Dnes uplyne 115 let od narození básníka Františka Lazeckého

František Lazecký pocházel z rolnické rodiny, narodil se 18. 8. 1905 v Tísku (u Nového Jičína). Od roku 1921 studoval na vyšší hospodářské škole v Opavě (maturita 1925); v této době na něho výrazně působil Vojtěch Martínek. V roce 1925 pokračoval ve studiu na Vysoké škole zemědělského inženýrství Českého vysokého učení technického v Praze (Ing. 1930). Souběžně pracoval jako výpomocný úředník v Ústřední slovanské zemědělské knihovně (později Ústřední zemědělská a lesnická knihovna) Československé akademie zemědělských věd v Praze. V letech 1927–28 absolvoval knihovnický kurz na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, poté 1928–29 Státní knihovnickou školu v Praze (1929 státní knihovnická zkouška). 1930 se stal odborným pracovníkem-knihovníkem Ústřední zemědělské a lesnické knihovny Československé akademie zemědělských věd v Praze, kde také 1946–52 a 1956–59 působil ve funkci ředitele knihovny. V letech 1959–62 externě přednášel na katedře knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Roku 1969 odešel do důchodu a věnoval se pouze literární tvorbě. Byl členem Umělecké besedy v Praze a Moravského kola spisovatelů.

Debutoval roku 1923 ve studentském časopise Oheň (Opava–Ostrava), na jehož vydávání (1923–25) se za středoškolských studií podílel s A. C. Norem, Zdeňkem Vavříkem, Zdeňkem Šmídem a jinými, dále psal do humoristického časopisu Koltun (Opava) a Moravskoslezského deníku (Ostrava). Přispíval zejména do těchto novin a časopisů: Cesta, Host, Sever a východ, Lidové noviny, Lumír, Národní osvobození, Akord, Časopis českých knihovníků, Řád, Tak, později: Věda a technika mládeži, Lidová demokracie, Naše rodina, Ostravský večerník, Katolické noviny aj. Redigoval časopis Řád (1934–38, 1940–43). – V samizdatových a rukopisných edicích se objevily soubor esejů Křížová cesta, básnická skladba Poéma o lidském srdci, sbírka Století za stoletím a divadelní hra Z veselého domu (vše b. d.). V samizdatové edici česká expedice vyšly sbírky Večeře u kata (1984) a Srpnová noc (1989). Lazecký též přispěl do samizdatových a rukopisných sborníků Albertovi k narozeninám (1950, Albertu Vyskočilovi); Zdeňkovi Kalistovi k osmdesátinám přátelé (1980) a Vladimíru Vokolkovi k sedmdesátinám. 1. ledna 1983 (1983). – Lazecký rovněž přeložil několik desítek písní Ludwiga van Beethovena, Franze Schuberta, Hugo Wolfa a Modesta Petroviče Musorgského; básně Františka Lazeckého (Lidé bdí, Jarní, Slezská dědina) zhudebnil pro mužský sbor Josef Schreiber (cyklus Chudý kraj, 1926); poému Opava zhudebnil Jaroslav Foltýn. Divadelní inscenaci na motivy jeho pohádek uvedlo Slezské divadlo Zdeňka Nejedlého v Opavě (Kvítko ze skleněné hory, prem 1984). Lazecký též polupracoval na překladu katolického Lekcionáře pro určitá liturgická období a na překladu Starého zákona. Jako knihovník napsal řadu odborných statí o problematice zemědělského knihovnictví a odborné bibliografie. Pseudonymy, šifry: Martin Galus (v časopise Tak), S. Mařek, Svata Mařek; Lz., F. L., fl.

Celé básnické a esejistické dílo Františka Lazeckého je spjato s hluboce prožívanou katolickou vírou, jíž je podřízena jak ideová, tak tematická složka jeho tvorby. Zpočátku je jeho lyrika prosycena až barokně pojatou expresivitou dualismu duše a těla (Krutá chemie, Kříže). Koncem 30. let však tato expresivita víceméně mizí a básník počíná hledat inspirační zdroje v jistotách domova. Tento tematický posun proměňuje i tvar jeho básní: od březinovsky hymnické poezie, přetížené abstrakcí a neologizujícím experimentováním, směřuje k rytmicky pravidelnému verši, blízkému písňové formě. Katolickou orientaci jeho veršů podtrhuje časté využívání křesťanských motivů a symbolů; také ideu domova autor vnímá ryze křesťansky: jako stálé soužití živých a mrtvých, naplňujících své bytí v Bohu. Lazeckého básnická tvorba vyvrcholila sbírkami publikovanými v 70. letech (Hledání klíčů, Jenom vzlyk temnot), v nichž se oprostila od všeho vnějškového a soustředila se na základní existenciální otázky života a smrti. – Také v předválečných knihách esejů (Pro mou zemi, Vladaři) hledá autor živé náboženské tradice české historie (Svatý Václav, Karel IV.), o něž by bylo možné opřít z vnějšku ohrožované češství. Po roce 1945 se František Lazecký začal zabývat rovněž tvorbou pro děti a mládež, v níž bohatě čerpal z folklorní tradice rodného Slezska, osobitě rozvíjel původní lidové náměty a dbal o citlivé jazykové sjednocení dialektu se spisovným jazykem. Zejména pohádky, v nichž neparafrázoval lidové motivy, ale vyprávěl je, jako by byl autentickým lidovým vypravěčem, vysoce přesáhly průměr obdobné tvorby.

František Lazecký zemřel 16. 11. 1984 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře