Dnes oslaví 65. narozeniny básník a překladatel Ivo Šmoldas

Ivo Šmoldas se narodil 23. 7. 1955 v Prostějově  v rodině Zdeňka Šmoldase (* 1924), historika českého dělnického hnutí a autora publikací o dějinách čs. letectví. Základní školu a gymnázium (maturita 1974) navštěvoval v Olomouci, na FF UK studoval češtinu a angličtinu. Absolvoval v roce 1979 prací Sociální aspekty díla Jaroslava Havlíčka (PhDr. 1980 na základě přepracované diplomové práce). Od září téhož roku (s přerušením vojenské služby 1979–1980) pracoval v nakladatelství Čs. spisovatel, kde byl postupně redaktorem klasické literatury, redaktorem poezie, od roku 1990 vedoucím propagačního a odbytového oddělení a posléze náměstkem ředitele pro výrobu a obchod. Na sklonku roku 1993 se stal ředitelem nakladatelství Columbus, od roku 1997 byl společníkem nakladatelství Apsida a překladatelem ve svobodném povolání. Spolupracuje s rozhlasem (Radio Impuls) a televizí, vystupuje zvláště v zábavných a diskusních pořadech (mj. Dementi, TV Prima); s Českou televizí spolupracoval na programech To je ta čeština a Knižní svět.

Publikuje od roku 1981. V 80. letech postupně přispíval (literární publicistikou, verši, ojediněle prózou) do Nových knih, O knihách a autorech, Listů Klubu přátel poezie, Večerní Prahy, Literárního měsíčníku, Tvorby (Kmene) aj. Po roce 1989 sporadicky publikoval v Iniciálách, Tvaru, Hostu, Literárních novinách a Lettre internationale. – Standardně užívá šifry šm a u příspěvků psaných společně s Ladislavem Vereckým šifry veš.

Po časopisecky publikovaných verších se Šmoldas od poloviny 80. let knižně představil dvěma soubory textů v almanaších nezavedené tvorby (Zvláštní znamení, Klíčení) a opožděnou prvotinou Zimní srst. Volně v ní navázal na předmětnost macharovsko-gellnerovského typu i poetiku Františka Halase, přitom však dosáhl svébytného a z hlediska generačních souvislostí samorostlého básnického postoje. Ve své poezii, vedené úpornou snahou o stručnost vyjádření a psané v klasicky vázaných formách, leč s častými, záměrně skřípavými asonancemi, se Šmoldas opírá o zcela konkrétní, věcně zřené situace, těžené ze sféry každodennosti i přírodního dění. Se stísněnou jízlivostí a v ostrém kontrastu k hrubínovské představě „nesmírného krásného života“ v nich odhaluje šeď, nehybnost a banalitu jako projev celkové životní nivelizace 80. let, pohlcující nakonec nitro člověka, ale i tragiku lidského bytí. Od počátku 90. let se věnuje výhradně překládání (z angličtiny), nakladatelské činnosti a práci v médiích.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz