Dnes oslaví 85. narozeniny spisovatel Ladislav Smoček

Ladislav Smoček – dramatik a prozaik, se narodil 24. 8. 1932 v Praze v rodině důstojníka Čs. armády. Jeho manželka Vladimíra Smočková (* 1942, roz. Peřinová) překládá z angličtiny a je autorkou literárních esejí. – Obecnou školu Smoček vychodil postupně v Českých Budějovicích, Týně nad Vltavou a v Plzni, gymnázium v Plzni. Po maturitě (1951) nejprve rok pracoval jako skladník a poté studoval divadelní režii na DAMU; koncem studií byl v Národním divadle asistentem Alfréda Radoka při inscenaci hry Hedy Zinnerové Ďábelský kruh (1955); absolvoval 1956 fakultní inscenací hry Halldóra Laxnesse Prodaná ukolébavka. Po absolutoriu krátce působil jako režisér v Městském divadle v Benešově, pak v Divadle Julia Fučíka v Brně (1957–60) a v pražské Laterně magice (1960–63). V roce 1963 přešel do Státního divadelního studia Praha a v jeho rámci roku 1964 založil spolu s Jaroslavem Vostrým divadlo Činoherní klub. V následujících desetiletích se zásadně podílel na umělecké koncepci tohoto divadla, je dodnes jeho kmenovým režisérem a napsal pro ně též převážnou část svých her. U některých z dramat, která režíroval, je zároveň autorem výpravy. Pohostinsky pracoval rovněž na jiných scénách (Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Národní divadlo, Divadlo na Vinohradech, Divadlo bez zábradlí, Divadlo Ungelt aj.). S Laternou magikou navštívil několik zemí (Sovětský svaz, Rakousko, Egypt), v zahraničí též několikrát hostoval jako režisér: koncem 60. let dlouhodoběji ve Švýcarsku (Curych), během 70. a 80. let krátkodobě ve Finsku (Tampere), Rakousku (Vídeň), Itálii (Milán) a znovu ve Švýcarsku (Curych); v roce 1970 absolvoval z podnětu UNESCO tříměsíční pobyt na Filipínách (Manila), kde režíroval, přednášel o režii a vedl divadelní semináře.

Ze svých raných prozaických pokusů zpětně uveřejnil několik ukázek v časopise Sešity pro mladou literaturu (1966 a 1967). V měsíčníku Divadlo publikoval v roce 1967 dvě krátké jednoaktové etudy z konce 50. let a jako jeho přílohy hry Piknik (1964) a Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho (1966). V časopise Repertoár malé scény vyšla jednoaktovka Bludiště (1966) a rozhlasová hra Bitva na kopci (1969). Filmové podoby se dočkala jeho hra Piknik (1967, režie Vladimír Sís, scénář s Vladimírem Sísem). Pro Čs. televizi Smoček vytvořil autorský televizní film Bitva na kopci (1985), jehož scénář napsal na základě vlastní stejnojmenné rozhlasové hry (1967). Česká televize uvedla v rámci volného cyklu Česká divadelní režie portrétní dokument Ladislav Smoček (2006, scénář a režie Aleš Kisil). Český rozhlas 3 – Vltava odvysílal v pořadu Schůzky s literaturou mozaiku jeho prozaického a dramatického díla (Černá skříňka, 2003).

Aniž by pomýšlel na jejich bezprostřední zveřejnění, psal v 50. letech povídkové prózy, které se zcela vymykaly z dobového literárního kontextu (později byly vydány v souboru Růžový aeroplán). Sloučením reálných detailů s bizarně fantasmagorickými situacemi a reakcemi postav předznamenaly přitom autorovu budoucí tvorbu dramatickou. Jako dramatik se etabloval až v druhé polovině 60. let čtveřicí divadelních her a jednoaktovek, které ve vlastní režii uvedl na jevišti Činoherního klubu. Tato dramatická díla jsou situována do rozdílných prostředí: exotického (Piknik), alegorického (Bludiště), či naopak groteskně česky domáckého (Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, Kosmické jaro), vždy se však odehrávají v jasně ohraničeném prostoru a vracejí se k problematice ohrožení člověka dějinami, společenskými okolnostmi, přírodou kolem něj i v něm samém. Lidské jednání sledují ve vyhrocených až extrémních situacích, s důrazem na jeho pudovost, živočišnost, skrytou anebo zjevnou agresivitu jako zdroj dramatických konfliktů. Smočkovy grotesky mají blízko k soudobému absurdnímu dramatu, tvárně se pohybují mezi pólem konkrétních, místy až naturalistických detailů, lidských gest a podob a pólem bizarních nadsázek a historicko-existenciálních vizí, mísí vážné se směšným a komickým, vysoké s nízkým, duchovní s tělesným a lidské se zvířecím. Nejpřesvědčivější důkaz o svém vytříbeném dramatickém a divadelním cítění Smoček podal v tragikomické grotesce Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, která se stala jednou z nejoriginálnějších her celého českého poválečného dramatu. Nejširšího záběru dosáhl naproti tomu v Kosmickém jaru, kde dlouhodobě sledovaná problematika ohrožení člověka vede od lidského bludu v podobě frází, redukce lidských možností na pouhé živočišné přežívání, rozvratu duchovních hodnot přes ekologii až k šílenství světa jako celku. Na počátku 70. let Smoček anglicky napsal monologickou aktovku Smyčka a v první polovině 80. let převedl do podoby divadelní hry svou někdejší rozhlasovou hru Bitva na kopci s charakteristickým tématem lidské agresivity. Jinak se během tzv. normalizace věnoval především režii. Ve shodě s povahou vlastního dramatického díla byly Smočkovi jako režisérovi zvlášť blízké takové hry, které jsou významově nejednoznačné, mísí žánrové polohy a umožňují sledovat na jevišti skryté podoby lidské mentality. Hry, které režíroval, často zároveň ve větší či menší míře také upravoval a dotvářel. K dramatické tvorbě se nově vrátil v polovině 90. let scénickou montáží Nejlepší den, vytvořenou u příležitosti 50. výročí osvobození Plzně americkou armádou. – Souborné vydání Smočkových povídek, dramat (poprvé zde byly otištěny hry Bitva na kopci, Jednou k ránu, jednoaktovka Jízdní ráno, výstup Burke ve vyhnanství a scénář nerealizované televizní hry Milovníci opery), dopisů a studií – včetně studií a článků o Ladislavu Smočkovi z pera jiných autorů – vyšlo péčí editora Přemysla Ruta.

 

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře