Dnes oslaví 70. narozeniny básník Vladimír Křivánek

Vladimír Křivánek – básník a literární historik, se narodil 7. 5. 1951 v Kolíně.  Jeho otec, technický úředník, byl v 60. letech dvakrát dlouhodoběji delegován jako obchodní zástupce do zahraničí: do Číny (1959–1962) a na Kubu (1963–1966). Díky tomu Křivánek českou základní školu navštěvoval při velvyslanectví v Pekingu a Havaně. Po návratu rodiny do Čech navštěvoval SVVŠ v Hořicích v Podkrkonoší (1966) a v Praze (maturoval 1969). V letech 1969–1970 byl prodavačem v antikvariátu, poté studoval češtinu a historii na Pedagogické fakultě University Karlovy; absolvoval roku 1974 prací Pojetí romantismu v díle K. H. Máchy a M. J. Lermontova (PhDr. 1978 prací K problematice historismu v české literatuře předbřeznové, CSc. 1995 prací Počátky lyriky májovců a Máchovo dědictví).
V letech 1974–1976 byl učitelem na ZDŠ na Kladně. Od roku 1977 pracoval v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, zprvu jako bibliograf, později jako odborný pracovník oddělení dějin české literatury. V letech 1989–1990 byl šéfredaktorem časopisu mladé literatury Iniciály. 1990–2005 byl odborným asistentem a posléze docentem na katedře české literatury Pedagogické fakulty UK, v letech 1994–1997 jejím vedoucím. Jako vysokoškolský pedagog působil též na na Literární akademii (2001–2004), na Pedagogické fakultě Technické univerzity v Liberci (2005–2007) a od roku 2008 je profesorem na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. Od roku 1998 je též vědeckým pracovníkem Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. Je předsedou občanského sdružení Litterula a od roku 2008 do roku 2011 též předsedou Obce spisovatelů.
Od konce 70. let soustavněji navštěvoval Bulharsko, mj. se několikrát zúčastnil letní školy bulharistiky v Sofii (1979, 1981 a 1991); znalostí bulharštiny a bulharské literatury příležitostně využívá ke komparatistickým studiím a občasným překladům. V letech 1992–1993 absolvoval půlroční studijní pobyt na univerzitě v Londýně.

Se svými verši poprvé vystoupil na veřejnost 1968 v poetické vinárně Viola (pořad mladých básníků Verše naboso). Časopisecky publikuje od roku 1977. Postupně přispíval do magazínu Co vás zajímá, Českého jazyka a literatury, České literatury, Tvorby, Kmene, Mladé fronty, Literárního měsíčníku, Nových knih, Iniciál, Lidových novin, Telegrafu, ROKu, ZN novin, Literárních novin, Tvaru, Scripta, Estetiky, Literárního archivu, Mladé fronty Dnes, Života, Zvuku Zlínského kraje, Dokořán aj. U kratších příspěvků používá šifru vk.

Svou tvůrčí aktivitu Vladimír Křivánek rozděluje mezi tvorbu básnickou a činnost literárněhistorickou a recenzní. Jeho poezie (Vypouštění holubice, Nahé stromy, Kameny písní) vyrůstá z meditativní, protisenzualistické linie českého moderního básnictví (zejména Josef Hora), přičemž autorovo úsilí o dosažení umělecké svébytnosti je doprovázeno reflexí vlastního tvůrčího procesu i obecné povahy básnictví. Utkvěle se Křivánek vrací zejména k existenciálním pocitům vykořenění a k touze po životním zakotvení. Tvarově se pak vyvíjí od volného verbalistického verše k významově hutnějšímu verši vázanému a stručným strofickým útvarům; výchozí slovesnou i obraznou odtažitost a ornamentálnost postupně překonává stupňující se předmětností výrazu. Tendence k výrazové úspornosti a sevřenosti vyústila ve sbírku Testamenty, kterou tvoří výhradně skácelovská čtyřverší. V následující Křivánkově tvorbě (Krajina s torzy, Tušové kresby) přírodní a milostnou tematiku postupně přehlušuje temná melancholie a holanovské kladení základních existenciálních otázek.
Jako literární historik se Křivánek nejprve prezentoval dvojicí drobných obdobně rozvržených monografií, v nichž na základě starších interpretací i vlastních poznatků podal rámcový, čtenářsky přístupný portrét velkých osobností české literatury 19. století (Karel Hynek Mácha, Jan Neruda). Literárněhistorický rozhled je patrný i z Křivánkovy bohaté recenzní činnosti, jíž se nejintenzivněji věnoval v osmdesátých letech, kdy vykládal a hodnotil tvorbu svých básnických vrstevníků. Mezi kritickým a historickým uvažováním oscilují také autorovy studie a eseje shrnuté v souborech Býti básníkem v Čechách a Kolik příležitostí má báseň. Výrazný je jeho podíl na slovníkových příručkách Malý slovník literárních pojmů a autorů a Český dekameron 1969–1992. Jako redaktor a spoluautor kapitol věnovaných poezii se zapojil do rozsáhlého kolektivního díla Dějiny české literatury 1945–1989.

Z nejnovějšího díla:  Adieu Paris (2013), Psáno na obrazy hřbitovů (2010), Samomluva (2015), Duše je divný pták (2018), Svědomí slova (2016), Vrátka do ticha (2016),

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz a www.databazeknih.cz