Dnes uplyne 110 let od narození spisovatele Ilji Barta

Ilja Bart – básník, autor vzpomínek, se narodil 17. 5. 1910 v Chrudimi.  Vlastním jménem Julius Bartošek. Syn středoškolského učitele. Roku 1928 absolvoval reformní reálné gymnázium v Duchcově. V Praze vystudoval práva (JUDr. 1933) a pracoval postupně v několika advokátních kancelářích. V roce 1934 odměnou za literární cenu v mezinárodní soutěži proletářských spisovatelů obdržel stipendium k pobytu do SSSR, kde pobýval od dubna 1934 do července 1935. Od května do července 1936 působil ve Francii jako dopisovatel Rudého práva a Haló novin, poté odjel do Španělska jako zpravodaj tzv. z Lidové olympiády, kde prožil první měsíce občanské války. Domů odcestoval v říjnu 1936 a stálé zaměstnání získal v Živnobance. Od podzimu 1938 působil v Mautnerových textilních závodech. Koncem června 1940 byl zatčen, 17 měsíců držen ve vazbě (v Terezíně a v Drážďanech) a poté odsouzen k tříletému vězení (v saském Waldheimu). Po propuštění v roce 1943 totálně nasazen jako zemědělský dělník na statku v Lysolajích. Po válce krátce působil v komunistickém stranickém aparátu (v tiskovém oddělení KV KSČ v Praze, v kulturním a propagačním oddělení ÚV KSČ), od září 1945 do září 1946 pracoval jako kulturní referent Svazu osvobozených politických vězňů (Svazu protifašistických bojovníků). V roce 1946 odjel na uhelnou brigádu na Mostecko, kde pak působil jako vedoucí zdejšího rozhlasového studia a od roku 1947 jako vedoucí oblastní úřadovny ministerstva kultury a informací v Ústí nad Labem. Po jejím zrušení v roce 1949 nastoupil tvůrčí dovolenou, od podzimu 1949 působil v redakci Rudého práva v Praze, od roku 1950 se věnoval literatuře. V roce 1952 byl krátce zaměstnán v ČTK, v letech 1966–1968 v ústředním výboru Svazu zaměstnanců pro hornictví a energetiku a od podzimu 1968 do května 1969 v Českém úřadu pro tisk a informace. – Syn Ilja Bartošek (1948–1972) vystupoval jako písničkář (samostatně, či ve dvojici s Gregorijem Dymičem, též pod názvem Vosy) a jako kytarista působil mj. ve skupině Extempore J. J. Neduhy.

 Debutoval roku 1925 ve Studentském časopise. Ve třicátých letech patřil k aktivním členům tzv. Litbrigády Mladé gardy, skupiny začínajících autorů sdružených kolem komsomolského časopisu Mladá garda. Dále publikoval v Levé frontě, Činu, Lidové kultuře, Právu lidu, Rudém právu, Tvorbě, Haló novinách, Kultuře doby aj.; po válce v Novém životě, Práci, Plameni, Literárních novinách aj. Překládal z ruštiny (zejména sovětskou poezii) a ze španělštiny. Užíval pseudonymu Ilja Hlučák.

 Největší část Bartovy tvorby představuje politická poezie (zvláště Písně s náhubkem), která se vyrovnává s aktuální historickou problematikou z hlediska třídního zápasu proletariátu. Tematicky nejzajímavější jsou protimilitaristické básně z meziválečného období a básně reagující na španělskou občanskou válku. Po řečnickém patosu a bojovném optimismu této poezie přišel zlom. V pozdních Bartových verších, počínaje sbírkou Vráska, si autor zčásti podržel důvěřivě dychtivý vztah ke světu, ztlumil jej však pocitem smutku a životního zklamání. Převládla milostná a intimní tematika, ve výrazném protikladu k předchozímu údobí se uplatňuje formální sevřenost a metaforičnost. – Své životní zážitky Bart zpracoval do tří knih vzpomínek. Studentská léta, vstup do komunistického hnutí prostřednictvím tzv. Kostufry (Komunistická studentská frakce) a pobyt v Sovětském svazu zaznamenává ve svazku Dny života (publikován v roce 1966), první měsíce španělské občanské války v knize Kráter se otevírá a věznění v protektorátních letech v publikaci Dny života (1945), resp. v přepracované verzi Na gestapu (1975).

Ilja Bart zemřel 11. 11. 1973 v Praze. Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz