Dnes by oslavil 100. narozeniny spisovatel František Listopad
admin
Básník, prozaik, esejista, autor divadelních her a překladatel František Listopad,
vlastním jménem Jiří Synek, se narodil 26. 11. 1921 v Praze. Maturoval roku 1939 na gymnáziu v Praze a začal pracovat v nakladatelství V. Linharta. Od roku 1941 se skrýval (jeho otec zahynul v koncentračním táboře) a účastnil se domácího odboje (skupina Za svobodu). Od roku 1945 začal studovat na FF UK estetiku a literární vědu a současně řídil kulturní rubriku deníku Mladá fronta, jehož byl spoluzakladatelem. V této době patřil František Listopad k volné básnické skupině sdružené kolem Mladé fronty (navazovala na ilegální válečné literární uskupení Pětka), která postulovala program dynamoarchismu (s Ivanem Andrenikem, Janem Grossmanem, Jaromírem Hořcem, Oldřichem Kryštofkem, Jaroslavem Morákem aj.). Roku 1947 byl vyslán jako redaktor časopisu ministerstva informací Parallele 50 do Paříže, kde po únoru 1948 zůstal. Živil se zpočátku jako novinář, vykonával různá řemesla, posléze pracoval jako režisér ve francouzské televizi (ORTF). V roce 1959 přesídlil do Portugalska, nejprve do Porta a od roku 1964 pak působil v Lisabonu na Technické univerzitě (Universita technica), nejprve jako profesor slovanské kultury a antropologie artefaktu a poté jako ředitel Instituto Superior de Ciencias Sociais e Políticas (1975–1977). Od roku 1982 byl ředitelem Vysoké divadelní a filmové školy (Escola Superior de Teatro e Cinema), jediné státní portugalské školy tohoto typu. Zároveň se soustavně věnuje televiznímu a zejména divadelnímu režisérství (1984–1987 ředitelem, později dramaturgem Studia, součásti lisabonského Národního divadla). V zimním semestru 1992 vyučoval na JAMU v Brně. Je členem Svazu portugalských spisovatelů, v roce 2001 mu prezident republiky udělil medaili Za zásluhy.
Debutoval roku 1939 v Národních listech povídkou Cihelna; téhož roku vysílal jeho rozhlasovou aktovku Český rozhlas. Ve 40. letech přispíval básněmi do Českého slova, Řádu, aj., po roce 1945 publikoval v uměleckém měsíčníku Program, v měsíčníku pro životní kulturu Růst, dále v periodikách Kritický měsíčník, Kytice, Generace, Mladá fronta, My, Akord, Mateřídouška aj. – Po odchodu do exilu v roce 1948 přispíval česky (jak vlastní tvorbou, tak i překlady) do mnoha exilových časopisů, zejména do Sklizně (Hamburk), Svědectví (Paříž, zde mj. ukázky z cyklů Z města do města, 1966–1967, a Tři střepy, 1977), portugalsky pak do deníků Diário de Lisboa a Commércio do Porto, do časopisu Jornal de Letras (stati, divadelní kritiky) aj. – Po roce 1990 publikoval v Literárních novinách, ROKu, Listech, Světové literatuře (1991 text věnovaný Fernandu Pessoovi), Právu (příl. Salon), Nové Přítomnosti, Tvaru aj. – V roce 1977 obdržel cenu Prix d’Italia za televizní režii loutkové opery Conde de Alemanha, je držitelem i dalších cen. V roce 1991 režíroval v brněnském divadle Marta (JAMU) hru Jak Kryštof Kolumbus chtěl přejít na protější chodník (podle Michela de Ghelderoda), 1995 v divadle Husa na provázku hru Gila Vicentaa Fernanda Pessoy Vzhůru do pekla. – Česká televize natočila dokument Básník František Listopad (2000, r. Jan Němec). – Portugalsky psanými doslovy nebo předmluvami doplnil mj. knihy N. V. Gogola Diário de um louco (Lisabon 1967); Alice Sampaioové D. Leonor, raínha maravilhosamente (Lisabon 1968); Luze Franca Os ausentes. Peça em dois actos (D, Lisabon 1986); Bohumila Hrabala Eu que servi o rei de Inglaterra (Porto 1989); Joãa Osório de Castra Viriato rei. Canto da Lusitânia (D, Mafra 2000); Valtera Hugo Mãea Três minutos antes de a maré encher (Vila Nova de Famalicão 2004). – Vedle stálého pseudonymu používal šifry List F., List; v Portugalsku publikuje pod pseudonymem Jorge Listopad.
Listopadova tvorba vzniklá do roku 1948 má dvě výrazné polohy: část jeho poezie navazuje na halasovskou linii básnického vidění; vedle ní autor publikuje i básně programově naplňující poetiku dynamoarchismu, která v návaznosti zejména na německou romantiku zdůrazňovala tvořivost literatury, dynamičnost umění a kultury. Sbírky první linie jsou psány většinou volným veršem, evokují pocity tragičnosti a smutku, doznívají v nich zážitky okupace, války, osvobození, ale objevují se již i motivy naděje a vize lepší budoucnosti. Expresivita neobvyklých metafor, řadících se do typických výčtů a v ostrém střihu asociujících významově vzdálené představy, dodává výpovědi citový patos a monumentalitu (První věta, Sláva uřknutí, částečně i sbírka Vzduch). V „dynamoarchické“ linii Listopadovy tvorby směřuje lyrický subjekt ke zcivilnění, zprozaičtění a k depatetizaci klišé, a naopak k ozvláštnění banalit, k zepičtění básně, v níž jsou asociativně vedle sebe řazeny prvky a detaily jevové reality. Snaha o zachycení drobných situací v životě obyčejných lidí i životních banalit tak Listopada sbližovala s některými rysy poetiky Skupiny 42 (Vzduch, Jarmark). V náznaku jsou přítomny rovněž motivy existenciální, předznamenávající další vývoj, kdy se tematickým leitmotivem autorových sbírek stane hledání smyslu existence a poezie, stálé vyrovnávání se se smrtí (Černý bílý, nevím, Nástroje paměti). – V návaznosti na „halasovské počátky“ mířila Listopadova exilová poezie k symbolizaci výpovědi a k bohatě metaforickému vyjadřování. Základním principem vidění i výrazu mu byla „pravda okamžiku“ a z ní vyrůstající fragmentárnost. Mozaikový obraz světa i segmenty okamžitých duševních prožitků byly vyjadřovány prostřednictvím alogicky asociovaných obrazů a představ, řazených často opět enumerativně. Objevily se však i experimenty se slovem, s možnostmi jeho osamostatnění, s využitím neologismů i Listopadův dávný zájem o eufonii a novou hudebnost. – Téma hledání sebe sama i hledání smyslu života se objevilo rovněž v Listopadových lyrizovaných prózách, psaných zpočátku česky (Boj o Venezuelu, Umazané povídky), později převážně portugalsky. Na rozdíl od básní jeho povídky často evokují milostné prožitky. Detailní, až impresionistická kresba krajiny v nich tvoří pozadí pro autorské rozvíjení vnitřních dramat postav, zobrazovaných ovšem bez zátěže psychologické popisnosti. Jistoty nalézá zejména v bytostné jednotě člověka, krajiny a světa. – V esejistické tvorbě, zahrnuté později do knihy Tristan z města do města, se často vrací až filozofické úvahy o problémech hledání domova a jeho nenacházení. – Překlady poezie, které František Listopad publikoval pouze časopisecky, patří k ojedinělým pokusům seznámit české exilové čtenáře se soudobou zahraniční literaturou (mj. jako první překládal portugalského spisovatele Fernanda Pessou).
Z nejnovějšího díla: Andělské schody a Soukromé západy slunce – básnické sbírky, které vyšly 26. listopadu 2012 u příležitosti autorových 91. narozenin.
František Listopad zemřel 2. 10. 2017 v Lisabonu.
