Dnes uplyne 215 let od úmrtí filologa Václava F. Durycha

Václav Fortunát Durych byl český katolický kněz, buditel, člen řádu paulánů, latinsky píšící filolog, slavista, orientalista, biblista, překladatel, stoupenec ideje slovanské sounáležitosti, učitel orientálních jazyků, zakladatel a průkopník českého odborného slavistického studia. Narodil se 28. 9. 1735 v Turnově. Po středoškolských studiích na piaristických gymnáziích v Kosmonosích a ve Slaném vstoupil do paulánského řádu v Tachově (1751), na kněze byl vysvěcen v roce 1758. Následně působil jako učitel teologie, aramejštiny, hebrejštiny a řečtiny v paulánských klášterních školách (Vídeň, Mnichov), v letech 1767–1784 v pražském konviktu svého řádu, kde byl examinátorem u doktorátů z řečtiny a hebrejštiny, několikrát zastával pozici spolurektora a tři roky funkci provinciálního vikáře. Jako suplující profesor přednášel na pražské univerzitě hebrejštinu.
Již v době svého mnichovského pobytu se vedle orientalistiky začal systematicky věnovat slavistice, v těchto studiích pokračoval i v Praze, kde navázal odborné i přátelské kontakty zejména s obrozenci F. M. Pelclem, M. A. Voigtem, G. Dobnerem a K. R. Ungarem. K jeho žákům, ale zároveň i přátelům a blízkým spolupracovníkům patřili především Josef Dobrovský a František Faustin Procházka, které pro slavistická studia získal.

V roce 1776 byl z podnětu císařovny Marie Terezie spolu s F. F. Procházkou pověřen přípravou nové verze Bible svatováclavské, její revidovaný překlad (nazývaný též Bible císařská) vyšel v letech 1778 (Nový zákon) a 1780 (Starý zákon). Ve své době byla pro svou ryzí češtinu považována za vzor jazykové i pravopisné dokonalosti.

Po zrušení pražského paulánského kláštera (1784) mu byla přiznána malá penze, od července 1785 do roku 1796 žil v řádovém konventu ve Vídni, kde se souhlasem Josefa II. studoval slavika v tamní císařské (dvorní) knihovně a připravoval k vydání své vrcholné životní dílo Bibliotheca slavica (Knihovna slovanská). Z původně ohlášených pěti svazků však vydal v roce 1795 jen první díl (rukopis druhé části díla se po roce 1800 ztratil v tiskárně v Pešti).

Když byl v roce 1796 zrušen i vídeňský paulánský klášter, V. F. Durych se vrátil do rodného Turnova, kde prožil poslední léta svého života poznamenaná soustavně se zhoršujícím zdravotním stavem a vážnými existenčními starostmi.

Ocenění: Čestná zlatá medaile udělená císařem Františkem I. za spis De slavo-bohemica sacri coditis versione dissertatio; Přespolní člen České společnosti nauk od roku 1786

Dílo

V centru jeho slavistického bádání byly především církevněslovanský jazyk a literatura, staročeské biblické překlady, etymologie, značnou pozornost věnoval hlaholskému a cyrilskému písmu i otázkám slovanské liturgie. Je právem považován za prvního českého slavistu, spis De-slavo bohemica… představuje filologický počátek rozvoje vědecké paleoslovenistiky na české půdě, na nějž navázali zejména Josef Dobrovský a Pavel Josef Šafařík, následně pak další generace nejen českých slavistů.

Vedle pojednání o hebrejských hláskách Dissertatio philologica… (1767), historicky zaměřené práce De originibus… (1777) a spolupráce na novém překladu Bible, představuje vrchol jeho vědeckého díla nedokončená Bibliotheca slavica…
Jejím cílem bylo přinést podrobné informace o nejstarších dějinách slovanských národů se zaměřením na význam, jednotnost a starobylost jejich kultury a jazyků. V době svého vídeňského pobytu objevil a popsal rukopisy staročeské literatury (Evangeliář vídeňský, zlomek Legendy o dvanácti apoštolích), v posledních letech života se také zabýval regionálními historickými studiemi o rodném Turnovsku.

Odborné slavistické práce: De slavo-bohemica sacri coditis versione dissertatio (Rozprava o slovansko-českém překladu Svatého písma; latinsky, 1777); Bibliotheca Slavica antiquissimae dialecti communis et ecclesiasticae universae Slavorum gentis I. (Knihovna slovanská nejstaršího nářečí obecného i církevního celého národa slovanského; latinsky, 1795); Část vědeckého díla V. F. Durycha je uložena v jeho korespondenci, zvláště s Josefem Dobrovským.

Ostatní odborné práce: Dissertatio philologica de vocibus Khartymmim et Belahatchem (Filologická rozprava o slovech Khartymmim a Belahatchem; latinsky, 1767); De originibus templi Salvatoris et monasterii S. Francisci de Paula Veteris Pragae (O počátcích kostela sv. Salvatora a kláštera paulánského na Starém Městě v Praze; latinsky, 1777)

Překlady: Nový zákon (Biblí česká, to jest celé Svaté Písmo Starého i Nového Zákona podle starého obecného latinského textu od římsko katolické církve potvrzeného a užívaného přeložené, opět s obzvláštní pilností přehlédnuté, ponapravené a znova vydané, 2; s Františkem Faustinem Procházkou, 1778); Starý zákon (Biblí česká…, 1; s Františkem Faustinem Procházkou, 1780)

Václav Fortunát Durych zemřel 31. 8. 1802 v Turnově.

Zpracováno podle: https://cs.wikipedia.org