Dnes by oslavil 80. narozeniny spisovatel Pavel Šrut

Pavel Šrut – básník, překladatel, fejetonista, autor knih pro děti a mládež, se narodil 3. 4. 1940 v Praze.  V Praze navštěvoval jedenáctiletou střední školu (mat. 1957) a dvouletý abiturientský kurz na Hospodářské škole pro zahraniční obchod (absolvoval 1959). Pracoval jako úředník v podniku zahraničního obchodu Ferromet (1959–1960) a v letech 1960–1962 jako rekvizitář ve FS Barrandov. Studia angličtiny a španělštiny na FF UK (1962–1967) neuzavřel. V letech 1968–1971 byl redaktorem v nakladatelství Naše vojsko. Poté až dosud ve svobodném povolání. Roku 1987 získal čtyřměsíční stipendium na University of Iowa (USA).

 První báseň uveřejnil Pavel Šrut roku 1960 v Kulturní tvorbě, dále publikoval verše, básnické překlady a texty pro děti v Plameni, Hostu do domu, Literárních novinách, Tváři, Kultuře, Sešitech pro mladou literaturu, Světové literatuře, Červeném květu, Čs. vojákovi, Mateřídoušce a Sluníčku, některé překlady na konci 80. let i v Literárním měsíčníku a Tvorbě. – Po roce 1969 též v samizdatovém Almanachu a v exilových Listech (Řím). V samizdatu a autorských rukopisech vyšly Šrutovy sbírky Přestupný duben (pravděpodobně 1979), Malá domů (1979, upravené vydání 1981), Samovar (1980); Houpací Trojský kůň (1981), Domů a samovar (výbor 1981, upravené vydání 1987 obsahuje Domácí řád, Malá domů a Samovar), Dechová cvičení (výbor 1982, obsahuje Přestupný duben; Hra na brdo: Gellneriana; Domácí řád; Malá domů a Samovar); Cokoli (písňové texty zhudebněné Petrem Skoumalem a Lubošem Pospíšilem, 1983). Společeně s Jiřím Kořánem a Pavlem Vašíčkem napsal drobnou samizdatovou sbírku Po tatranských chodníčkoch (1978, otištěno v souboru Brožované básně, 2000). Přispěl též do rukopisných a samizdatových sborníků a antologií Betlém 1980. Škola české grotesky (1980), Josefu Kostohryzovi k sedmdesátým pátým narozeninám (1982); Z pěstiček zaťatých. Básníkovi Janu Skácelovi k šedesátinám (1982); Písačky pro Dominika Tatarku (Petlice 1983), Básníci a samotáři (1984), Karlu Srpovi k padesátinám (1987), Sborník pro Jana Lopatku a Andreje Stankoviče k jejich pětačtyřiceti se zpožděním dvou let (1987) a do sborníku věnovanému Jiřímu Grušovi Světlá lhůta (1989). Přeložil pět sbírek latinské poezie Eugena Brikcia, shromážděných ve svazku Nuda in cactum – Holou na kaktus, naopak jeho poezii přeložil Eugen Brikcius do latiny ve společném souboru obou básníků s titulem Chodí pešek okolo – Circum venit baculum (oba smz. 1979, vydány později pod společným názvem Cadus rotundus – Sud kulatý, 1993). – Po roce 1989 příspíval mj. do deníků a časopisů Lidová demokracie, Labyrint, Necenzurované noviny, Paternoster, Mosty, Svobodné slovo, Mladá fronta Dnes, ROK, Učitelské noviny a Týden, překlady mj. v časopise Svět a divadlo (zde 1999 baletní drama v jednom aktu Nový krok od Leonarda Cohena); literární kritiky uveřejňoval zejména v Lidových novinách, od roku 1999 má pravidelnou fejetonistickou rubriku v příloze Práva Salon. – Skládal písňové texty pro divadelní hry (Hugo Claus: Enšpígl, 1977; Josef Čapek: Lásky hra osudná, 1978; dramatická montáž Goldoniada, 1979; N. V. Gogol: Mrtvé duše, 1982; J. Středa: O důmyslném rytíři Donu Quijotovi de la Mancha, 1994; Heinrich Mann – Roman Meluzín: Modrý anděl, 1996 aj.) a pro hudebníky a zpěváky Petra Skoumala, Michala Prokopa, Luboše Pospíšila a Vladimíra Mišíka. – Je autorem mnoha desítek rozhlasových pohádek (mj. O červeném pianistovi Famiredovi, 1964; Úplná pohádka aneb Co je to safari, 1992; Užitečná myš Amálka, 1992; Alice a skřet Tobiášek, 1996 aj), her (Tanec se sochou), adaptací pohádek, seriálů (Dobrodružství pavoučka Páji; Další pohádky doktora Vašátky) a rozhlasového muzikálu Na silvestra v Helemichli aneb Generál Ivanka (1964, texty písní, s Janem Vodňanským). Pro Čs. rozhlas též přebásnil melodram Julia Zeyera Radúz a Mahulena (1998) a připravil komponované cykly Ostrov, kde rostou housle a Vyňatá slova a motivy v české a světové poezii, v Čs. rozhlase připravoval též literární pořady převážně z klasické a soudobé anglické poezie (Dylan Thomas, T. S. Eliot, William Shakespeare, W. B. Yeats, Leonard Cohen, D. H. Lawrence aj.). – Pro Čs. televizi napsal scénáře k dětským muzikálům a hudebním komediím Poloviční kouzelníci (1971, r. Jiří Vanýsek, s Janem Vodňanským, hudba Petr Skoumal); Co je to ta koule žlutá (1972, r. Jiří Vanýsek, sc. s Janem Vodňanským, hudba Petr Skoumal); Barnabáš a Tobiáš aneb cestovní kancelář Krasohled (1989, r. Libuše Koutná), pohádkám (Daleko, hluboko, vysoko, 1977, r. Milan Peloušek; Tonička z královské chalupy, r. Marie Barušová; Komu straší ve věži, 1988, r. Pavel Brabec; Černobílá pohádka, 1995, r. Marcel Bystroň, sc. s Marcelem Bystroněm a Petrem Lehečkou), animovaným večerníčkům (cykly Bob a Bobek, od 1979, s dalšími, r. Václav Bedřich; Richard Sloní srdce, 1986, r. Garik Seko) aj. Je autorem námětů k animovaným filmům Peripetie zpěvu (1985, r. Jiří Tyller, s Janem Vodňanským) a Kolik je na světě moří (1987, r. Nina Čampulková, s Janem Vodňanským). Podle jeho scénářů byly natočeny pohádkové filmy O třech rytířích, krásné panně a lněné kytli (1996, r. Vladimír Drha) a O perlové panně (1997, r. Vladimír Drha) a další. Svými písňovými texty přispěl do filmů Prázdniny pro psa (1981, r. Jaroslava Vošmiková); Správná trefa (1987, r. Rudolf Růžička) a Kráska v nesnázích (2006, r. Jan Hřebejk) aj. – Jeho básnické i parafrázované texty, převyprávění pohádek a překlady byly též v průběhu 90. let využívány pro divadelní a loutkové adaptace (mj. Daniela Weissová a Jaroslav Ipser: Lárk íčičok, otištěno v časopise Československý loutkář 1991; Bráška králík. Americké pohádky pro malé drsňáčky, 1994, dramatizace Petr Polák; Pavel Vašíček: Prcek Tom a Dlouhán Tom, in Loutkář 1996; Olga Strnadová: Tři malá prasátka, in Tvořivá dramatika / Dětská scéna 2002; Václava Makovcová a Jana Barnová: Veliký Tůdle, in Tvořivá dramatika / Dětská scéna 2007). – V 70. a 80. letech Šrut příležitostně publikoval leporela a verše pro děti též pod propůjčeným jménem Petr Karmín, pod tímto jménem též publikoval v komiksu Čtyřlístek (zde mj. sešit Veselo je na pouti, 1972 a Za tygří kůží, 1972; či série Rendlík a Hopík, il. Jordan Popov; Bambas a Kryšpín, il. Eva Průšková /i pod vl. jménem/ či Slůně Hepčík, il. Rudolf Němec). Pod vlastním jménem publikoval ve Čtyřlístku básně z cyklu V Pantáticích na návsi (il. Jiří Kalousek, později též knižně), aj. – Sporadicky užíval zkratky š. a šru.

 Šrutova básnická prvotina Noc plná křídel, částečně navazující na poezii všedního dne, přinesla verše prostoupené návraty k dětskému pohledu na svět i komorně, důvěrně stylizovanou autenticitu prožitku mladého muže, jenž nesnadno hledá lásku, víru a jistotu. Lidská intimita a individualita, pociťovaná jako problém, se stává univerzálním prostorem Šrutovy poezie také ve sbírce Přehlásky. Sdružují tvarově velmi různorodé básně, od popěvků přes sonety adresované Karlu Hynku Máchovi, Georgu Traklovi, Luis de Góngorovi, Dylanu Thomasovi a Federiku García Lorcovi až k čtyřverším a přibližují se svou oproštěností starému čínskému básnictví. Z bezútěšné atmosféry okamžiku svého vzniku – na podzim roku 1968 – vyrostl symbolický podtext knihy reflexivních veršů Červotočivé světlo. – Šrutova básnická tvorba ze 70. a 80. let byla publikována jen zčásti a s velkou časovou prodlevou až ve výborech Malá domů a Přestupný duben, které kromě průřezů prvními autorovými knížkami veršů obsahovaly ukázky z rukopisných a samizdatových sbírek (jejich souborná edice vyšla pod titulem Brožované básně). – Autorova zkušenost s psaním textů pro děti, jemuž se jako překladatel i autor věnoval od 60. let, vnášela do těchto textů stále více poetiku dětských říkadel a rozpočítávadel, několikanásobných slovních paralelismů a jazykové hry, přibližující ji také poezii nonsensu. Zároveň v nich básník zdůrazňoval konkrétnost svého nadčasového vidění i osudovost veškerého konání. Hutností výpovědi pak vyjadřoval grotesknost paradoxů, deziluzi a reflexivní, ironické sebezpytování. Na základě staršího rukopisného souboru Milostné popravy vzniklo pásmo Zlá milá, žánrově kolísající mezi vzpomínkovou reflexí a lyrickým deníkem. Od 80. let se těžiště Šrutových literárních aktivit přenáší, kromě stále častější tvorby pro děti, na překlady klasické a současné poezie a na tvorbu písňových textů (např. smz. soubor Cokoli a pozdější výbor Kolej Yesterday). Zatím poslední sbírka Papírové polobotky přináší s bilanční a spíše glosující poetikou a trpkým humorem skeptický a poněkud unavený pohled na svět. – V 90. letech se Pavel Šrut představil též jako autor drobných glos a fejetonů v knize Konzul v afrikánech.
V oblasti básnické tvorby pro děti se Šrut od 60. let pohybuje především v prostoru hravého nonsensu, inspirovaného anglosaskou literární tradicí, jemuž není cizí ani černý humor a sebeironie (Šišatý švec a myšut). Ve Šrutových sbírkách pro děti se často setkáváme s epickou konstrukcí (oslík Tvrdohlávek coby průvodce po snových říších ve sbírce Petrklíče a petrkliky; anabáze motýlka Slávka ve sbírce Motýlek do tanečních; básnické mikropříběhy ve sbírce Kde zvedají nožku psi aneb V Pantáticích na návsi), která představuje stabilizační prvek v gejzíru autorova jazykového experimentátorství a novátorských sémantických posunů.
Šrutova původní prozaická produkce určená dětem rovněž prozrazuje příklon k jazykové hravosti a vtipnému pointování. Pod slupkou rozverného děje s nápaditými propracovanými detaily se však skrývají vážná poselství, ať už jde o pohádkový příběh ze života dětí, v němž kouzelná bytost proměňuje život malé dívky (Verunka a kokosový dědek), či parodicky laděný román s detektivní zápletkou, kde namísto tradičního dětského hrdiny dospívá pohádkový lichožrout (Lichožrouti).

Pavel Šrut zemřel 20. 4. 2018 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz