Dnes uplyne 95 let od narození dramatika a scénáristy Romana Hlaváče

Roman Hlaváč – dramatik a scénárista, se narodil 29. 7. 1925 v Praze.  Syn filmového scenáristy Josefa Hlaváče (1894–1973). Za okupace se jako gymnazista zúčastnil protifašistického odboje ve skupině Předvoj. Po válce se přihlásil na FF UK a aktivně se podílel na činnosti redakce studentského časopisu. Od roku 1946 byl tajemníkem Filmového uměleckého sboru při ministerstvu informací, od roku 1948 byl dramaturgem a scenáristou Čs. státního filmu ve studiu Barrandov. Vojenskou prezenční službu absolvoval v Čs. armádním filmu, kde nakonec zůstal osmnáct let (1950–68). Po předchozí externí spolupráci s Čs. televizí nastoupil v roce 1968 jako šéfredaktor pražské literárně-dramatické redakce. Po roce byl z této funkce odvolán, ale jako dramaturg v redakci pracoval až do své smrti.

Hlaváč je autorem scénářů k hraným filmům Dnes o půl jedenácté (1949, režie Jiří Slavíček, scénář + Miloslav Drtílek, Lubomír Možný a Jiří Sequens), Cesta ke štěstí (uváděno též jako Traktoristka, 1951, režie Jiří Sequens, scénář + Kiril Illinčev), hraného dokumentu Případ Daniela (1964, režie Pavel Háša), dokumentárních filmů Devět kapitol ze starého dějepisu (1969, režie Pavel Háša), Svědectví (2 díly, 1961, režie Ivo Toman a Pavel Háša) a řady dalších krátkých filmů: Alexandrovci u nás (1951), Neprojdou (1952), Československá nemocnice v Koreji (1955), Dopis příteli (1957), Dva muži a balon (1959), Kyjevská vzpomínka (1959), Jižní pevnost (1960), Agent K vypovídá (1961), Reportér (1962), Odsúdený sa skrýva (1962), Nebylo to v pásmu (1965), Raport (1966).
V Hlaváčově práci pro televizi převažují dramatizace: Seňka dezertér (1958, režie František Filip, podle Viktora Platonoviče Někrasova), Strach (1965, režie Jan Matějovský; 1976 přeprac. s tit. Doba strachu, režie Pavel Háša, podle Abrahama Polonského), Smrt a Blažená paní (1965, režie Antonín Moskalyk; 1980, režie Pavel Háša, podle Ellis Petersové), Dobrodružství Hucka Finna (1966 režie Václav Hudeček, podle Marka Twaina), Drama na lovu (1970, režie Milan Růžička, podle Antona Pavloviče Čechova), Dlouhý den v krátkém životě (1971, režie Pavel Háša, podle Alberta Maltze), Rozhovor (1972, režie Pavel Háša, podle Marka Lanea), Epizoda z velké války (1973, režie Bruno Šefranka), Smuteční mše za těžkou váhu (1973, režie Pavel Háša, podle Roda Serlinga), Nepřátelé veřejnosti (1974, režie Pavel Háša, podle Patricka Kessela), Ve věci J. R. Oppenheimera (1979, režie Pavel Háša, úprava dramatu Heimara Kipphardta), Švédská zápalka (1983, režie Jiří Svoboda, podle Antona Pavloviče Čechova), Záhada zamčeného pokoje (1986, režie Pavel Háša, podle Maj Sjöwallové a Pera Wahlöa). Dále napsal původní televizní hry: Případ (1968, režie Jaroslav Dudek), Zajatec šílenství (1971, režie Jaroslav Novotný), Svědkové obžaloby (1974, režie Jaroslav Novotný a Pavel Háša), Banální situace (1976, režie Pavel Háša), Milostný poločas (1982, režie Pavel Háša), Dvě noci s císařem (1984, režie Pavel Háša). Dokumentární hra o vietnamské válce Rozhovor (podle Marka Lanea) se stala základem pro libreto televizní opery Josefa Boháče Oči.

Hlaváč debutoval v rámci Skupiny mladých spoluúčastí na scénářích detektivního filmu Dnes o půl jedenácté a filmu s tzv. budovatelskou tematikou Cesta ke štěstí. V jeho následující činnosti převažovaly dokumenty různé délky, převážně s vojenskou tematikou; napsal také scénáře pro dvoudílný film o osvobození Československa Svědectví a dlouhometrážní film Devět kapitol ze starého dějepisu, který byl jako ideově závadný vyřazen z distribuce. Film Případ Daniela je hranou rekonstrukcí skutečné kriminální události. Inklinace k hranému dokumentu a orientace na sociální problematiku charakterizuje také Hlaváčovu tvorbu televizní. O historická nebo biografická fakta se opírají hry Případ (hraný dokument o porušování zákonnosti), Zajatec šílenství (rekonstrukce osudu komunistického funkcionáře umučeného nacisty), Svědkové obžaloby (fiktivní proces s vůdcem chilské junty Augustem Pinochetem) i Dvě noci s císařem (protiválečný apel vycházející z historických reálií první světové války). Hru Zajatec šílenství autor později přepracoval pro Národní divadlo, kde měla premiéru s titulem Zvláštní řízení. Mezi Hlaváčovými četnými televizními adaptacemi převládá literatura americká a ruská. K tvorbě určitých autorů se vracel (Anton Pavlovič Čechov, Viktor Platonovič Někrasov), některá díla zpracoval i dvakrát (Strach Abrahama Polonského, Smrt a Blažená paní Ellis Petersové).

Roman Hlaváč zemřel 7. 5. 1985 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz