Dnes oslaví 55. narozeniny spisovatel Václav Kahuda

Václav Kahuda – prozaik a básník, se narodil 8. 11. 1965 v Praze.  Vlastním jménem Petr Kratochvíl. Po ZŠ se vyučil štukatérem (1981–83) a v této profesi také pracoval v Ústředí uměleckých řemesel v Praze. V letech 1987–89 byl nočním hlídačem v Národním muzeu, 1989 strojníkem, od prosince 1989 do jara 1992 hrobníkem, v letech 1992–93 topičem ve Vojenských stavbách, poté strojníkem v Pražských vodárnách. V současnosti v invalidním důchodu.

V letech 1985–89 uveřejňoval Kahuda své verše a později rovněž krátké prozaické texty v samizdatových sbornících Almanach, označovaných též jako Branický almanach (vydávaný tzv. autorským konsorciem, jehož členy byli kromě Kahudy undergroundoví literáti a hudebníci Oscar Ryba, vlastním jménem Ladislav Koštejn (1963-2002), František Skoř, Dan Mára a Skiol Podraga, vlastním jménem Tomáš Karásek. Širší veřejnosti se poprvé představil v roce 1992 jako prozaik a poté také jako básník v Iniciálách, dále publikuje v Literárních novinách, Voknu, Tvaru. Na počátku 90. let se v rámci svého členství v literárním sdružení Moderní analfabet podílel též na stejnojmenném sborníku.

Kahudovy rané verše chtějí prostřednictvím symbiózy existenciálních a civilistických motivů vyslovit životní pocity generace, poznamenané absurditami a bizarnostmi moderního světa. Toto autorovo kredo se uplatnilo již v expresivní próze Příběh o baziliškovi, podobenství o koexistenci dobra a zla, jehož poselství spoluutváří surrealistická inspirace hlubinami podvědomí a odestetizovanými reáliemi vnějšího světa. V titulní próze z povídkové sbírky Exhumace (smz. 1992) se Kahuda soustředil na naturalistické vykreslení obrazů lidské psychiky a drsného přírodního světa, prolnul brutální fantaskní a snové výjevy s lyrizovanými vidinami vyššího, nadskutečného způsobu bytí. Připojené (a časopisecky otiskované) pohádkové příběhy s tématem prostupnosti lidského a zvířecího světa a prvky černého humoru jsou pak travestií zvoleného klasického žánru. V následujících dvou románech, nazvaných Houština a Proudy, se Kahudovo vyprávění obrací filozofujícím, existenčním směrem. Oba texty prozkoumávají možnosti uchopení a pochopení sebe a světa, klíčovými motivy jsou přitom neuspořádanost lidské zkušenosti, mnohovrstevnatost událostí a jejich relativní časovost, na výsost zajímavé, expresivní, ale přesto zřejmě marné hledání centra.

V roce 2014 se autor vrací na scénu románem Vítr, tma, přítomnost, který formálně navazuje na jeho vrcholné dílo Houštinu, a to jak autobiografickým laděním, tak pro Kahudu typickým tělnatým, jazykově bohatým vyprávěním. Téma je však nové. V první kapitole se vypravěč rozhodne, že přijde na kloub dávné rodinné události ze čtyřicátých let, kdy jeho dědu, inženýra a nadaného konstruktéra v tehdejší ČKD, odvezli příslušníci německé tajné policie kamsi do Říše, kde se jej snažili přimět ke spolupráci. Když po několikáté odmítne, vrátí se v pořádku domů, druhý den ráno ve svém bytě však nevysvětlitelně zemře. Vypravěčova pouť po českých i německých archivech není odměněna jednoznačným vysvětlením. Otevírá však exkurzi do zákulisí funkce mocenských aparátů, doplněnou barokně pestrou mozaikou čistě soukromých i globálně-ekonomických událostí, skládajících dohromady nesnadný obraz naší současnosti.

Z nejnovějšího díla: Bytost (2017)

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz a www.databazeknih.cz