Dnes by oslavila 95. narozeniny spisovatelka Ludmila Vaňková

Ludmila Vaňková – provdaná Paukertová (1955), se narodila 9. 5. 1927 v Praze. Její otec byl vrchním ředitelem Národní banky, manžel Josef Paukert (1915–1991) akademickým malířem, syn Jan Paukert (* 1957) je programátorem a hudebním skladatelem (hudba k filmům Dům pro dva, Maseba aj.). Po zatčení otce (1942, téhož roku byl popraven) se rodina musela přestěhovat do Řevnic u Prahy. Vaňková navštěvovala dívčí reformní reálné gymnázium v Praze-Smíchově (mat. 1945); ze studia sociologie a psychologie na FF UK, kde od roku 1947 pracovala ve výboru studentského fakultního spolku, byla 1948 z politických důvodů vyloučena. Dostudovala až 1968–1971 (PhDr. 1971 prací Člověk a kniha). Pracovala jako sekretářka, nejprve v nakladatelství Evropský literární klub (ELK, 1949–1950), poté (do 1957) v nakladatelství Československý spisovatel, postupně v literární redakci a v časopisech Nový život a Divadlo. V letech 1964–1972 byla propagační redaktorkou v Státním nakladatelství dětské knihy (později Albatros). V letech 1973–1977 pracovala jako výhybkářka na železniční stanici Karlštejn, roku 1977 si zvolila svobodné povolání.

Debutovala v roce 1954 v časopise Divadlo (divadelní kritiky), dále sporadicky publikovala úryvky z próz v časopisech Tvář (zde v letech 1968-1969 na pokračování překlad úryvků z knihy Skrytý život Salvadora Dalího, s Antonínem Hartmannem), Věda a život, Vlasta, Květy aj. V časopise Divadlo užívala šifer -vk-, -lva.

Vaňková debutovala veršovanou pohádkovou hrou Princezna a šašek. Prosadila se však jako autorka čtenářsky úspěšných historických románů, které jsou – až na výjimky (např. román z Afriky 16. století Černá sága) – situovány do středověkých Čech. První z jejích románových cyklů, tetralogie Lev a růže, začíná vzestupem Přemysla Otakara II. (Král železný, král zlatý) a končí vládou Václava II. (Žebrák se stříbrnou holí); do ranějšího období, doby krále Přemysla Otakara I., se Vaňková vrátila v pozdějších románech Příběh mladšího bratra a Kdo na kamenný trůn. Autorka důsledně respektuje doložená fakta, nejde jí však o vystižení ducha doby, ale o osobní dramata zároveň vždy několika historicky více méně významných hrdinů, určených zpravidla jedním povahovým rysem či životním zájmem – mocnou motivující silou jejich jednání je především milostný cit a politická ctižádost. Čtenářskou poutavost zesiluje rozpor mezi záměry postavy a tím, co dává najevo, a nechtěnými výsledky jednání. Postavy z lidu bývají sledovány ojediněle, např. v románu Rab z Rabštejna z doby Jana Lucemburského. Tomuto králi věnovala Vaňková román Cval rytířských koní, zatímco v dalších dílech hexalogie dodatečně nazvané Orel a lev přechází pozornost na jeho syna Karla IV. Do Karlovy doby jsou situovány také dva romány, jejichž ústřední postavou je císařův purkrabí Vilém z Landštejna (Pán stříbrné růže, Válka růží). Trilogie Rozděl a panuj je pak věnována Karlovým synům, zejména Václavovi IV. Zřetel poučný, který se uplatnil v samostatných historicko-informativních pasážích, pronikl i do četných dialogů hrdinů v próze z revolučního roku 1848 (Čas voní dálkou), prvního ze dvou dílů románu o životní družce buditele Vojtěcha Náprstka (Naprsquaw). Důvěrnou znalost železničního prostředí uplatnila Vaňková v románu ze současnosti Domeček na Vesuvu. – Historické téma je do jisté míry přítomno i v autorčině pokusu o science fiction (Mosty přes propast času, pokračování Čas čarodějů), zasazeném do doby Rudolfa II., do níž přicházejí poslové z budoucnosti. O čistou sci-fi se Vaňková pokusila v románu Genesis, v němž na rozdíl od jiných jejích románů je lineární příběh nahrazen útržkovitým, složitě komponovaným vyprávěním. Hlavním tématem je tu vznik a zánik rozpínajících se a smršťujících se vesmírů po Velkém třesku; autorka se tu inspirovala nejen poznatky a možnostmi současné vědy (klonování, umělá dlouhověkost, omlazování orgánů), ale také biblickými mýty, především První knihou Mojžíšovou.

Z nejnovějšího díla: Cestou krále (2009), Dítě z Apulie (2011), Karel IV. – Otec vlasti (2016), Království na prodej (2015), Kronika Karla IV. – Cval rytířských koní (2013), Kronika Karla IV. – Orel a lev (2014), Kronika Karla IV. – Pán světa (2014), Rozděl a panuj (2016), Zapomenutý král (2015), Život na rozhraní věků (2017), Čas růží (2020), Čas voní dálkou – Země svobodných, domov smělých (2021), Přemyslovci: Kdo zvedne můj štít (2019), Přemyslovci: Království neumírá (2019), Přemyslovci: Trůn patří rytířům (2018), Přemyslovci: Z milosti Boží (2018), Přemyslovci: Zrození království (2017)

Ludmila Vaňková zemřela 3. 2. 2022.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz a www.databazeknih.cz