Dnes oslaví 75. narozeniny spisovatel Vojtěch Steklač

Vojtěch Steklač se narodil 21. 10. 1945 v Příbrami. Dětství prožil v Praze-Holešovicích. Po maturitě na jedenáctileté střední škole (1963) studoval dva roky zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické. Roku 1965 přestoupil na FF UK, kde vystudoval filozofii a sociologii (1970). Od roku 1969 pracoval jako redaktor časopisu Ohníček. Po ukončení fakulty byl na půlročním stipendiu v Paříži a poté absolvoval roční vojenskou službu. Od roku 1971 byl šéfredaktorem časopisu Pionýr. Od roku 1981 se věnoval literární tvorbě. V letech 1990–1994 byl dramaturgem Československé, resp. České televize. Po roce 1990 též krátce působil jako redaktor vydavatelství Carmen a v roce 1993 založil nakladatelství Pekelec.

Debutoval roku 1964 prózou v Literárních novinách, dále přispíval do periodik: Plamen, Sešity pro mladou literaturu, Orientace, Ohníček (1968 a 1976 zde na pokračování Boříkovy lapálie), Pionýr (1971–1972 zde pod pseud. Prokop Holeyko na pokračování Dobrodružství tajného agenta Pankráce Tangenta; 1980–1981 Boříkovy lapálie a pod pseud. Roman Císař Tajemství skarabea), Literární měsíčník, Kmen, Květy, Čs. voják, Rudé právo a Práce. – Pro Čs. televizi napsal mj. hry pro děti a mládež Hodinky šly pěšinkami (1975, režie Věra Jordánová), Společnost s ručením omezeným (1983, r. Zdeněk Podskalský), Morytát o velké poštovní loupeži (1987, r. Petr Tuček) a Moudrá sova (1988, r. Libuše Koutná). Podle knihy Boříkovy lapálie vznikl stejnojmenný čtyřdílný seriál (1973, r. Ludvík Ráža) a třídílná hra Ahoj sídliště (1988, r. Libuše Koutná). Steklač je rovněž autorem scénáře seriálu Strašidla a spol. (1993, 6 dílů, r. Jiří Kos) a populárně naučného cyklu Energie – motor civilizace (1997, 8 dílů, r. Pavel Doležal, scénář + Ondřej Neff). V televizi Nova se scenáristicky podílel na seriálu Nováci (1995–1996). – Spolupracoval rovněž s rozhlasem: napsal hry Příliš mnoho mogulu (1980); Ptačí ostrov (1981, podle Bohumila Říhy); Já je někdo jiný (1982); Tříoká Petra (1983); Muž přes palubu (1983); Vzorný živnostník (1998); Nevěsta pro hrobníka (1998); Socha (1999) a připravil dvacetidílný seriál adaptací z české a slovenské humoristické literatury Studio H2O (1977–1978). Český rozhlas též vysílal seriál Boříkovy lapálie (10 částí, 2006, r. Vladimír Gromov). – V Ohníčku užíval pseudonymu Martin Mach.

Počátky Steklačovy různorodé prozaické tvorby byly na konci 60. let inspirovány soudobou absurdní literaturou. Jeho první imaginativní prózy se zpravidla obracely k tématu lásky a jsou plné kuriózních situací, tragikomických postav a prvků černého humoru, v podtextu pak i obrazem pokřivené morálky. V autorově antiiluzivní hře s fiktivním faktem se často objevuje rovněž motiv ztráty identity (Zrcadla, Samota Blažejov). Na počátku 70. let se Steklačova poetika proměňuje. Pobyt v Paříži jej přivedl k napsání milostné prózy s dobově naléhavým problémem politické emigrace, který pro hrdinu dospívajícího posléze k rozhodnutí vrátit se do vlasti znamená i volbu hodnotových kritérií (Sbohem, lásko). Na pomezí historické a psychologické literatury stojí dvojice próz z rodného Příbramska: komorní novela Černá slunce, vyprávějící o dítěti, které se musí vyrovnat s životní tragédií, a kronika Skok přes kůži, zachycující osudy několika hornických rodin od konce 19. století do 30. let 20. století. V dalším období se Steklač věnoval psaní próz detektivních (Jak se vraždí Zlatý slavík, Zlatá brána, Lví dvůr), případně psychologizujících próz s detektivní zápletkou (Dvoreček), postupně se pak dostává až k beletrizaci příběhů z reality (Volejte linku…). V polovině 80. let se do Steklačových povídek vracejí některé groteskní motivy a černý humor (Televizní muž).
Soustavně se Steklač věnuje literatuře pro děti a mládež. Se smyslem pro nadsázku a nonsens psal od začátku své tvorby pro starší děti rozsáhlý seriál humorných vyprávění o dobrodružstvích klukovské party z pražských Holešovic. V řadě knih s tímto tématem převládá komika situační a jazyková, vycházející z konfrontace mluvy a světa dětského vypravěče se světem dospělých (Boříkovy lapálie, Béďa Dynamit a spol., Bořík a spol., Bohoušek a spol., Aleš a spol., Mirek a spol.) a později i s jejich některými problémy (Čenda a spol.). V 90. letech Steklač rozšířil sérii příběhů o Boříkovi a jeho kamarádech o další epizody, v nichž však situační humor provázaný s dobovými reáliemi a společenskou aktualizací ztrácí na svém původním nadčasovém půvabu; předpokládaným recipientům autor vychází vstříc přebujelou fraškovitostí děje a vulgarizací jazykových prostředků. Obdobnými rysy se vyznačují i prózy, v nichž se Steklač soustředil na dívčí postavy (Holky a spol., Holky z první pětky, Dáda a spol.).
Pro mládež napsal Vojtěch Steklač několik parodií na detektivní žánr (Žlutý Robert, Dobrodružství tajného agenta Pankráce Tangenta) a formou dobrodružného příběhu s tajemstvím se pokusil také ve dvojici románových životopisů mládeži přiblížit osobnosti Karla Marxe a Napoleona Bonaparta (Tajemství Old Nicka, Tajemství skarabea). Na počátku 21. století v tvorbě dětských detektivních příběhů autor pokračuje. Propojuje parodijní postupy s výpůjčkami z literárních či filmových děl (Žlutý Robert a James Bond), ale věnuje se rovněž klasickému typu detektivky pro děti, v němž aktivní roli pátračů přebírají dětští protagonisté (série Dvojčata v akci).

Z nejnovějšího díla: Boříkovy ohníčkové lapálie (2017), Pekelná třída a mejdan u Bohouška (2019), Pekelná třída a tábor zdrcených srdcí (2019) Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz