Dnes uplyne 50 let od úmrtí spisovatele Jana Procházky

Jan Procházka – otec spisovatelek Lenky a Ivy Procházkových – se narodil 4. 2. 1929 v Ivančicích. Po studiu na Vyšší rolnické škole v Olomouci nastoupil jako vedoucí Státního statku mládeže v Ondrášově na Bruntálsku. Od roku 1950 pracoval v Praze na Ústředním výboru Čs. svazu mládeže, kde organizoval brigády na pomoc pohraničí. Od roku 1959 byl scénáristou FS Barrandov, kde pak působil jako dramaturg a vedoucí tvůrčí skupiny Švabík-Procházka. V letech 1963-66 pracoval v ideologické komisi ÚV KSČ, byl též poradcem prezidenta A. Novotného. Na jeho předčasném úmrtí měla podíl štvavá kampaň, která proti němu byla roku 1970 rozpoutána televizním pořadem Svědectví od Seiny. Pořad používající i sestřih odposlechu v bytě V. Černého měl být mediální předehrou k politickému procesu. V době prvního zatýkání již onemocněl a byl hospitalizován. Zemřel 20. 2. 1971.

Publikoval v novinách a časopisech: Mladá fronta, Obrana lidu, Rudé právo, Práce, My (zde většina fejetonů otištěných v souboru Politika pro každého), Literární noviny, Kulturní tvorba, Filmové a televizní noviny, Host do domu aj. Filmová povídka Ucho byla vydána v samizdatové edici Krameriova expedice. Je autorem námětů a scénářů filmů To byla noc, Hořká láska, Zatoulané dělo, Lidé jako ty, Valčík pro milion, Pouta, Trápení, Černá dynastie, Zelené obzory, Závrať, Život bez kytary, Komu tančí Havana, Na laně, Naděje, Vysoká zeď, Povídky o dětech, Anděl blažené smrti, Ať žije republika, Tranzit Carlsbad, Kočár do Vídně, Noc nevěsty, Slasti otce vlasti, Na kometě, Už zase skáču přes kaluže, Svatby pana Voka, Páni kluci a dalších. Podle námětů z P. pozůstalosti byly natočeny filmy Městem chodí Mikuláš a Kráva.

K základním rysům P. tvorby patří znalost venkovských reálií a zakotvení v tradičních hodnotách rolnického života: v práci, rodině, přírodním řádu. (Rok života, Zelené obzory, Závěj). Se zvláštním porozuměním a mírným sentimentem zachycoval postavy dívek a žen instinktivně nacházejících své životní poslání v lásce a oběti (Tři panny a Magdaléna). Společenský kriticismus, jehož projevem byla i autorova publicistika (Politika pro každého), byl u něj trvale doprovázen humorem, ironií a schopností aforistické zkratky v dialogu i autorském komentáři (Přestřelka).

V P. prózách postupně sílil vliv scénáristické profese. Tento proces vyvrcholil trojicí próz, v jejichž syžetu je okamžik individuálního prozření ústředních postav promítnut na pozadí tzv. velkých dějin. V deziluzivních příbězích z konce druhé světové války (Ať žije republika, Kočár do Vídně) a z doby násilné kolektivizace zemědělství (Svatá noc) nabývají autobiografické a empirické detaily na symboličnosti, konkrétní historická situace se stává východiskem zobecňujícího podobenství o zničující síle sobectví, nenávisti a fanatismu.

Z P. filmové tvorby jsou nejvýznamnější snímky vzniklé ve spolupráci s K. Kachyňou.

Zpracováno podle: Slovník českých spisovatelů od roku 1945, Brána 1998

Komentáře