Dnes uplyne 110 let od narození básníka Zdeňka Kriebela

Zdeněk Kriebel se narodil 29. 4. 1911 v Brně v rodině právníka. Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně (1930) studoval Právnickou fakultu Masarykovy university v Brně (JUDr. 1938). V letech 1935–39 působil jako advokátní koncipient v Brně a 1939–40 v Praze. Poté zde byl zaměstnán jako právník a administrativní pracovník (1940–46), později jako obhájce (1946–56). Od roku 1956 byl redaktorem Státního nakladatelství dětské knihy a tajemníkem Kruhu přátel dětské knihy. V roce 1961 se vrátil do Brna a až po odchod do důchodu (1972) tu působil v literárním oddělení brněnského Československého rozhlasu. – Ženou Zdeňka Kriebela byla operní pěvkyně Marie Podvalová (1909–1992, manželství 1936–1956 a znovu od 1986).

Časopisecky debutoval jako šestnáctiletý v Moravské orlici (1927). Od 30. let dále přispíval do Lidových novin, Lidové demokracie, Indexu, Střediska (1931 vstoupil do sdružení Literární středisko v Brně), Zvonu, revue U a Kritického měsíčníku (v obou fázích jeho existence). Po válce publikoval v Novém životě, Hostu do domu, a zejména ve Zlatém máji. V roce 1965 mu byla udělena Cena Marie Majerové za sbírku básní pro mládež Stradivárky z neónu. Posměšky na plot. – Užíval pseudonymu Vincent a šifer Kri, kri, Vinc.

Ve svých počátcích se Zdeněk Kriebel vyvíjel od wolkrovsky laděné poezie (Hořící keř) k básním, které se inspirují výboji básnické avantgardy, jazzem a filmem a polytematicky rozvíjejí proud představ (Polytonfox). Dvě stě veršů sbírky 200 chryzantém je panychidou za zemřelého přítele, expresionistického básníka Josefa Chaloupku (1898–1930). Kriebel však psal i osobitou lyriku milostnou a přírodní (Proutěná píšťala) a na začátku okupace také – v rovině intimní i občanské – verše prodchnuté vzpourou a nadějí (S erbem lipového listu). Civilní věcnost si zachoval (aniž by rezignoval na písňový lyrismus) také v pozdější sbírce Alarm, ve které reflektoval vzrušenou poválečnou dobu. Po desetileté vynucené odmlce je Krieblova Kniha milosti, vydaná v polovině 50. let, intimním výrazem promarněných citových vztahů (od zrodu lásky, přes milostnou závrať, krizi, až po bolestný rozchod). V navazující Symfonii o Dyji básník vyslovuje potřebu nalézt životní rovnováhu a své místo v lidských vztazích a v přírodě. Dovršením jeho tvorby je básnická výpověď o rodinných vztazích Etudy pro dceru. Již koncem 50. let byly časopisecky zveřejňovány verše občanské poezie s názvem Listy z Prahy, které pak Kriebel až do konce života průběžně doplňoval, třebaže věděl, že jsou pro nekonformní postoj knižně nepublikovatelné. – V polovině 50. let se Zdeněk Kriebel začal věnovat rovněž tvorbě pro děti a mládež. Po hrubínovsky laděné Píšťaličce na sebe výrazněji upozornil sbírkou Ptám se, ptám se, pampeliško. Propojil tu tradiční témata dětské poezie s moderním světem dětí, ozvláštnil klasické formy (říkadlo, ukolébavku, popěvek, hádanku, bajku) o vynalézavou hru a humor, o prozaizované promluvy a odvážnou zvukovou instrumentalizaci. Experimentálně působila dvojice sbírek Stradivárky z neonu a Posměšky na plot i soubor lyrizovaných próz Za oknem laterna magika a lyrickoepická skladba Co dělá v parku sluníčko.

Zdeněk Kriebel zemřel 28. 12. 1989 v Brně.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz