Dnes uplyne 15 let od úmrtí spisovatele Ivana Jelínka

Ivan Jelínek – básník, esejista, novinář a překladatel, se narodil 6. 6. 1909 v Kyjově.  Jeho otec Karel L. Jelínek (1871–1934), povoláním soudce, byl též literárně činný (1898 vydal knihu povídek Od Bzenca, v časopisech Lumír a Niva otiskoval básně pod jménem Michal Rojar, Zdeněk Světlík a Zorislav Vichor).
V Brně Jelínek vystudoval gymnázium (maturita 1928) a získal doktorát na Právnické fakultě (1932). Dva semestry (1930–1931) studoval na univerzitě ve Štýrském Hradci. Pracoval v Brně, nejprve jako právní praktikant krajského soudu, v letech 1933–1938 redaktor Lidových novin, 1933–1936 byl zároveň lektorem brněnské činohry; už od konce 20. let spolupracoval s literární redakcí brněnské odbočky Čs. rozhlasu (především překlady). V roce 1938 se odstěhoval do Prahy a stal se redaktorem programů Čs. rozhlasu vysílaných pro cizinu. V červenci 1939 uprchl do Jugoslávie a poté do Francie, kde byl pověřen českou redakcí vysílání stanice Svobodné Československo. Po zrušení stanice odešel do Čs. armády na jihu Francie, odtud byl evakuován do Velké Británie. V letech 1940–1941 organizoval v britském rozhlasu program pro Československo a pak pracoval jako redaktor čs. vojenského deníku Naše noviny. V roce 1944 byl odvelen k 1. čs. armádnímu sboru do SSSR, na frontu ve středním Slovensku se dostal na jaře 1945. Po osvobození organizoval na ministerstvu informací oddělení pro kulturní styky s Velkou Británií a USA. V roce 1947 odešel do Londýna, kde pracoval jako nezávislý novinář pro čs. vysílání BBC a jako komentátor českých verzí dokumentárních filmů. Od roku 1949 pracoval v Kanadě jako přístavní dělník, kovodělník a novinář, 1951 v New Yorku jako novinář, hlavně pro české stanice Svobodná Evropa a Hlas Ameriky, po roce odešel do Kalifornie, kde učil češtinu na americké armádní škole. Od roku 1956 byl kulturním redaktorem českého vysílání BBC v Londýně, s nímž externě spolupracoval i po odchodu do důchodu v roce 1969. Žil v Londýně, kde 27. 9. 2002 zemřel.

 V roce 1925 psal do dětského koutku Lidových novin. Od roku 1932 přispíval rovněž do periodik Středisko, Kritický měsíčník a U. Za války v exilu publikoval v Čechoslováku, Obzoru, New Writing a Adamu (všechny Londýn), později ve Svědectví (Paříž), Právu lidu (Wuppertal), Proměnách (New York), Novém životě (Řím) a časopisech, které redigoval: Arena (angl., Londýn, 1961–1964, s dalšími), Studie (Řím, 1968–1969, č. 14–17, s Karlem Skalickým). V 60. letech se jeho přípěvky objevily i v Sešitech pro mladou literaturu a Hostu do domu.

 Jelínkova lyrika z 30. let spojuje nejrůznější vlivy od poetistické nápaditosti přes písňovou melodičnost až po holanovsky konstruovanou reflexi. Tříšť ostře zaznamenávaných přírodních dojmů je metaforickými náznaky převáděna do duchovní oblasti. Během války promítá Jelínek dobové události a osobní zážitky do roviny nadčasově pojatého lidského údělu (Básně 1938–1945). V útlých sbírkách, vydávaných později v cizině, vystupují stále výrazněji tři tematické oblasti: vztah k Bohu, k přírodě a k ženě. Biblické motivy jsou vyváženy (a ve sbírce Akropolis převáženy) neméně častými motivy antickými. Zvukové kvality Jelínkova volného verše se od původní melodičnosti přesouvají k významově založené eufonii, úsilí o pregnantnost vede ke kupení jmenných tvarů a k novotvarům. Básníkův zájem o slovo, o jeho životní dosah se stupňuje ve sbírce Světlo a tma. V potlačování tématu ve prospěch významového zatížení gramatických charakteristik textu pokračuje Jelínek ve sbírkách Ex voto a Na způsob nicoty.
V autobiografickém románu Potápěči (který měl původně vyjít v roce 1969) podněcují zážitky ze začátku a konce války vypravěčovy vnitřní konflikty a zvláště hněvivé vize, převážně politicky orientované a založené na biblických a antických motivech. Rovněž v próze Daleko od brány, jejíž hlavní postavou je básník žijící v emigraci, lze nalézt četné autobiografické prvky. Jelínek zde vyprávění ozvláštňuje prolínáním několika časových rovin a střídáním vnitřního monologu a dialogu.
Vzpomínky Jablko se kouše sledují dobové události a druhé lidi natolik, nakolik se ocitají v bezprostředním vztahu k osobě autora, ten však svůj pohnutý život zachycuje tak podrobně, že vytvářejí bohatý obraz lidského osudu i s jeho dobovou atmosférou.
Eseje, uveřejňované v časopisech (Arena, Studie aj.), věnoval Jelínek důsledkům tzv. vědecké revoluce, obecným otázkám historie a modernímu umění.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz