Dnes oslaví 60. narozeniny spisovatel Michal Viewegh

Michal Viewegh se narodil 31. 3. 1962 v Praze. Otec byl inženýrem chemie, matka právničkou. Základní školu navštěvoval od roku 1968 v Sázavě. Po maturitě na gymnáziu v Benešově (1980) dva roky studoval na Vysoké škole ekonomické v Praze (1980–1982). Poté ze školy odešel a pracoval jako noční strážný v podniku Chemapol Praha a příležitostně také jako průvodčí vlaku a stavební figurant. V letech 1983–1988 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu a pedagogiku (diplomová práce Učitelské povolání ve světle české a světové prózy). Učil na základní škole na Zbraslavi, od roku 1993 byl redaktorem nakladatelství Český spisovatel. V roce 1995 se stal spisovatelem z povolání.

Začátkem 80. let uveřejnil několik povídek ve víkendové příloze Mladé fronty, později přispíval i do Mladého světa; po roce 1990 publikoval rovněž v časopisech Playboy, Literární noviny (zejména 1992–1994), Tvar, Neon, Mladá fronta Dnes (fejetony 1994–1995), Lidové noviny (fejetony 2002–2003) aj. V roce 2009 se stal tvůrčím garantem projektu „blogového románu“ Srdce domova, který uspořádal internetový server iDnes: Viewegh vytvořil výchozí kapitolu literárního díla (krátce nato publikována i knižně v souboru Povídky o lásce) a poté vybíral a upravoval práce čtenářů, kteří postupně připojili dalších deset kapitol. – Podle autorových předloh byly natočeny filmy Výchova dívek v Čechách (1996, r. Petr Koliha, sc. Václav Šašek), Báječná léta pod psa (1997, r. Petr Nikolaev, sc. Jan Novák); Román pro ženy (2005, r. Filip Renč, sc. + Alice Nellis), Účastníci zájezdu (2006, r. Jiří Vejdělek, sc. + Jiří Vejdělek) a Nestyda (2008, podle Povídek o manželství a sexu, r. Jan Hřebejk, sc. + Jan Hřebejk a Jiří Macháček). V italsko-české koprodukci vznikl podle stejnojmenné prózy snímek Případ nevěrné Kláry (2009, r. Roberto Faenza). Román Báječná léta pod psa byl zdramatizován v brněnském divadle Husa na provázku (1996, r. Ivo Krobot, dramatizace Ivo Krobot a Petr Oslzlý, táž dramatizace uvedena v Klicperově divadle v Hradci Králové, 2005). Anděly všedního dne v dramatizaci Dodo Gombára uvedlo Slovenské komorné divadlo Martin a Městské divadlo Zlín (2008). Vieweghovy prózy uvedla také řada amatérských divadel – román Účastníci zájezdu inscenovaly brněnské soubory In flagranti (1998, dramatizace Jiří M. Richter) a Absolutní divadlo (2006, Jiří S. Richter) a pražské divadlo Bez zábran (2006, Jiří S. Richter); divadelní spolek Kolár v Polici nad Metují uvedl dramatizaci románu Báječná léta pod psa (2008, r. Jaroslav Souček). Český rozhlas Olomouc uvedl osmidílnou dramatizaci románu Zapisovatelé otcovský lásky (1998, pro rozhlas upravili Jan Sulovský a Michal Bureš, r. Jaromír Ostrý).

Viewegh debutoval prózou s detektivní zápletkou, která v retrospektivních zápiscích mladého muže na malém městě rekonstruovala vraždu učitelky, jeho nenaplněné lásky (Názory na vraždu). Již v této knize se objevily základní rysy autorovy tvorby, zejména snaha o propojení psychologické introspekce silně subjektivizovaného vypravěče se sebereflexí vzniku a utváření literární výpovědi. Působivě se tato autorská poetika projevila v románu Báječná léta pod psa, jenž na počátku 90. let dosáhl mimořádného čtenářského i kritického ohlasu a z autora učinil jednoho z nejvýraznějších českých prozaiků mladší generace. Na obrazu vlastního dětství a dospívání v běžné rodině, pokoušející se marně čelit politickému diktátu, zachycuje vypravěč českou historii a sociální atmosféru od 60. let přes tzv. normalizaci až po pád komunismu. V kontextu opožděného vydávání disidentské literatury přitom Vieweghova tematizace morální a společenské problematiky „života ve lži“, „státu bez práva“ a „literatury beze smyslu“ zaujala humorným pohledem člověka, který se morálně nedistancuje od všeobecného podílu na normalizaci, a přesto prokazuje ironický, až sarkastický odstup a smysl pro tragikomiku jevů.
Autobiografický podtext a postmoderní literární hravost určují také Vieweghovy následné pokusy o společenskou prózu (Výchova dívek v Čechách, Účastníci zájezdu). V těchto textech kulminuje kompoziční hra odhalující stvořenost postav a dějů v literárním textu, založená u Viewegha především na kontrastu zdůrazňované „realističnosti“, uvěřitelnosti líčených událostí a charakterů na jedné straně a demonstraci všemohoucnosti autobiografického vypravěče-autora, který čtenáři odhaluje své tvůrčí kalkulace, na straně druhé. Komunikativnost textu přitom zvyšuje bezprostřední interakce s mimoliterární skutečností (autor prostřednictvím vypravěče reaguje na kritiku svých předchozích děl, oslovuje autory recenzí a umisťuje je jako postavy do příběhu apod.).
V dalších textech podobná otevřená hra se čtenářem ustupuje a objevuje se jako vedlejší linie textu (rámující příběh v prózách Případ nevěrné Kláry a Lekce tvůrčího psaní, dále autorovy vstupy v románu Vybíjená nebo linie příběhu spisovatele v Románu pro muže) či v podobě epizodních narážek. Autor se postupně přiklání ke spíše tradičním kompozičním postupům. Kompoziční hravost a stylistická invence se projevuje ve variacích na typické rysy určitého žánru – „románu pro ženy“ (Román pro ženy), detektivky (Případ nevěrné Kláry), moderní pohádky (Krátké pohádky pro unavené rodiče) či deníku „na objednávku“ (Báječný rok – deník 2005), v němž autor deklaruje vskutku deníkovou upřímnost, současně si však uvědomuje účel textu, jímž je bezprostřední knižní publikace.
Nepominutelným rysem autorova stylu zůstává autobiografické východisko textů, transformované do životních osudů i hodnotových kriterií postav, stylistická lehkost a ironický humor, jímž postavy kompenzují svůj smířlivě skeptický a víceméně rezignovaný postoj ke světu. O zachycení milieu společenské transformace v devadesátých letech se Viewegh pokusil v románu Báječná léta s Klausem, volně navazujícím na autorovu nejúspěšnější knihu; vypravěč, z něhož se stal etablovaný, současně však životem poněkud unavený spisovatel, zprostředkovává a komentuje polistopadové osudy členů rodiny, v nichž se velmi kritickou optikou zrcadlí společenské změny. Primárním tématem dalších Vieweghových textů jsou především partnerské, případně přátelské vztahy a mezigenerační rodinné vazby, zasazené do konkrétních kulis čtenářům blízkých politicko-kulturních reálií (Povídky o manželství a sexu, Povídky o lásce, Lekce tvůrčího psaní, Román pro muže).
Širší, ale i hlubší pohled na problematiku milostných i přátelských vztahů a současně sociologickou sondu do životního stylu a hodnotového systému generace autorových vrstevníků, v čase vyprávění čerstvých čtyřicátníků, představuje román Vybíjená. Podobně jako v Účastnících zájezdu autor volí kontrastní typy postav a na modelu pravidelných pomaturitních srazů konfrontuje jejich mladistvé iluze a nezkušenost s nastupujícím vědomím pomíjivosti a promarněných možností, které vesměs přijímají se smířenou rezignací; samotný název románu je metaforou nevypočitatelnosti, ale současně nevyhnutelnosti životních zvratů a pohrom. V novele Andělé všedního dne je autorův spíše deziluzivní pohled na soužití lidí nejbližších netypicky demonstrován na motivu andělů, kteří se pokoušejí potěšit ty, jejichž životy zdevastované každodenní rutinou mají záhy skončit, a přimět jejich okolí alespoň k okamžiku pochopení a laskavosti.
Čistá hravost a stylistická zdatnost daly vzniknout svazkům literárních parodií cizích a českých spisovatelů a literárních vědců přítomnosti i nedávné minulosti (Nápady laskavého čtenáře, Nové nápady laskavého čtenáře). Z pravidelných deníkových fejetonů vznikly svazky Švédské stoly aneb Jací jsme a Na dvou židlích. Jediná autorova divadelní hra Růže pro Markétu aneb Večírky revolucionářů (dokončená počátkem devadesátých let, publikovaná 2004 a poprvé uvedená 2009) tematicky těží z prostředí pražské literární bohemistiky v období listopadové revoluce.

Z nejnovějšího díla: Biomanžel (2015), Biomanželka (2010), Další báječný rok (2011), Mafie v Praze (2011), Melouch (2016), Mráz přichází z Hradu (2012), Můj život po životě (2013), Zpátky ve hře (2015), Bůh v renaultu (2017), Dula (2021), Muž a žena (2018), Mým vrstevníkům a jiné fejetony (2019), Nové pohádky pro unavené rodiče (2017), Povídky o nelásce (2019), Převážně zdvořilý Leopold (2020), Zrušený rok – Deník 2020 (2021)

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz a www.databazeknih.cz