Dnes uplyne 25 let od úmrtí spisovatele Františka Neužila

František Neužil se narodil 9. 5. 1907 v rodině textilního dělníka. Obecnou školu vychodil v Pozořicích, čtyřletý učitelský ústav absolvoval v Brně (mat. 1926). Od podzimu 1926 byl učitelem na obecných a měšťanských školách, nejprve v Šumvaldě u Uničova, od roku 1927 v Novém Jičíně (kde navázal přátelství s Josefem Koudelákem a spolupracoval s bibliofilskou knihtiskárnou Kryl a Scotti). Roku 1929 nastoupil vojenskou službu v Košicích na Slovensku; roku 1930 absolvoval záložní důstojnickou školu v Praze. Od roku 1931 opět učil, postupně na školách v Pozořicích, Rybníčku u Uničova (od 1933) a v Olomouci (1936). V roce 1937 se stal redaktorem deníku České slovo v Praze, na podzim 1939 se vrátil do školství a působil (často i jako ředitel) na školách v okolí Prahy (Středokluky a Kojetice), v Ústí nad Labem (od 1945), v Orlovicích u Vyškova (1949) a v Želči u Prostějova (od 1950). V letech 1949–52 vystudoval při zaměstnání češtinu a dějepis na Pedagogické fakultě v Brně. Od roku 1960 byl ředitelem okresního archivu ve Vyškově deponovaného na zámku ve Slavkově u Brna. V roce 1967 odešel do důchodu.

Debutoval v roce 1923 verši v brněnském deníku Rovnost. Kromě Českého slova přispíval dále do periodik A–Zet, Cesta, Kolo, Kultura doby, Lidové noviny, Moravské noviny, Moravské slovo, Národní osvobození, Sever a východ, Středisko, Studentský časopis, U, Venkov; po roce 1945 Čti, Host do domu, Kytice, Květy, Moravskoslezský týden (Ostrava), Nový život, Čs. rozhlas, Vlastivědné listy Severomoravského kraje (Opava); po roce 1990 Lidová demokracie, Proglas aj. Spoluredigoval revui Středisko (1931–32). V letech 1931–33 byl jednatelem Moravského kola spisovatelů. Od roku 1980 spolupracoval jako fejetonista s Čs. rozhlasem. Užíval pseudonymů F. Jezer, Fráňa Jezer, Franta Pozořický a šifer F. N., f. n.; ojediněle se podepisoval jako Fráňa Neužil (Studentský časopis). Zemřel 22. 11. 1995 v Brně.

Knižně Neužil debutoval koncem 20. let. V raném období své tvorby vydával bibliofilské knížky postpoetistické lyriky (Před nedělí), epigramů (Novojičtí knihtiskaři) i meditativní poezie křesťanské pokory (Zjevení lásky) a víry v trvalou platnost Kristova odkazu (Světlo z Galileje). Působením katolicismu na tvůrčí směřování mladých básníků své generace (Zdeněk Bár, Rajmund Habřina, Josef Koudelák, Jan Zahradníček a Jaroslav Zatloukal) se současně zabýval v literárněkritickém pojednání Pět v kruhu. Básnické prózy Dva obrazy srdce, vydané jako bibliofilie, pak v první polovině 30. let předznamenaly Neužilovu orientaci na námětově různorodou románovou tvorbu, vyznačující se znalostí dobového čtenářského vkusu. V jedné její linii, zpočátku částečně ovlivněné domácím ruralismem a evropským regionalismem, čerpal autor náměty převážně ze současnosti, většinou ze života venkovských komunit či charakterově poznamenaných a výjimečných lidských typů. Neužilův zájem o fabulačně rozvětvená sociální a psychologická dramata jej přiváděl nejen k žánru kroniky (Země v průvanu) a selského románu (Modrý zvon), ale i k románu politickému o záboru Rakouska (Znamení šelmy), pracovnímu z prostředí nemocnice (Především naději) i z kamenolomu (Živý kámen). Druhou linii Neužilovy prozaické tvorby tvoří historické romány, situované do autorova rodného kraje konce 18. a první poloviny 19. století, případně věnované osudům výrazných historických postav z období Velké Moravy a vlády Přemyslovců. Vedle kronikářsky popisných příběhů z doby napoleonských válek, vyprávějících o rodovém prokletí (Plemeno Hamrů), osudové lásce (Prsten) či tragickém údělu vojáka (Raněné pole), psal Neužil i romantizující, motivy vášní a nenávisti prostoupené panoramatické obrazy ze života manželek přemyslovských králů Otakara I. (Trýzeň slávy), Otakara II. (Ohnivá jeseň) a Václava II. (Královna Eliška Rejčka). Obdobně ztvárnil mocenské zápasy v době manželství královny Kunhuty se Závišem z Falkenštejna (Zlomená pečeť). Ilustrativnost svých historických románů poněkud omezil v barvitém vylíčení státotvorných dějů za panování velkomoravského knížete Rostislava (Řezenské ortely) a překonal povahopisným portrétem sv. Vojtěcha, koncipovaným jako podobenství o odpovědnosti jednotlivce vůči vznikajícímu národnímu společenství (Bosý biskup z Libice). Posmrtně vydaná kniha Stříbrné vzpomínání je memoárovým pásmem črt, krajinářských i esejistických reflexí zachycujících autorovy životní osudy a tvůrčí zápasy.

František Neužil zemřel 22. 11. 1995 v Brně.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz