Dnes uplyne 130 let od úmrtí básníka a revolucionáře Josefa Václava Friče

Josef Václav Frič byl předním příslušníkem českých radikálních demokratů. Idea rozbití Rakouska a vytvoření samostatného českého státu tvořila centrum jeho činnosti politické a ovlivnila podstatně i jeho tvorbu literární, která zahrnuje epiku, lyriku, veršované drama, povídku i pokus o román.

Josef Václav Frič se narodil 5. 9. 1829 v Praze v rodině pražského advokáta a liberálního politika. Vystudoval v Praze gymnázium, roku 1846 odešel za hranice, žil v Hamburku, Londýně a Paříži. Živil se jako herec, dělník, spisovatel, v Paříži prošel vojenskou školou. Roku 1847 se vrátil do Prahy, studoval práva, v předrevoluční a revoluční době roku 1848 se zúčastnil všech politických akcí. Účastnil se příprav povstání proti Rakousku, byl zatčen, dva roky vězněn na Hradčanech a odsouzen na osmnáct let do žaláře. Roku 1854 byl amnestován. 1858 byl znovu zatčen a internován v Deési v tehdejším Sedmihradsku. 1859 mu bylo dovoleno změnit internování v dobrovolný odchod do ciziny. Žil jako redaktor, novinář střídavě v Londýně, v Paříži, Berlíně, v Pešti, Záhřebu, Petrohradě, Římě, Cařihradě a jinde. Po dvaceti letech mu bylo dovoleno vrátit se do vlasti. 

Vedle sbírky politické lyriky Písně z bašty, vzniklé většinou v emigraci a vydané v Čechách až mnohem později, jsou nejzajímavějším jeho dílem rozsáhlé čtyřsvazkové Paměti. Podávají svědectví o jeho životě a podrobně vypisují průběh revoluce 1848-49 a nástup nové literatury v padesátých letech.

Josef Václav Frič zemřel 14. 10. 1890 v Praze.

Komentáře