Dnes uplyne 115 let od narození spisovatele Mirka Elpla

Mirek Elpl – vlastním jménem Eduard Elpl, se narodil 16. 11. 1905 v Líšni. Syn Eduarda Elpla (1871–1959), učitele, autora knih pohádek a pověstí. Strýc MUDr. František Elpl se zabýval národopisem. Po studiu na české reálce v Brně (1917–1923) absolvoval Elpl Vysokou školu báňskou v Příbrami (Ing. 1931). V době krize přijal místo úředníka v brněnské záložně (1932–1938) a současně čtyři semestry studoval práva na Masarykově univerzitě. Od roku 1938 pracoval v rosicko–oslavanském revíru jako dozorce. V listopadu 1944 byl zatčen a vězněn v Kounicových kolejích v Brně a v Klettendorfu (Klecina, dnes součást Vratislavi), počátkem roku 1945 uprchl a skrýval se v ivančické nemocnici a v plicním sanatoriu v Jevíčku. Po válce byl v letech 1945–1954 ředitelem dolu Julius v Zastávce u Brna a plánovačem na ředitelství Rosických uhelných dolů.

Za pobytu v Příbrami se Elpl zapojil do kruhu kolem socialistického básníka Fráni Kučery. Od roku 1935 byl aktivním členem a funkcionářem Moravského kola spisovatelů, po válce byl předsedou jeho nakladatelského Družstva. Mnohá Elplova díla byla inspirována jeho cestami po Itálii a Jugoslávii. Přispíval do periodik: Kolo, Lidové noviny (od 1937), Salon, Pražské noviny, Hovory o knihách, Havíř Rosicka, Host do domu, Jiskra Rosicka, Směr brněnského venkova. Redigoval knižnici Nová knihovna Moravského kola spisovatelů (1937–1941, s Rajmundem Habřinou a Adolfem Veselým) a časopis Rosicko–oslavanský havíř (1946–1948).

Elplova tematicky různorodá poezie nedosáhla významu jeho prózy. Smyslová lyrika jeho prvních básnických sbírek, v nichž se prostupuje hluboký cit s bolestí a touhou, se z intimní zpovědi postupně mění v obecnější výpověď o době. Sbírka Česká rapsodie, inspirovaná pomnichovskými událostmi, hledá naději národního údělu v dějinách. – Historie také představuje jeden z hlavních tematických okruhů Elplových próz. Barvitý dobový kolorit, s nímž autor evokuje minulost, obvykle tvoří pozadí pro romantický zápas výjimečné osobnosti s nepochopením a malostí společenských poměrů. V románu o benátském cestovateli (Marco Polo) a v knize novel o hvězdářích 17. století (Objevil jsem nebe) nejvýrazněji vystupují rysy spojující celé Elplovo dílo: ustavičné hledání pravdy a vytrvalá snaha o její prosazení, bolest chápaná jako nutný, obrozující průvodce lidského usilování. Zájem o historii a vnitřní svět jedince prostupuje i většinu Elplových prací z hornického prostředí, ať už je jejich děj zasazen do středověké Příbrami (Důl u Veselého rytířstva), nebo se v nich autor snaží postihnout historii hornictví na Oslavansku (novela Černí andělé, torzo zamýšlené románové kroniky Nevěsta pod kamenem). Pro všechny Elplovy prózy je příznačné silné lyrické zabarvení, jež v některých případech dodává textu ráz až osobního vyznání (fejetony z jugoslávského Jadranu Města na pobřeží, lyrická próza Jaro v Jevíčku, vyrůstající z radosti nad koncem války).

Mirek Elpl zemřel 7. 2. 1960 v Brně.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz