Dnes oslaví 70. narozeniny spisovatelka Martina Drijverová

Martina Drijverová – prozaička, dramatička, scenáristka, autorka knih pro děti a mládež, se narodila 10. 7. 1951 v Praze.  Provdaná Otčenášková. Pochází z bilingvní rodiny (otec – Holanďan, strojní inženýr, rodinu záhy opustil). Po maturitě na SVVŠ v Praze odjela roku 1969 na pozvání otce do Paříže, kde na Sorbonně navštěvovala kurs Dějin francouzského umění (1969–72) a zároveň pracovala jako pomocná ošetřovatelka v nemocnici. Po návratu soukromě vyučovala francouzštinu, tlumočila na filmových a televizních festivalech a překládala cizojazyčné texty pro Čs. rozhlas. V letech 1974–78 studovala produkci na FAMU. V období 1980–86 byla dramaturgyní hlavní redakce pro děti a mládež Čs. rozhlasu (připravovala do vysílání pohádky pro nejmenší). Od roku 1986 je ve svobodném povolání.

Drobné prózy i články publikuje od roku 1978 v časopisech Sluníčko, Mateřídouška, Sedmička, Rodina a škola, Slunovrat, ABC, Zlatý máj, Studio pastelka, Děti a my, Vlasta, Český dialog, Carmen journal, Říše divů, Kereka, Čtenář, Puls. – Pro rozhlas adaptovala vlastní látky (pohádkový seriál Moura a Matylda, 1984; Pan Uplakán a bodlák, 1986) i cizí předlohy (Poklad v horách, 1985, podle stejnojmenné australské knížky; Princ z pohádky, 1988, na motivy O´ Henryho; Rikki-Tikki-Tavi, 1990, podle Rudyarda Kiplinga; Generálův prsten, 1997, podle Selmy Lagerlöfové; Stateční kapitáni, 1998, na motivy stejnojmenné knihy Rudyarda Kiplinga; Sladká mandlička, 1999, podle arabské pohádky; Děvče ze Slunečného návrší, 2001, na motivy povídky Björnstjerna Björnsona; Lokis, 2002, na motivy povídky Prospera Mériméea; Rybářův syn, 2006, na motivy pohádky Karla Jaromíra Erbena; Faustův dům, 2007, podle staropražské pověsti; O líné Mance, na motivy pohádky Jindřicha Šimona Baara). Napsala též rozhlasovou pohádku Čertík svaté Juliány (2003), pohádkový seriál Příběh z malé pletené planety (1985), pohádkové cykly Strašidelné pohádky (2000), Kouzelné pohádky (2001), Pohádky o statečných bojovnících (2004) a rozhlasové hry Dlouhé cesty stěhovacích vozů (1982), Vánice (1994), Ledové šílenství (1994).
Pro televizi adaptovala vlastní prózu Táta k příštím vánocům (1986), napsala seriál pro děti a mládež Heřmánci (1989), scénář k inscenaci Princ z pohádky (1991, na motivy O’Henryho), večerníčkové seriály Pablo a jaguár (1976), Nils a divoké husy (1993, podle Selmy Lagerlöfové), pohádky Poutníci (1995, podle Boženy Němcové), Starý dům (1995), Tajemství mořské panny (1997), Silák a strašidla (1997, podle Václava Tilleho), Tajemný svícen (1998, na motivy španělské pohádky, 2002 přepracováno), Nevěsta s velkýma nohama (2001, na motivy starofrancouzské legendy), Vánoční pohádka (2003).
Na námět její prózy Domov pro Marťany vznikl film Archa pro Vojtu (2002, scénář a režie Monika Elšíková).

Martina Drijverová je především autorkou knižních, rozhlasových a televizních pohádek a próz pro děti. Její pohádky – ať už jsou o zvířatech (Moura a Matylda, Tamarín a pomeranč), nebo obracejí „na ruby“ klasickou předlohu a jsou situovány do reality současného světa (Pan Uplakán a bodlák) – charakterizuje jemný humor, fantazijní nadsázka a důraz na emocionální složku příběhu. Vypravěčské umění prokazuje i v četných adaptacích domácího a světového pohádkového odkazu.
Autorčina znalost dětské psychiky a schopnost jasného a přehledného vyprávění se projevuje rovněž v prózách pro děti. Ústřední konfliktní situace próz pro začínající čtenáře je nesena vztahovými problémy dětských hrdinů, kteří složitě hledají přátelství, vymezují svou pozici v rodině a přitom dochází k jejich vnitřnímu přerodu (volná trilogie Táta k příštím vánocům, Táta pro radost i pro zlost, Táta nemá smutky rád, prózy Nekonečné prázdniny, Povedené prázdniny). Protagonisté jsou nezřídka outsideři, které z dětské společnosti vyřazuje zdravotní či sociální handicap (Kryštof a Karel), mnohdy se však vyčleňujícím rysem těchto postav stává absolutizace jejich průměrnosti (Sísa Kyselá, Zajíc a sovy). Jako jedna z prvních rozkryla Drijverová v dětské literatuře citlivé téma mentálního postižení. Desetiletá hrdinka prózy Domov pro Marťany přibližuje ve svém vypravěčském partu soužití s mladším bratrem, který trpí Downovým syndromem. Dívka, jež se v sourozeneckém vztahu potýká s obvyklými emocemi od lásky po nevraživost, odhaluje hodnoty skutečného přátelství právě v přístupu okolí k postiženému bratrovi. Autorka sledovala i osvětový plán přístupně informovat dětské adresáty o problematice Downova syndromu.
Na poli uměleckonaučné literatury se autorka věnuje dětským čtenářům (Máme doma zvířata) i dospělým (To první a to druhé dítě, Moje miminko). Zajímavý počin představují prózy pro děti a mládež, v nichž usiluje o jednoduchý a výstižný obraz české historie prostřednictvím svérázného interpreta – psa, který se jako vtipný glosátor potuluje dějinami (České dějiny očima psa, České dějiny očima psa 2).

Z nejnovějšího díla: České pověsti pro malé děti (2011), Čeští panovníci byli taky jenom lidi (2010), Ďáblova písmena (2015), Duchové na mé lodi (2016), Kamarádi z velké dálky (2011), Kdo to je, co to je, jak pak se to jmenuje? (2010), Kouzlo voodoo (2014), Lásky českých hudebníků (2013), Lásky českých malířů (2013), Lásky českých spisovatelů (2011), Malé věci, velké věci (2013), Nezbedníci (2011), Posílám ti pohádku (2015), Pozorování v přírodě (2015), Příběhy o Karlu IV. (2016), Příšerné zlobilky (2014), Příšerní nezbedníci (2015), Tajemné a kouzelné stromy (2016), Tajemný kůň aneb Cesta za českými památkami (2012), Ztracený trpaslík (2014), Zuzanka a Petr v bludišti – Udělej si vlastní knížku (2011), České dějiny podle kata Mydláře (2019), Den za dnem s Janou a Danem (2017), Lví kouzlo (2017), Moje první zahrádka (2019), Pověsti o hradech (2019), Pověsti o zámcích (2020), Příběhy o Rudolfu II. (2017), Příšery všude kolem. Čeho se lidé odpradávna báli (2018), Staré řecké báje a pověsti pro malé děti (2018), Staré řecké báje a pověsti pro malé děti 2 (2019), To kvůli mně… se máma zlobí (2020)

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz a www.databazeknih.cz