Dnes oslaví 85. narozeniny spisovatel Pavel Švanda

Pavel Švanda – esejista, prozaik a básník, se narodil 6. 6. 1936 ve Znojmě. Pochází z úřednické rodiny. V Brně absolvoval gymnázium (mat. 1954) a začal studovat dějiny umění na tamní filozofické fakultě, 1958 studia ze soukromých důvodů zanechal. 1958–60 byl pracovníkem Osvětové besedy v Brně, 1960–68 vedoucím kina, 1969–70 redaktorem časopisu Host do domu. Po jeho likvidaci vystřídal řadu dělnických zaměstnání (skladový dělník, závozník, skladník, vedoucí závodní dopravy aj.). Po roce 1989 pracoval jako redaktor časopisu Naše rodina, vedoucí redaktor časopisu Akord (1991–92) a redaktor brněnské mutace Lidové demokracie (1992–94). Od 1994 vyučuje na Divadelní fakultě JAMU v Brně (docent 1994 prací Esej jako literární žánr a metoda myšlení, 2000 jmenován profesorem). V 60. letech patřil do okruhu časopisu Tvář, v 70. a 80. letech byl aktivním účastníkem brněnských neoficiálních filozofických aktivit; patřil k blízkým přátelům filozofa Josefa Šafaříka.

V letech 1964–69 publikoval pravidelně filmové recenze v Rovnosti, prózami debutoval 1965 v Hostu do domu a v Tváři. Dále přispíval do časopisů Kino, Film a doba; v samizdatu Box, Obsah, od roku 1989 Most atd., Literární noviny, Listy, Akord, Lidová demokracie, Proglas (později Revue Politika), Lidové noviny, Rovnost, Moravské noviny, List pro literaturu, Studentské listy, Svět a divadlo, Perspektivy, Mosty aj. Spolupracuje s Českým rozhlasem (fejetony, eseje) a je autorem scénáře k televiznímu dokumentu Svědectví o Josefu Šafaříkovi (Česká televize Brno 1997, r. Aleš Lowák). – Zúčastnil se samizdatových sborníků Tempo 1 (Brno 1968), Sborník k 65. narozeninám Josefa Šafaříka (1972), Texty přátel I. (1972), Pohledy 1 (1976), Moravská čítanka (1982–1984) a Enato 7 (1988) a podílel se na brněnských bytových pořadech Šlépěj v okně (1974, s Josefem Šafaříkem, Jiřím Kuběnou a dalšími). Samizdatově vyšly Švandovy povídky Šest portrétů (ediceKDM 1983), novela Libertas (edice Proglas 1988), esej Popis pádu do prázdna (Texty přátel 1974) a kniha Tři plus jeden portrét (Texty přátel 1987, +Josef Šafařík). Pro Národní divadlo Praha napsal literární scénář k inscenaci Durychova románového cyklu Bloudění (1998, div. adaptace Petr Štindl, Josef Kovalčuk a Jan Antonín Pitínský, r. Jan Antonín Pitínský, text v programu k inscenaci). – V roce 1995 mu byla udělena cena Nadace Český literární fond za literární vědu, kritiku a esejistiku, 1997 Cena křepelek za spolupráci s Českým rozhlasem a stanicí Vltava, 2001 Cena města Brna za literární činnost a v roce 2002 Cena Jana Skácela. – Užíval pseudonymu Jiří Vříšť a šifer: šv, švnd, velša, veš.

V literárněhistorických příručkách a slovnících býval mylně ztotožňován s odpůrcem komunistického režimu Pavlem Švandou (1959–1981), jehož tělo bylo nalezeno v říjnu 1981 na dně propasti Macocha. Podezření, že byl zavražděn příslušníky Státní bezpečnosti, se nepodařilo prokázat. Výběr z jeho literární pozůstalosti byl publikován knižně pod titulem Slunci vstříc (ed. Ivo Ondračka, 2010). Prozaik Pavel Švanda věnoval svému jmenovci rozsáhlou životopisnou stať (Lidová demokracie 21. 7. 1993).

Do literatury vstoupil Pavel Švanda v 60. letech jako autor povídek, na nichž byla zřejmá spojitost se soudobým usilováním francouzského „nového románu“ a s texty Věry Linhartové; rozsáhlejší texty, které v té době vznikly (Hodinka profesora Bojera, Krajina s trnem v oku), mohly být vydány teprve v devadesátých letech. Od počátku se v jeho tvorbě oslabuje tradiční pojetí prózy, zejména její syžetovost, ve prospěch filozofické analýzy. V prvních textech (Anonymní povídky) nalézá základní klíč k pochopení postav a jejich vztahu ke skutečnosti v jejich jazyce. – Od 80. let se pak filozofická reflexivita Švandovy tvorby dále prohlubuje a jeho práce se často žánrově ocitají na pomezí filozofického eseje a nesyžetové prózy. S potlačením syžetové složky se zvýrazňuje i autorova snaha o pojmově přesné vyjádření zdánlivě banálních pocitů a myšlenek, promítající se i do programově odpoetizovaného literárního stylu. Švandovy postavy jsou v podstatě průsečíkem existenciálních a absurdních situací, v nichž se vyjevuje nesmyslnost lidského života v materialisticko-konzumním světě. Jako křesťan dospěl k poznání nutnosti transcendentálního přesahu, chce-li jedinec překonat „absurditu konkrétního“, jíž je obklopen a jež porušuje daný řád (Portréty). Neustálé hledání rovnováhy mezi řádem a svobodou jedince vytváří prostor, v němž Švandovy modelové postavy řeší dilema odevzdanosti a vzpoury (Libertas a jiné sny). – Švanda je také autorem četných, zprvu časopisecky publikovaných esejů, v nichž se zamýšlí zejména nad mravně hodnotovou krizí současného člověka (Zkušenosti, Věčný nedostatek věčnosti); později se do jeho úvah dostává i otázka společného prožívání světa, kolektivní zkušenosti a interpretace společensky traumatizujících historických událostí (Monstrum a jiná domácí zvířata). Východiska hledá a nalézá v tradičních křesťanských hodnotách, spoluurčujících podobu evropské civilizace. Své příležitostně publikované politologické úvahy a komentáře, reflektující utváření české vnitropolitické scény po roce 1989, shrnul do svazku Neklid v Česku.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz