Dnes by oslavila 85. narozeniny spisovatelka Jana Moravcová

Jana Moravcová – básnířka, prozaička, autorka knih pro děti a detektivních próz, se narodila 8. 5. 1937 v Černčicích (u Loun). Publikuje pod rodným jménem, provdaná Neumannová. Vyrostla v rodině zámečníka, pracujícího na železnici. V Lounech navštěvovala obecnou (1943–1948) a střední školu (1948–1952). V letech 1952–1954 studovala v Teplicích v Čechách na Pedagogickém gymnáziu (od 1953 Pedagogické škole pro vzdělávání učitelů národních škol), středoškolské studium ukončila na jedenáctileté střední škole v Lounech (maturita 1955). Poté studovala překladatelství na Vysoké škole ruského jazyka a literatury v Praze, absolvovala roku 1959 diplomovou prací Srovnání dvou překladů poemy Vladimíra Majakovského 150 000 000 (Taufer–Mathesius); po přepracování ji roku 1967 obhájila též jako práci rigorózní (PhDr.). Od roku 1959 žije v Praze. Nastoupila jako redaktorka do nakladatelství Svět sovětů (od roku 1968 Lidové nakladatelství). Působila v něm – s přestávkou od září 1961 do září 1963, kdy spolu s manželem, rusistou Bohumilem Neumannem (* 1930), byla jako lektorka slovanských jazyků na Kubě (Havana, Santa Clara) – až do 70. let, od roku 1972 ve funkci zástupkyně šéfredaktora. V letech 1975–1990 pracovala jako zástupkyně šéfredaktora v nakladatelství Čs. spisovatel, v letech 1990–1991 tamtéž jako vedoucí propagačního oddělení. Od roku 1991 je v důchodu, v letech 1989–1996 byla šéfredaktorkou edice Adéla (edice Uměleckého svazu autorů detektivní a dobrodružné literatury – AIEP).
Moravcová začala publikovat verše a divadelní glosy již v lounském školním časopise Zvítězíme! (1947), posléze přispívala do regionálních periodik Lounský kraj, Průboj (Ústí nad Labem) a Nové Lounsko. Během studií v Praze časopisecky debutovala humoristickou povídkou otištěnou 1958 v týdeníku Svět sovětů, potom uveřejňovala prózy, básně, verše pro děti, reportážní glosy a překlady (z ruštiny, později též ze španělštiny) mj. ve Vlastě, Besedě, Rudém právu, Univerzitě Karlově, Mladé frontě, Světové literatuře, Plameni, Kulturní tvorbě, Práci, Světě práce, Moně, Tváři (kulturním měsíčníku Severočeského kraje), Svobodě, O knihách a autorech, Světě v obrazech, Literárním měsíčníku, Tvorbě, Mladém světě, Nových knihách, Sovětské literatuře, Světě socialismu, Kalendáři Lidové demokracie, Dikobrazu, po roce 1989 také ve Svobodném slově, Masce, Ahoji na sobotu, Týdnu, Interpress Magazinu aj. Spolupracuje s Českým rozhlasem, je autorkou rozhlasové hry Rozhovor s motýlem (2000), na základě její knihy vznikla rozhlasová hra V režii strachu (1999) a seriál Pohádky stříbrného delfína (2007). – Příležitostně užívala šifer jm, J. M., jnm a moj.
V prvních knížkách se Moravcová představila jako autorka básniček a netradičně koncipovaných pohádek pro děti a zábavných příběhů pro mládež. Později pro mladé čtenáře napsala i životopisné vyprávění (Poklad Kryštofa Kolumba) či dívčí román (Prázdniny s Monikou). Různorodá je i Moravcové prozaická tvorba pro dospělé. Jejím těžištěm jsou psychologické romány, novely a povídky, patří však k ní i polohy humoristické, žánr sci-fi a zvláště detektivní a kriminální tematika. Moravcová se s oblibou soustřeďuje na svět dospívání a citové výchovy mladého pokolení, zpravidla zformovaného meziválečnými a poválečnými mravními hodnotami a vyrovnávajícího se s traumaty a dilematy novější doby (Zátiší s citadelou, Cikády, Gepard je nejrychlejší). Příznačné je i hojné vyžívání kompozičních postupů žánru prózy s tajemstvím, situování příběhů do světa s nadčasovou fantaskní atmosférou; ve fragmentárních syžetech se autorka zpravidla zaměřuje na dobrodružné, záhadné motivy a náměty, v nichž se prolíná konvenční poloha banální každodennosti s vylíčením bizarních figurek a jejich podivínského jednání (Klub neomylných a jiné příběhy, Klub omylných). V 90. letech se přiklonila k žánru psychologické detektivky a kriminálního příběhu.
Jako básnířka se Moravcová již od lyrického debutu ze 70. let (Sněhokruh) opírala o reminiscence dětství a mládí a svou životní filozofii promítala rovněž do emocionálních motivů inspirovaných romantikou četných cest po Sovětském svazu, zvlášť po Sibiři. Její poezie, charakteristická refrénovitě se opakujícími meditativními lyrickými obrazy a metaforami přírody, usilovala v souzvuku s dobovou básnickou dikcí o vyjádření obecnějších etických postojů. Zřetelná je v ní i tendence k prozaizaci poetického sdělení, která kulminuje ve sbírce Přesýpací vteřiny cyklem podobenství o uplývání neidylického času.

Z nejnovějšího díla: V roce 2017 by měla vyjít detektivka Vražda v lázních Luhačovicích, Zaměřená nepřítomnost (2016)

Jana Moravcová zemřela 12. 6. 2018 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz