Dnes uplyne 35 let od úmrtí spisovatele Milana Jariše

Milan Jariš – původním jménem Martin Ležák (literární jméno přijal za občanské po roce 1945), se narodil 13. 8. 1913 ve Valašském Meziříčí. Syn žurnalisty a spisovatele Josefa Ležáka (1874–1947), bratr Vladimíra Ležáka (1902–1970, 1945 emigroval), který publikoval pod pseudonymem V. Borin. – Jariš se vyučil sazečem, nenašel však místo ve své profesi a od roku 1931 vystřídal řadu zaměstnání (mj. též samostatně hospodařil). Již od počátku 30. let pracoval v komunistické mládežnické organizaci Komsomol v Praze-Michli, v roce 1935 se stal redaktorem Rudého práva. Na podzim 1938 byl krátce internován v pracovním táboře ve Zdibech, roku 1939 zatčen a pět měsíců vyšetřován pro šíření ilegálních tiskovin. Téhož roku založil na podporu komunistického odboje v Trhové Kamenici podnik na výrobu síťovin. V letech 1942–1945 byl vězněn v Mauthausenu. Po válce působil jako novinář v Mladé frontě (1945–1946), Rolnických hlasech (1946–1948) a v Nedělních novinách Rudého práva (1946–1948). V roce 1948 byl v redakci deníku Národní osvobození (do května), v Lidových novinách (do prosince). Poté se stal tajemníkem kulturního časopisu Nový život a v letech 1958–1959 jeho šéfredaktorem. Od roku 1960 byl samostatným spisovatelem. V roce 1970 obdržel osobní důchod, pro postoje v letech 1967–1969 se však nestal členem normalizovaného SČS.

Přispíval do novin a časopisů, v jejichž redakcích pracoval, a dále do Rozsévačky, Rudého večerníku, Rudého práva, Tvorby, Divadla, Literárních novin, Kulturní tvorby, Plamene, Hlasu revoluce. Napsal scénáře k filmům Neporažení (1956, podle dramatu Přísaha, r. Jiří Sequens, sc. + Vladimír Bor) a Přežil jsem svou smrt (1960, r. Vojtěch Jasný, podle vlastní povídky Oni přijdou), dále rozhlasové hry Demokrati (1964) a Malá zajížďka (1966). Podle dramatu Inteligenti vznikl stejnojmenný televizní film (1961, sc. a r. Miroslav Sobota). Drama Boleslav I. se stalo podkladem pro stejnojmennou operu Boleslava Vomáčky (prem. 1957). Povídku Klidný život zdramatizoval pro Čs. rozhlas Vladislav Čejchan (1960).

Již ve svém povídkovém debutu Oni přijdou, který ztvárňuje zážitky z koncentračního tábora, se Jariš představil jako prozaik těžící z osobní zkušenosti a kladoucí důraz především na ideologické zaměření literatury. Autorovo komunistické přesvědčení ovlivnilo celou jeho tvorbu. Zájezd do Číny jej inspiroval k naivisticky stylizovanému lyrickému příběhu, popisujícímu cestu čínského rolníka k revoluci (Pil jsem víno s krví). Napsal však i generační román, v němž usiloval zachytit vlastní zkušenost z předválečného komunistického hnutí a z odboje (Vzadu sedím já), a také detektivní prózu s reminiscencemi na okupaci (Případ Artur). – Nejvýrazněji se Jariš prosadil v první polovině 50. let jako dramatik, a to již první hrou Patnáctý březen (přepracováno pod názvem Přísaha), v níž vyzdvihl morální kvality komunistů stavících se do čela odporu proti nacistické okupaci. Mravní postoje monumentalizovaných hrdinů, zasvětivších život nadosobním ideálům národní svobody a sociální spravedlnosti, chtěl znázornit také v historických dramatech z období bojů o charakter české státnosti (Boleslav I. ) a z dob husitských (Království boží). Do současnosti se obrátil hrou Inteligenti, kterou po odhalení „kultu osobnosti“ přepracoval a promítl do ní změnu svého původně stalinistického stanoviska. Vztahem skeptického mládí k starší generaci se zabývají hry Šerif se vrací a satirická rozhlasová hra Demokrati. V 70. letech zpracoval ve hře Šest dní na ostrově pořádku téma sociální krize a jejího vlivu na morálku různých společenských vrstev.

Milan Jariš zemřel 4. 10. 1986 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz