Dnes uplyne 105 let od narození básníka Františka Daniela Mertha

František Daniel Merth se narodil 18. 10. 1915 v Jindřichově Hradci.  Otec byl klempířem, matka dělnicí; později obchodníci s ovocem a zeleninou. Po absolvování gymnázia v Jindřichově Hradci (mat. 1934) studoval Merth na FF MU v Brně (1934–1936) češtinu a francouzštinu. V roce 1936 přestoupil na Katolický bohoslovecký seminář v Českých Budějovicích, 1942 vysvěcen na kněze. 1942–1944 kaplan v Pelhřimově, od 1944 působil jako kněz v Českých Budějovicích, kde byl 1948 zatčen a odsouzen za „protistátní činnost“ na pět let do vězení (pracovní tábory: uhelný důl v Dolním Jiřetíně, uranové doly v Horním Slavkově u Jáchymova). 1953 propuštěn, bylo mu však zakázáno působit v duchovní správě. 1953–1954 pracoval v uranových dolech v Příbrami, 1955–1967 byl dělníkem v továrně na brýle v Jindřichově Hradci. Po úrazu byl vychovatelem mentálně postižené mládeže (1967–1970) v Ústavu sociální péče v Černovicích u Tábora. V roce 1970 obdržel státní souhlas k duchovní správě; krátce působil jako kněz v Českých Budějovicích, odkud byl roku 1970 přeložen do Strašína u Sušice, kde vykonával kněžskou službu až do smrti.

Přispíval od začátku 30. let do Studentského časopisu, Jitra, Akordu (se kterým spolupracoval i redakčně), od konce 60. let do Sešitů pro literaturu a diskusi, Archů, Souvislostí a Proglasu. Řada Merthových básnických sbírek vyšla jako soukromé bibliofilské tisky. V olomouckých Textech přátel byla vydána úvaha Sbírání pokladu (b. d., 1976) a sbírka Zápisy (b. d., 1986). V samizdatové edici KDM publikoval soubor Rukopisy (1980, obsahuje: Ne krví býků, Sedm básní, Sbírání pokladu, Malé hóry, Strašně lidský hlas, Kyrie) a sbírky Matutinum (1981), Zastavení (1983) a Zápisy (1988). V samizdatu dále byly zveřejněny sbírky Zastavení II (1984), Zápisy z roku 1988 (1988); Zápisy z roku 1989 (1989) a Nokturny, Faeton (1989). Přispěl do samizdatových sborníků Tempo 1 (Brno 1968), Z pěstiček zaťatých – Básníkovi Janu Skácelovi k šedesátinám (1982); Na střepech volnosti (Česká expedice 1987, ed. Z. Hrubý), Nálezy (1988, eds. M. Freiová, K. Neradová) a do antologie Básníci a samotáři (1984, eds. Ondřej Fibich, Jiří Brixi). Rané práce podepisoval František Merth.

Merth je tvůrcem meditativně-reflexivní lyriky, v níž hraje důležitou roli složka intelektuální, korigující básníkovy prožitky a emoce. Samota, ticho a blízkost k šumavské přírodě – to jsou základní souřadnice Merthova básnického světa, v němž vládne přísná snaha po řádu. Tento řád, ovládající kosmos i lidské nitro, nemůže být vysloven jinak než náznakem a zkratkou, proto je pro Merthovu poezii příznačná konciznost a jistá strohost básnického výrazu, projevující se zejména řadou eliptických zkratek, značným množstvím substantiv a souřadně kladených vět. I přes blízkost k přírodě Merth netvoří tradiční přírodní lyriku, přírodní děje jsou u něho metaforou lidské existence, její touhy po stálosti, ohrožované neklidem srdce. Stejně netradičně chápe básník-kněz i všechny formy náboženské reflexe: nikdy nepodléhá vnějškově zdobné religiozitě, jeho víra chce být především svědectvím o Boží přítomnosti ve světě i v lidském konání.

František Daniel Merth zemřel 11. 4. 1995 ve Strašíně.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz