Dnes by oslavil 80. narozeniny básník a literární kritik Antonín Brousek

Antonín Brousek se narodil 25. 9. 1941 v Praze v rodině úředníka ČSD, dětství a mládí prožil v Praze na Zlíchově. V rodišti vychodil jedenáctiletou střední školu (maturita 1958), studia češtiny a ruštiny na FF UK (1958–1961) z osobních důvodů nedokončil. Poté pracoval jako redaktor závodního časopisu Náš beton (n. p. Armabeton), v letech 1962–1963 byl redaktorem poezie v nakladatelství Svět sovětů, v letech 1963–1964 zaměstnancem literárního oddělení Čs. rozhlasu a během vojenské prezenční služby (1964–1966) redaktorem časopisu Čs. voják. V letech 1966–1969 působil jako redaktor Literárních novin (posléze Literárních listů a Listů). V září 1969 odjel na základě pozvání Hölderlinovy společnosti na roční stipendium do SRN, do Čech se však již nevrátil. Od roku 1970 studoval slavistiku, germanistiku a srovnávací literární vědu na univerzitě v Tübingenu a Berlíně; studia ukončil roku 1976 prací Sowjetlyrik nach Stalins Tod (1953–1958). V letech 1976–1979 byl ve svobodném povolání, v letech 1979–1982 a 1985–1987 působil jako lektor českého jazyka a literatury na univerzitě v Kolíně nad Rýnem. Mezitím pracoval v Brémách v Ústavu pro výzkum nezávislých společenských hnutí a literatur ve východní Evropě. Od podzimu 1987 pracoval jako docent českého jazyka a literatury na univerzitě v Hamburku; v roce 1994 získal titul Ph.D. na FF UK v Praze. V letech 1969–1971 pobýval ve Stuttgartu, od roku 1971 žil s rodinou v Západním Berlíně, od roku 2003 trvale v Čechách, nejprve v Praze a poslední léta v Třeboni. – Byl ženat s literární kritičkou a historičkou Markétou Brouskovou (roz. Černochová, *1941) která v 60. letech spolupracovala s Hostem do domu, Tváří a Listy a od roku 1974 byla docentkou německého jazyka na Svobodné univerzitě v Berlíně (kniha Der Poetismus. Die Lehrjahre der tschechischen Avantgarde und ihrer marxistischen Kritiker, 1975; román Böhmische Tarock, 1992, česky s titulem České taroky, 1994).

Debutoval roku 1958 v časopisu Univerzita Karlova. Do konce 60. let dále postupně přispíval do Našeho betonu (zde šifra -br-), Čs. vojáka, Plamene, Hostu do domu, Kultury, Knižní kultury, Kulturní tvorby, Tváře (1964–1965 člen redakční rady), Divadla, Filmu a doby, Listů KPP, Slovenských pohľadů (Bratislava), Literárních novin (Literárních listů, Listů), Orientace aj. V 70. a 80. letech přispíval do exilových časopisů Svědectví (Paříž) a příležitostně též do Listů (Řím), Rozmluv (Londýn), Západu (Ottawa) a Mostu atd. (Bonn). V letech 1973–1977 spolupracoval s německou redakcí ruského exilového časopisu Kontinent, v letech 1977–1984 soustavněji publikoval kritiky a esejistiku v Neue Rundschau (Frankfurt nad Mohanem). V období let 1975–1984 byl stálým spolupracovníkem literární rubriky deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung (Frankfurt nad Mohanem, hlavně v oboru ruské a sovětské literatury), souběžně literární redakce severoněmeckého rozhlasu (Norddeutscher Rundfunk, Hamburk); v letech 1984–1989 soustavněji přispíval do českého vysílání BBC London a Deutschlandfunk (Kolín nad Rýnem). Po roce 1989 publikoval v Literárních novinách, Lidových novinách, Tvaru, Světové literatuře, Českém deníku, Prostoru Zlín a Revolver Revue, v níž roku 2001 vyšla sbírka Domovský list parodující texty socialistické poezie (č. 47/2001, ed. Michael Špirit). – Po Brouskově odchodu do exilu byla zastavena výroba jeho sbírky veršů pro děti Zima a zpět (1969) a překladů poezie Friedricha Hölderlina Endymion (1970). – V roce 1995 bylo dílo Antonína Brouska poctěno Cenou Jaroslava Seiferta. – V časopisu Most atd. užil pseudonymů Jakub Hasman a Jindřich Lukáš.

Spjat s východisky a tendencemi své generace z první poloviny šedesátých let, akcentoval Brousek – zvláště zpočátku, ve sbírce Spodní vody, ale i později – jazykovou stránku básnického projevu. Ještě trvalejším znakem jeho lyriky je využívání citací, přejímání motivů, metrických schémat či veršových útvarů od jiných básníků a přehodnocování těchto výpůjček ve prospěch vlastní výpovědi o životě. S tím souvisí i Brouskův sklon k slovním hříčkám a parodizování (oddíl parodií socialistické poezie Domovský list, zařazený na závěr torontského vydání sbírky Zimní spánek a později rozšířený do podoby samostatné sbírky). Zatímco však ve výchozí fázi Brouskova tvorba odrážela podněty Vítězslava Nezvala, Františka Hrubína či Miroslava Floriana, později se autor bez obav z tradičnosti přimkl k macharovsko-dykovsko-gellnerovské linii české poezie. Těžiště Brouskovy lyriky se tak postupně přesouvalo od poetizující metafory k metafoře až brutálně depoetizující, a zejména k neobraznému, věcnému pojmenování skutečnosti. Zároveň s tím sílilo nemilosrdně deziluzivní, místy zahořklé, místy sarkastické odhalování životních problémů osobních i obecných. Tento proces začíná už v druhé knize veršů Netrpělivost, rozvíjí se v básních s tématem srpna 1968 ve sbírce Nouzový východ, dále pak v Kontrabandu a Zimním spánku a vrcholí v Brouskově poslední exilové sbírce Vteřinové smrti. Z této knihy vyvstává zvlášť sugestivní, až drasticky obnažující obraz situace básníka jako člověka v trýznivé tísni, svíraného „amputovanou skutečností“ domova i ciziny.
Významným pandánem Brouskovy poezie je autorova literárněkritická činnost, v níž prokázal smysl jak pro tvárnou stránku posuzované tvorby, tak pro její životní dosah. Po jednotlivých polemicky vyostřených statích z šedesátých let (Dělání do vlastního hnízda) se jako interpret a kritik celistvěji představil v knize Na brigádě, psané s Josefem Škvoreckým, kde razantně pojednal o oficiální české poezii 70. let. Brouskovy kritické, polemické i analytické stati od šedesátých po devadesátá léta soustředil posléze editor Michael Špirit do souboru Podřezávání větve.

Antonín Brousek zemřel 1. 5. 2013 v Jindřichově Hradci.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz