Dnes uplyne 350 let od úmrtí pedagoga, spisovatele a filozofa J. A. Komenského

Vůdčí představitel české kultury 17. století, spisovatel a myslitel, zakladatel moderní pedagogiky Jan Amos Komenský se narodil 28. 3. 1592 v Nivnici u Uherského Brodu. Pocházel z měšťanské bratrské rodiny, studoval na protestantských univerzitách v Herbornu a Heidelbergu, po návratu působil od roku 1614 na bratrské škole v Přerově, 1618 se stal duchovním správcem ve Fulneku. Po porážce českého povstání se jako bratrský duchovní skrýval na panstvích šlechtických příznivců ve východních a severovýchodních Čechách, až roku 1628 musel natrvalo odejít z vlasti. Uchýlil se do nedalekého Lešna, polského střediska jednoty bratrské, kde se mohl v poměrném klidu věnovat své tvorbě a péči o tamní bratrské školství. Lešenské působení K., které vyplňuje většinu jeho života v exilu a je i jeho obdobím nejplodnějším, bylo přerušeno pobytem v Anglii (1641 – 42), ve Švédsku a ve švédských službách v Elblągu u Gdaňska (1642 – 48) a v Blatném Potoce v Uhrách (1650 – 54). Na všechna tato místa byl K. zván, především jako pedagogický odborník, svými přáteli a obdivovateli. Pokaždé se však vracel do Lešna ke svým souvěrcům; roku 1648 zde byl zvolen biskupem jednoty. Opustil Lešno teprve po požáru roku 1656; až do konce života pak žil v Amsterdamu, kde 15. 11. 1670 zemřel. Pohřben je v Naardenu.

Již v mládí zaměřil Komenský svou činnost k soudobým kulturním potřebám české společnosti. Neuspokojivý stav české vědy ho vedl k načrtnutí programu jejího rozvoje v památné výzvě Ad eruditos gentis meae (Vzdělancům mého národa), kterou předeslal původnímu znění svého raného encyklopedického díla Teatrum universitatis rerum, tj. Divadlo světa. Nedostatečnost dosavadních českých slovníkových příruček mu byla podnětem k práci na velikém slovníku Linguae Bohemicae thesaurus (Poklad jazyka českého), který však nedokončil, poněvadž mu při požáru Lešna shořel materiál. Ze soudobých potřeb českého školství vyšel K. ve svém návrhu jednotné a obecné školské soustavy v České didaktice, kterou později přepracoval latinsky pod názvem Didactica magna (Velká didaktika). Základní jazykové příručky Janua linguarum reserata (Dveře jazyků otevřené) a obrázkový Orbis pictus (Svět v obrazech) dosáhly evropské proslulosti a založily K. věhlas jako klasika pedagogiky. Své pedagogické spisy vydal souborně v Amsterdamu jako Opera didactica omnia (Sebrané spisy vychovatelské). Záměr zpracovat souhrn lidského vědění, tzv. pansofii, vznikl rovněž ještě před odchodem do exilu. K. se jím zabýval celý život a hledal pro něj podporu u svých mocných příznivců, ale většinou se setkával s nedůvěrou i s odsudky. Nepříznivé okolnosti mu zabránily, aby své pansofické dílo jako celek dopsal, takže komplex, jejž mínil souborně nazvat De rerum humanarum emendatione consultatio catholica (Všeobecná porada o nápravě lidských věcí), započatý 1644 v Elblągu, zůstal torzem.

Spolu s úsilím o rozvoj české vědy vyvíjel K. již od mládí snahu pozdvihnout úroveň českého básnictví, zejména zavedením časomíry. Z jeho teoretických úvah vzniklo ještě doma po roce 1620 krátké programové pojednání O poezii české, podávající pravidla české časoměrné prozódie podle antických vzorů. K. nezůstal jen u teoretických úvah; dokazuje to nedokončené časoměrné přebásnění žalmů a Katonových Distich i pokusy ze sklonku jeho života. Těžiště činnosti K. jako literárního tvůrce je však v českých spisech, vyvolaných převážně domácí společenskou skutečností, vzniklých z velké části ještě za pobytu doma. Je to např. polemický Retuňk, namířený proti praktikám protireformačního katolicismu, Listové do nebe, kritizující feudální řád formou výměny listů mezi chudými, bohatými a Kristem, nebo spis Truchlivý, alegorický spor, v němž K. hledá východisko z pobělohorských zmatků a nejistot. Nejpřednější místo však zaujímá Labyrint světa a ráj srdce, nejvýznamnější dílo české umělecké prózy 17. století.

Komenský nepřestal psát česky ani v exilu. Třebaže se přitom zaměřoval hlavně k potřebám jednoty, nepřestával myslet na celý národ, zvláště dokud mohl věřit v návrat exulantů do vlasti. Ukazuje to např. jeho povzbudivý leták Polnice milostivého léta pro národ český nebo Haggaeus redivivus (Vzkříšený Aggeus), zabývající se otázkami vnitřní obnovy království po očekávaném vítězství protestantských zbraní. Když však tyto naděje byly zmařeny vestfálským mírem, napsal Kšaft umírající matky jednoty bratrské, útěšnou alegorickou závěť vyznívající vírou v lepší budoucnost národa. Vedle Labyrintu je to umělecky nejpůsobivější Komenského práce.