Dnes oslaví 85. narozeniny básník a výtvarník Karel Zlín

Karel Zlín, vlastním jménem Karel Machálek, se narodil 23. 7. 1937 ve Zlíně. Jménem Zlín začal podepisovat své literární texty od roku 1955. Jeho otec Karel Machálek (1910–1986) byl malíř a grafik, pracující řadu let v propagačním oddělení firmy Baťa. – Zlín od roku 1952 studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti (maturoval 1956) a 1957–1963 AVU v Praze (u prof. Vlastimila Rady a Karla Součka). Po studiích se ve svobodném povolání cele věnoval malířské a sochařské tvorbě; je tvůrcem obrazů, soch, knižních ilustrací a filmových plakátů, mj. v časopise Světová literatura vytvořil soubor ilustrací k románu Dina Buzzatiho Tatarská poušť (1968). V roce 1976 odešel do Paříže, kde se natrvalo usadil, francouzské občanství získal v roce 1981. V letech 1986–1991 často pobýval v Itálii (Neapol, Řím), v roce 1997 v Benátkách a v Londýně, v roce 1998 v Egyptě a Británii.

Verše časopisecky publikoval nejprve v Univerzitě Karlově, od poloviny 60. let zejména v Hostu do domu, Tváři, Sešitech pro mladou literaturu, Orientaci, Archu aj.; po roce 1989 v Hostu, Literárních novinách, Tvaru, Revolver Revue, Souvislostech, A2, Welesu. Zlínovy verše jsou obsaženy v samizdatovém sborníku Básníci a samotáři (1984, eds. Ondřej Fibich, Jiří Brixi). První samostatnou výstavu měl v roce 1967 v Praze, ve Francii poprvé samostatně vystavoval roku 1977 (Lyon, později Paříž, St. Rémy). Svá výtvarná díla zde prezentoval pod jménem Karel, později Karel-Zlin. V 90. letech se podílel na sochařské výzdobě prezidentského zámku v Rambouillet a účastnil se řady sochařských výstav. V roce 2008 proběhla v Praze samostatná výstava jeho filmových plakátů. – Spolu s Pascalem Payenem-Appenzellerem vydal knihu Thanatos Eros (2005), v níž jsou otištěny Appenzellerovy francouzské básně úzce inspirované Zlínovými erotickými kresbami.

Zlínova poezie 60. let (Hledán) má blízko k temnému vidění světa, jímž se projevoval odklon části současné české poezie od předchozích smyslově materialistických východisek. Jeho lyrika, ovlivněná německým expresionismem a reflexivní linií tvorby Vladimíra Holana, medituje nad konečností a prázdnotou lidského bytí, jehož fragmentárnost se vyjevuje dotekem s věčným koloběhem věcí a přírodních procesů. Tíhnutí arytmických a strohých veršů k abstrakci oslabuje značná výrazová expresivita, zdůrazňující temné stránky lidského života. V další Zlínově tvorbě, zčásti vzniklé již ve Francii, osciluje básníkův prožitek mezi teskným pohledem k domovu a možností žít svobodně uprostřed francouzské kultury (Dům druhých). Tento životní pocit ovlivnil i formální výstavbu jeho poezie, která se zbavuje expresivity, prozaizuje se a intelektualizuje. V souladu s básníkovým pronikáním do hlubších souvislostí anticko-románského uměleckého odkazu se v jeho verších nově objevují četné aluze a odkazy francouzské, italské a antické provenience (Hymna pro Nouth ze souboru Poezie). S nadčasovostí těchto uměleckých a kulturních hodnot básník stále konfrontuje vlastní tvůrčí úsilí i svůj existenciální prožitek plynoucího času, což prohlubuje reflexivní ráz jeho poezie jako osobitého komentáře umělcovy cesty k lidské i tvůrčí zralosti. Diskursivní dikce a reflexe vlastního uměleckého konání Zlína přivádějí k esejizujícímu pojetí básně v próze (V kraji Oxymoronu). Silný vliv na Zlínovu poezii mají jeho kulturněhistorické a literární znalosti, které se uplatnily například ve francouzsky psaném básnickém cestopise Vers l‘ Orient inspirovaném Nervalovou cestou do Orientu. V novějších sbírkách Karla Zlína je patrný vliv české poezie devatenáctého století a zvláště poezie Máchovy (V očích Gorgony, Komety siný svit).
Vedle původní básnické tvorby je Zlín autorem překladů poezie Uga Foscola, Giacoma Leopardiho a Gérard de Nervala.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz