Dnes by oslavil 75. narozeniny spisovatel Alexandr Kramer

Alexandr Kramer – prozaik a překladatel, autor sci-fi a novinář, se narodil 24. 5. 1946 v Praze.  Po maturitě na střední všeobecně vzdělávací škole (1963) studoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK. Na jaře 1970 obhájil diplomovou práci na téma Americký zpravodajský týdeník Time, poté však byl vyloučen za činnost v redakci týdeníku Student (od 1968) a ve studentském hnutí (v dubnu 1969 vedl jako předseda Akademické rady studentů na fakultě stávku proti nástupu Gustáva Husáka do čela KSČ, jíž byl sám členem od roku 1968; v roce 1969 vystoupil). V roce 1990 byl rehabilitován, složil dodatečně státnice a promoval na Fakultě žurnalistiky UK. Mezi léty 1970–1975 pracoval jako tlumočník, pomocný dělník, nosič kufrů a agent, prodávající lístky na představení, v letech 1976–1989 jako technický překladatel a referent pro dokumentaci v Tesle Karlín (v lednu 1977 podepsal Chartu 77). V letech 1990–1992 byl redaktorem zahraniční rubriky Lidových novin se zaměřením na USA, později v letech 1993–1997 pracoval postupně jako vedoucí redaktor exportní redakce ČTK, vedoucí redaktor zahraniční rubriky časopisu Mladý svět, zástupce šéfredaktora a reportér časopisu Týden, překladatel pro Reader´s Digest Výběr a jako redaktor Rádia Svobodná Evropa. Od roku 1997 působil v deníku Právo, a to nejprve jako politický komentátor, později se specializoval na velké rozhovory s osobnostmi české i světové politické scény. Z redakce odešel ze zdravotních důvodů v roce 2008.

V šedesátých letech přispíval do Studenta, od počátku sedmdesátých let, kdy nemohl publikovat, psal pod jmény přátel (mj. články o vědě v Sedmičce pionýrů). Seriály o sci-fi literatuře v Technickém magazínu vydával pod jmény Jaroslava Veise (Zítřek, který byl nejprve napsán, 1977–78) a Ondřeje Neffa (Podoba věcí příštích, 1981). Jako překladatel se anonymně podílel na překladu knihy povídek Isaaka Asimova Já robot (povídky Malý ztracený robot a Únik, 1981; v 1. vyd. uveden jako překladatel pouze Oldřich Černý); pod jménem Vladimíra Železného přeložil i několik povídek pro časopis Světová literatura. Publikoval také pod jménem svého přítele Miroslava Kostky (v antologiích Železo přichází z hvězd a Lidé ze souhvězdí Lva, obě 1983, Návrat na planetu Zemi, 1985, a Lovci zlatých mloků, 1988). Od léta 1989 přispíval do samizdatových Lidových novin. Za novinářskou práci mu nadace Českého literárního fondu udělila Cenu Karla Havlíčka Borovského (2003). – Od roku 1989 užíval šifry ak (v Lidových novinách aj.).

Literární činnost Alexandra Kramera je zcela věnována vědecko-fantastické literatuře. Její znalost autor prokázal jak literárněhistorickým přehledem anglosaské sci-fi (Všechno je jinak), tak i vlastní povídkovou tvorbou. Svébytným způsobem, s bohatou, převážně racionalisticky založenou invencí v ní naplňoval charakteristické postupy, modely a schémata žánru, využíval jeho rekvizity (vynálezy, roboti, mimozemšťané, mytologické příběhy a hrdinové) a typická témata (utopie a antiutopie, katastrofické vize, manipulace s člověkem, odlidštění světa aj.). Těžiště Kramerova díla tvoří prózy filozofující a psychologizující, typově navazující na H. G. Wellse, George Orwella a Karla Čapka. Autor se v nich nejen ve vážné, ale často i v humorné, satirické či absurdně laděné rovině zaměřil zejména na otázky hodnotového systému, lidské identity, podstaty a poznatelnosti reality, smyslu lidského života a tvořivosti. Po stránce kompozice v textech často pracoval s kombinací chronologie a retrospektivy, přičemž logické vyústění událostí příběhu je často předsunuto na začátek vyprávění tak, aby syžet poukazoval k tematizované relativitě času a pointa přinesla překvapivý (a někdy ironizující) zvrat. – Později se Kramerův zájem zcela přesunul od beletrie k novinářské práci: knižně vyšlo několik souborů rozhovorů, publikovaných původně v deníku Právo.

Alexandr Kramer zemřel 29. 5. 2012 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz