův vypravěčský styl se v nich přitom postupně přesunuje ke stále většímu důrazu na rozsáhlou deskripci, jejímž prostřednictvím dosahuje estetizace zobrazovaného světa, ale současně i dějové retardace a vzniku napětí. Vyprávění se vědomě distancuje od psychologizujícího přístupu, usiluje o zachycení či vytvoření mýtu. Rozsáhlý román Prázdné ulice situovaný do meyrinkovsky zobrazené Prahy se svým postupem blíží romanetu; charakteristická je zvláštní výstavba, díky níž se rozvětvená struktura vyprávění postupně spojuje v jedinou významovou linii. Vedle detektivního rozměru jej charakterizuje neoblomné řešení otázek svou povahou noetických a filozofických.
Na principu a pozadí Neviditelných měst Itala Calvina je vybudována beletrická práce Padesát pět měst: katalog sídel, o kterých vyprávěl Marco Polo Kublaj chánovi, sepsaný k poctě Italu Calvinovi. V dialogu obou knih ponechává ovšem Ajvaz vypravěčskou i kompoziční převahu Calvinovi.
Pandánem Ajvazovy tvorby v užším slova smyslu literární jsou jeho esteticko-filozofické meditace. V eseji Znak a bytí se v polemice s dekonstrukcí a grammatologií Jacquese Derridy pokouší zmírnit protiklad mezi estetikou orientovanou ontologicky a sémiologicky. Soubor esejů Sny gramatik, záře písem: setkání s Jorgem Luisem Borgesem se věnuje jednak samotnému Borgesovu dílu, jednak se inspiruje konkrétními motivy a otázkami, které četba Borgesových knih navozuje.

Z nejnovějšího díla: Kosmos jako sebeutváření (2017), Města (2019 – kniha ještě nevyšla), Pokoje u moře (2017)

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz