Dnes oslaví 80. narozeniny prozaik Jaroslav Vejvoda

Jaroslav Vejvoda – vlastním jménem Jaroslav Marek, se narodil 13. 9. 1940 v Praze.  Pseudonymu (podle názvu pražské pivnice U Vejvodů) začal užívat od začátku 70. let, nejprve kvůli tradiční praxi švýcarské vlády, zakazující politickou a publikační činnost exulantům. – Vyrostl v rodině technického úředníka a novinářky. Roku 1954 začal studovat jedenáctiletou střední školu v rodišti, 1956 přešel do Tábora. Po maturitě (1957) absolvoval Právnickou fakultu UK (1962) a dvouletou vojenskou službu v Liptovském Hrádku a na Mělnicku. Od roku 1964 pracoval jako právník v bytovém odboru Obvodního národního výboru v Praze 5 a od roku 1966 v aparátu kontrolní komise Krajského národního výboru v Praze. V roce 1968 zároveň působil v mezioborovém týmu pro přípravu nového čs. správního systému. V září téhož roku zvolil odchod do exilu. Žil ve Švýcarsku; nejprve se krátce živil jako umývač v hotelu u Bodamského jezera a poté pracoval jako pomocný knihovník v Bernu. Po absolvování jazykového kurzu němčiny studoval v letech 1969–73 na bernské univerzitě práva, sociologii a státovědu. Studium nedokončil a v letech 1973–74 se věnoval především literární tvorbě a publicistice; roku 1975 přesídlil do Curychu. Pracoval (s výjimkou období 1981–83, kdy byl ve svobodném povolání) jako lektor-auditor a analytik masmédií v tiskovém lektorátu a později v oddělení televizní dokumentace u firmy Int. Argus d. Presse AG. Od roku 1995 v této činnosti pokračoval na základě krátkodobých smluv a zakázek. V roce 1997 se přestěhoval do Prahy, kde až do roku 2000 působil jako pedagog v Institutu základů vzdělanosti UK (kursy tvůrčího psaní).

První povídkové miniatury a publicistické články Vejvoda uveřejnil pod občanským jménem Jaroslav Marek během vysokoškolských studií zprvu v týdeníku Univerzita Karlova (1958), poté přispíval do Mladé fronty a do měsíčníků Plamen a Host do domu; v průběhu základní vojenské služby otiskoval básnické texty v týdeníku Čs. voják a psal reportáže pro Čs. rozhlas. Pro studentský divadelní kabaret připravil spolu s Vítězslavem Kocourkem dramatické pásmo Kočka v láhvi (1962, účinkoval v něm též Petr Pithart, hudební doprovod připravil Václav Hrabě). V exilu, ale i po návratu do vlasti systematicky spolupracuje s Rádiem Svobodná Evropa, pro něž (nejprve pod pseud. Petr Topol) psal od roku 1970 kulturněpolitické zpravodajství, aktuální publicistiku, črty, recenze, fejetony a literární reportáže, později též cestovní seriál Žíznivý poutník. Již od roku 1969 přispíval do exilových periodik Text (Mnichov), Zpravodaj Čechů a Slováků ve Švýcarsku (Curych), Obrys (Mnichov), Proměny (New York), Svědectví (Paříž), Čtení na léto (příloha Listů, Řím) a Západ (Ottawa). Intenzivně se též podílel na kulturním životě české emigrace. Své německy psané publicistické a beletristické texty uveřejňoval od roku 1970 mj. ve švýcarských listech Berner Tagblatt (Bern), Basler Nachrichten (Basilej), Luzerner Neueste Nachrichten (Lucern), Neue Zürcher Zeitung, Tages Anzeiger (obojí Curych) a v německém čtvrtletníku Deutsche Studien (Lüneberg). Po roce 1989 tiskl mj. v Tvaru, Bestselleru, Lidových novinách, Svobodném zítřku, Listech, Lettre internationale, Britských listech, v magazínu Yazzyk (Praha) a v Reflexu.
Švýcarská televize uvedla Vejvodovu hru Die Wohnwand (Obývací stěna, 1988, režie Stano Oriešek) a stanice Schweizer Radio DRS odvysílala 1989 její stejnojmennou rozhlasovou úpravu. Je spoluautorem scénářů k celovečerním filmům Bernarda Šafaříka Hunderennen (Psí dostihy, 1983) a Das kalte Paradies (Studený ráj, 1986).

Po juveniliích, lyrizovaných povídkách, navazujících na program „umění všedního dne“, debutoval Vejvoda souborem povídek představujících již dominantní téma jeho následné tvorby: osudy a atmosféru české emigrace ve Švýcarsku a západní Evropě (Plující andělé, letící ryby). Netradičnost jeho pohledu spočívala v neoslavném, nesentimentálním a polodokumentaristickém pojetí vystříhajícím se ideologizujících interpretací. Vejvoda se zaměřil na slepé uličky a dilemata exilových pokolení, přičemž důraz kladl především na psychologickou a charakterovou kresbu postav a analýzu jejich morálky, jakož i na jejich pocit vydědění, těžké přivykání odlišné – nijak neidealizované – společenské atmosféře a konvencím zemí, do kterých přicházejí. Pocity člověka vyvrženého z domoviny a odcizeného nejen ve vztahu k ní, ale i k novému domovu a celé evropské civilizaci Vejvoda ztělesnil v generačním románu s filozofickým podtextem Osel aneb Splynutí. Analogické, tragicky vyznívající mikropříběhy cizinců, kteří trpí svou neschopností duševně se adaptovat, asimilovat ve druhé švýcarské vlasti, ztvárnil autor v povídkové knížce Ptáci. Všední život českých exulantů a jejich zákonitě se odnárodňujících potomků vtělil i do „malého rodinného románu“ Zelené víno, záznamu každodenního životního koloběhu obyvatel švýcarského velkoměsta, vyrovnávajícího se v 80. letech s novou emigrací a imigrací. Tragikomická tónina převládá v cyklu povídkových skic o českém národním charakteru, v nichž Vejvoda konfrontuje psychologii exulantů s českou společností přelomu 80. a 90. let (Provdaná nevěsta). Realitu posttotalitního státu s novým fenoménem východoevropské migrace sleduje pohledem navrátivšího se českého emigranta v detektivním románu Smrtihlav v lázních. V románu Jezdci nocí pak Vejvoda nahlíží osudy členů jedné rodiny, zmítaných tzv. velkými dějinami v období od konce 30. let až po současnost. Zasaženi brutalitou nacistické i komunistické totality nenaleznou řešení své situace ani v emigraci a po návratu se setkávají s netečností posttotalitní společnosti, prakticky schvalující dávné zločiny a křivdy. Fascinace soudobými dějinami Vejvodu přivedla k žánru literatury faktu. V práci Pomsta pozdních partyzánů a jiné poválečné tragédie se soustředil na období těsně po skončení 2. světové války a praxi nastupujícího totalitního režimu. Na základě reálných pramenů líčí tragické příběhy, jež nikdy nebyly klasifikovány jako zločiny či už byly dávno promlčeny a s nimiž se současná společnost doposud nevyrovnala.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz