Dnes by oslavil 80. narozeniny spisovatel Stanislav Dvorský

Stanislav Dvorský – básník, prozaik, esejista, editor a grafik, se narodil 14. 7. 1940 v Praze.

Vysokoškolská studia na Českém vysokém učení technickém (1957–1960) opustil. Během studií působil jako jazzový hudebník, spoluzakládal Traditional Jazz Studio, kde působil jako pianista. Poté vystřídal různá zaměstnání. V letech 1968–1985 pracoval jako technický redaktor a výtvarník v Supraphonu a od roku 1985 v nakladatelství Panorama. Po roce 1989 působil nejprve v podnikovém managementu tohoto nakladatelství, v letech 1992–1995 se podílel na ediční přípravě knih nakladatelství Concordia, později spolupracoval s různými nakladateli a vydavateli jako editor a grafik. Žije v Praze.

Debutoval roku 1967 v časopise Orientace. V šedesátých letech byly jeho texty dále otištěny ve sborníku Surrealistické východisko 1938–1968/ UDS (1969). Později mohl publikovat pouze v samizdatu (Kritický sborník); veřejně až po roce 1990. Básněmi, studiemi, eseji či recenzemi je zastoupen v periodikách Analogon, Fragment K, Host, Humus, Intelektuál, Iniciály, Jarmark umění, Literární noviny, Nové knihy, Právo (příloha Salón), Prostor Zlín, Souvislosti, Tvar, Typografia, Weles. Publikoval též v zahraničních časopisech L´Archibras, Melog, La Crécelle Noire a Opus international (vše Francie). – V letech 1960–1969 se účastnil aktivit okruhu UDS (tato pseudozkratka označuje volné uskupení postsurrealistických tvůrců, které se zformovalo na přelomu padesátých a šedesátých let, vedle Dvorského zde působili např. Vratislav Effenberger, Petr Král, Prokop Voskovec, Karel Šebek, Roman Erben, v první polovině šedesátých let též Milan Nápravník a Věra Linhartová). Podílel se na ineditních sbornících Objekt 4 a 5. Účastnil se též magnetofonových nahrávek pořádaných Milanem Nápravníkem: Antologie 1962 (text Několik minut ticha), Fragmenty 1963 (první, zkrácená verze textu Hra na ohradu I,) a Fragmenty 1964 (upravená verze textu Zpěv břichomluvce, zde nazvaného Šťastná to slova, knižně vše in Hra na ohradu); nově byly nahrávky vydány jako komplet tří CD (Arco 2002). V sedmdesátých letech se jako autor i editor podílel na samizdatových sbornících Jestliže je to téměř to pravé slovo, je to také téměř ta pravá věc (1974) a Zbyněk Havlíček 1922–1969. „Speleolog v hlubinách nevědomí“ (1979, s Františkem Jůzkem; přetištěno in Zbyněk Havlíček: Skutečnost snu, 2003). V letech 1978–1985 se podílel na bytových seminářích aplikované psychoanalýzy. – V roce 1989 spoluzaložil Společnost Karla Teiga, v letech 1993–1998 byl jejím předsedou. Spoluorganizoval výstavy Symboly obludnosti (1966), Princip slasti (1968), Přirozené známosti (2000) a Cesty jinam (2005). Jako textař, klavírista či zpěvák se v letech 1957–1963 zúčastnil také několika hudebních jazzových nahrávek (reeditovány na CD Traditional Jazz Studio / Babí léto, 2004; Traditional Jazz Studio 1959–2009, 2009; Traditional Jazz Studio / Poločas století, 2009). – V samizdatovém Kritickém sborníku používal pseudonym Jaroslav Kratochvíl. Doslov k ineditnímu opisu prózy Ruleta podepsal v roce 1962 pseudonymem Daniel Silber.

Dvorského literární tvorba se pohybuje v žánrově obtížně zařaditelném prostoru, inklinuje k volnému verši, jindy k básnické próze, nezřídka i v rámci jednoho textu. Mnohovrstevné vnitřní monology se odvíjejí na základě volných asociací, ale pohybují se i v kruhu věčných návratů k obsedantním motivům. Vztah k surrealismu, s nímž bývá Dvorský spojován, má v jeho uměleckých i teoretických textech podobu konfrontační; charakterem obraznosti a „agresivním“ nakládáním s jazykem je v surrealistickém kontextu blízký tvorbě Benjamina Péreta.
Ukázky z rané tvorby, spadající do období konce padesátých let, přináší výbor Zborcené plochy. V návaznosti na halasovskou poetiku, ale i v sepětí s dobovým výtvarným informelem si vyzkoušel nosnost zvukových a grafických kvalit slova (cyklus Konstelace slov). Zároveň se ovšem od počátku vyhraňoval jako básník reflektující prostřednictvím básnické promluvy svou vnitřní zkušenost. I k té nejbanálnější každodennosti přistupuje s nedůvěrou a podezřením. Balancuje mezi skepticko-ironickým a úzkostlivě melancholickým postojem, z různých perspektiv se snaží uchopit pocity tísně, prázdnoty, rozkladu, tápání individua ve světě, jemuž již nelze přiřknout „vyšší“ smysl. Absurdní realitě čelí s ironickým úsměškem, někdy až sarkastickým šklebem. Inklinuje k antiliterární promluvě, někdy i k obhroublým výrazům, tematizuje banální jevy, jež nahlíží ze zneklidňující perspektivy. V pozdějších textech je zásadní výpovědní hodnota přiřknuta tichu a gestickému jazyku (Oblast ticha). Od rozsáhlých básnických pásem se Dvorského tvorba posunuje ke stále více lapidárnímu výrazu.
Jako protějšek básnické prózy Arco Petra Krále vznikla roku 1959 Dvorského pseudonovela Ruleta. Pro uzavřené společenství mladých lidí se tu magie jejich hermetické hry stane natolik důležitou, že jí obětují i život jednoho ze svých členů. Básnické, dramatické i prozaické fragmenty z knihy Hra na ohradu lze číst v pomyslném dialogu s texty Nápravníkovými (Kniha moták), Topinkovými (Krysí hnízdo), ve světovém kontextu s literaturou absurdity, především s Kafkou a Beckettem. „Ohrada“ je záměrně ohraničeným únikovým prostorem, v němž mluvčí inscenuje hru sám se sebou, se svými sny, myšlenkami i obsedantními představami.
Důležitá je také Dvorského teoretická práce, ať už jde o dobové teoretické reflexe surrealistických východisek i postsurrealistické tvorby (sborník Surrealistické východisko 1938–1968 / UDS) či studie z polistopadového období, jejichž prostřednictvím podává výpověď o alternativních tendencích v poválečné kultuře (mj. stať z Podzemí do podzemí z publikace Alternativní kultura. Příběh české společnosti 1945–1989).

Stanislav Dvorský zemřel 21. 2. 2020 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz