Dnes uplyne 200 let od narození spisovatelky Boženy Němcové

Při pohřbu Karla Havlíčka Borovského, který se stal protivládní demonstrací českého lidu, se odvážila jedna krásná žena se stopami utrpení a bídy ve tváři položit před zraky policie na rakev trnovou korunu. Byla to spisovatelka Božena Němcová. Měla za sebou život, v němž bylo více strádání než radosti – na podzim roku 1853 pochovala svého milovaného syna Hynka -, ale nezdolná víra v lepší život jí pomohla právě v této smutné době vytvořit nesmrtelnou Babičku.

Božena Němcová (rozená Barbora Panklová) se narodila ve Vídni 4. 2. 1820 jako dcera panského kočího, Němce Jana Pankla, a české služky Terezie Novotné. Mládí prožila v Ratibořicích u České Skalice, zčásti v blízkých Chvalkovicích; v dětství na ni silně zapůsobila výchova babičky Magdalény Novotné, tkadleny z Náchodska. Již v sedmnácti letech se na nátlak matky provdala za úředníka finanční stráže Josefa Němce. Němec byl v době sňatku dvakrát starší než mladičká nevěsta. Měla s ním čtyři děti. Za pobytu v Praze v letech 1842-1845 poznala Němcová pražskou vlasteneckou společnost a seznámila se s předními českými spisovateli. Velký význam měl pro Němcovou pobyt na Chodsku, kde poznávala život měšťanů i venkovského lidu, českého i německého. Na Domažlicku pokračovala v tvorbě pohádek, psala národopisné články a obrázky ze života společnosti ve městech i o sociálních poměrech na venkově. Pro horlivou činnost obou manželů za revoluce byl Němec v létě 1848 přeložen do Nymburka a v únoru 1850 na podřízené místo do Liberce. Když byl od konce roku 1850 přeložen do Uher, odstěhovala se Němcová natrvalo s dětmi do Prahy. Za porevoluční reakce byl Němec vyšetřován a zbaven služby, krátce byl zaměstnán ve Villachu v Korutanech, v září 1857 byl dán do výslužby s nepatrnou penzí. Němcová, která byla od manželova vyšetřování až do konce svého života rovněž pod policejním dohledem, živila sebe i děti z hubených literárních honorářů a z příležitostných podpor. K stále se zvětšujícímu hmotnému nedostatku se družily nemoci dětí i Němcové. Roku 1861 po rozchodu s manželem odešla do Litomyšle redigovat své spisy. Předčasná smrt (21. 1. 1862) byla důsledkem úplného tělesného i duševního vyčerpání.

Božena Němcová přispívala do časopisů Květy, Česká včela, Moravský národní list, Posel z Prahy, Obrazy života, do almanachů Lada Nióla, Perly české, Máj. Vedle toho četné národopisné obrázky, záznamy, překlady a články uveřejnila v časopisech Pražské noviny, Moravské noviny, Národní noviny, Lumír, Zlaté klasy, Časopis českého muzea aj.

Do literatury vstoupila Národními báchorkami a pověstmi. Zahrnují několik druhů lidové slovesnosti, především pohádky, ale i místní pověsti a legendy.

Slovenské pohádky a pověsti vznikly ze zájmu národopisného a sběratelského. Poznání rázovitého Chodska i několikerý pobyt na Slovensku daly Němcové mnoho látky k cestopisným a národopisným obrázkům. Obrazy z okolí domažlického jsou články zaznamenávající situaci a stav národního uvědomění na Chodsku, ale všímají si i lidové kultury a později otázek sociálních.

Pohádky i žurnalistická činnost se staly Němcové průpravou k tvorbě povídkové. Cílem Němcové bylo ukázat národní život, představený kladným typem. Měl reprezentovat vlastnosti lidu v jeho způsobu života i v jeho názorech. Takovým obrazem ze života je zejména Babička, označená podtitulem Obrazy z venkovského života. Babička patří v tvorbě Němcové k onomu typu povídky, v němž spisovatelka směřovala k zobrazení kladného hrdiny, „dobrého člověka“. Sem patří také drobnější povídky Baruška, Divá Bára, Dobrý člověk, Pan učitel a Chyže pod horami.

Novely dotýkající se společenských rozporů jsou rozsahem delší a blíží se formě románu. Jejich smyslem je společenské rozpory zmírňovat. Pohorská vesnice se pokouší o harmonizaci vztahů mezi lidem a šlechtou. Společenskou problematikou se zabývá také povídka V zámku a podzámčí.