Dnes uplyne 25 let od úmrtí spisovatele Antonína Dvořáka

Antonín Dvořák – divadelní teoretik, divadelní a televizní režisér, prozaik, se narodil 12. 9. 1920 v Praze. Po absolvování nižších tříd reálky v Písku se vyučil dlaždičem a poté krátce studoval v Praze na odborné škole stavitelské (vyloučen pro činnost v Komunistické studentské frakci). V letech 1937–1939 studoval architekturu na Uměleckoprůmyslové škole. V období 1939–1940 byl vězněn v koncentračním táboře Dachau a Buchenwald. V roce 1941 založil a do roku 1943 vedl Divadélko ve Smetanově muzeu, v letech 1943–1944 byl uměleckým šéfem Intimního divadla, 1945–1946 režisérem divadla D 46, 1946–1948 ředitelem Městského divadla v Mladé Boleslavi. Od roku 1948 do roku 1956 působil jako režisér v Národním divadle, v letech 1954–1955 souběžně v Čs. televizi. V letech 1955–1956 byl šéfem činohry Městského divadla v Benešově a v období 1959–1962 ředitelem Městského divadla v Příbrami. Od roku 1963 byl ředitelem Divadla Jaroslava Průchy na Kladně. Po přihlášení k normalizační politice (Slovo do vlastních řad) vedl v letech 1970–1980 redakci dramatického vysílání Československé televize. Od roku 1950 do listopadu 1989 vyučoval jako docent a později profesor režii naAMU v Praze.

Přispíval do periodik:Kulturní politika, Lidové noviny, Literární noviny,Plamen,Tvorba, Svoboda, Rudé právo,Otázky divadla a filmu,Divadlo, Divadelní noviny, Divadelní zápisník, Národní divadlo, Program D 47 (48),Scéna aj. – VČs. televizi mj. režíroval vlastní dramatizace prózVáclava Řezáče (Bitva, 1971),Jana Kozáka (Svatý Michal, 1973),Antonína Zápotockého (Rudá záře nad Kladnem, 1975) aIvana Obrachta (Anna proletářka, 1980).

Jako divadelník, žák Jindřicha Honzla, vycházel Dvořák z tradic avantgardy, z koncepce divadla jako svébytného umění a z divadelního pojetí dramatického textu, a snažil se je ve svých režiích i historicko-teoretických pracích přizpůsobit změněné společenské situaci. Významné jsou jeho válečné teoretické práce o divadle, metodologicky náležící ke škole českého strukturalismu (Dialektické rozpory v divadle, Divadelní a dramatický prostor). Avantgardní východiska levicové kultury opět připomněl na začátku šedesátých let, kdy v práci Trojice nejodvážnějších upozornil nejen na odkazJindřicha Honzla, E. F. Buriana, ale také do té doby oficiálně přehlíženého Jiřího Frejky. – Dvořák je rovněž autorem řady divadelních a televizních dramatizací a několika próz. V historickém románu Mistr Jeroným se inspiroval básnickým stylemVladislava Vančury; román Zavolejte léto je autobiograficky založený, generačně laděný příběh studenta, který je na začátku okupace zavlečen do nacistického vězení.

Antonín Dvořák zemřel 29. 5. 1997 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz