Dnes uplyne 120 let od narození spisovatelky Jarmily Glazarové

Vrchol díla prozaičky, reportérky a publicistky Jarmily Glazarové tvoří realistická románová tvorba z druhé poloviny 30. let, která měla značný čtenářský i kritický ohlas.

Narodila se 7. 9. 1901 v Malé Skále u Turnova v rodině hospodářského správce. Po onemocnění otce a jeho brzkém propuštění z panských služeb se rodina odstěhovala do Prahy, kde se v budoucí spisovatelce začalo probouzet vlastenecké a literární vědomí. V letech první světové války ztratila matku i otce a spolu se sestrou Irenou se dostala až do slezských Klimkovic. Absolvovala tu dvouletou hospodářskou školu a v roce 1922 se provdala za staršího lékaře Josefa Podivínského. Po manželově nenadálé smrti odešla do Prahy, kde pracovala jako úřednice a věnovala se literární tvorbě.

Nová etapa v životě a díle J. Glazarové nastala po skončení druhé větové války. V letech 1946-48 působila jako kulturní atašé na našem velvyslanectví v Moskvě. Po návratu do vlasti vyvíjela rozsáhlou publicistickou i veřejnou činnost (též jako poslankyně Národního shromáždění). V těchto letech podnikla rovněž několik zahraničních cest, z nichž vytěžila mnoho reportážních statí. Psala do řady časopisů. Zemřela 20. 2. 1977 v Praze, pohřbena byla v rodné Malé Skále.

Do literatury vstoupila v roce 1936 románem Roky v kruhu. Vznikl ze vzpomínek na šťastná léta manželství po jeho tragickém konci, v době samoty a citové prázdnoty. Roky v kruhu mají již základní znaky veškeré tvorby své autorky: básnickou vnímavost, citovou zainteresovanost, lásku k lidem a přírodě, kritičnost vůči společenské nespravedlnosti, bytostný optimismus. U čtenářů vzbudil tento román velkou odezvu a rovněž soudy dobové kritiky vyznívaly velmi pozitivně.

Ve svém druhém románu Vlčí jáma opět vychází ze svých zkušenosti, leč její vyprávění má mnohem objektivnější charakter a ve srovnání s prvotinou stojí umělecky výše. Román v sobě spojuje aspekty psychologické, morální i sociální. Je věcný, realistický, prostý sentimentality, často se v něm střídají vypravěčské zorné úhly.

Třetí román Advent je baladický příběh manželské tragédie, odehrávající se na samotě v beskydských horách. Je to román s bohatým dramatickým dějem, jeho těžiště však spočívá v psychologické povahokresbě. Charakterizuje jej i vysoká emocionalita, umná kompozice a básnický jazyk.

V roce 1940 vydala knihu drobných próz Chudá přadlena. Po roce 1945 se věnovala zejména publicistice. Ze svého dvouletého pobytu v Sovětském svazu vytěžila osobitou reportážní knihu Leningrad, v níž se soustředila hlavně na kulturní život tohoto města. V roce 1950 vydala rovněž Výmarský deníček, souhrn myšlenek i faktů o pobytu v NDR na oslavách dvoustého výročí narození J. W. Goetha. Později tuto dokumentární knížku zahrnula do svazku Ani dálka, ani cizina, který obsahuje též reportážní stati z cest do Sovětského svazu, Polska, Maďarska a Číny. V 50. letech jí ještě vyšel soubor fejetonů Dnes a zítra a kniha Jaro Číny. Následující dílo Píseň o rodné zemi je svazkem článků a reportáží ze soudobého života. Svazkem publicistiky je také její poslední kniha Místopis srdce, soubor časopiseckých statí z let 1951-72.

Ve 40. letech začala psát rozsáhlý sociální román Navlékač korálů, jehož děj vycházel z historie jejího rodu. Ze zamýšleného románu však zůstalo jen torzo.