Dnes uplyne 30 let od úmrtí spisovatelky Jarmily Mourkové

Jarmila Mourková – prozaička a literární historička, se narodila 26. 2. 1931 v Praze.

Otec byl řeznickým dělníkem, manžel Jaromír Loužil je historikem filozofie a kultury. V dětství Mourková onemocněla nervovou chorobou s trvalými následky. Po maturitě na reálném gymnáziu (1951) studovala češtinu a literární vědu na FF UK. Absolvovala v roce 1956 diplomovou prací Myšlenkový vývoj Josefa Hory se zvláštním zřetelem k období kolem Mnichova; CSc. 1964 prací Básnické počátky Josefa Hory a jeho zápas o socialistickou literaturu ve 20. letech, PhDr. 1967 na základě kandidátské práce. Pracovala v Literárním archivu Národního muzea, a to i po jeho začlenění do Památníku národního písemnictví (1964), postupně jako odborná a vědecká asistentka, vědecká (od 1964) a samostatná vědecká pracovnice (od 1982). Zpracovala zde pozůstalosti řady českých spisovatelů: Jiřího Mahena, Josefa Svatopluka Machara (1962), Boženy Benešové, Josefa Hory, Hany Kvapilové, Pavly Buzkové (1963), Emanuela Lešehrada, Jarmily Svaté (1968), Vojtěcha Jiráta (1969), Jana Nohy (1971), Marie Majerové (1976), Jaroslava Hůlky (1978), Růženy Svobodové, F. X. Šaldy, Richarda Weinera, F. X. Svobody, Zdeny Horové (1979) aj. Do důchodu odešla v roce 1989.

Debutovala roku 1955 v Květnu. Kritiky a studie publikovala v periodikách Plamen, Tvorba, Hlas revoluce, Kmen, Kultúrny život (Bratislava), Literární noviny, Česká literatura, Český jazyk a literatura, Literární archiv PNP (1967 zde studie První pobyt Richarda Weinera v Paříži 1912–1914), Mladá fronta, Literární měsíčník, Glosy ze Strahova, Souvislosti aj. Užívala šifry JM.

Novely Jarmily Mourkové volně navazují na tradici psychologického románu: prostřednictvím vnitřních monologů a rozhovorů vyprávějí příběhy mladých intelektuálních dvojic, které se musí vyrovnávat s krizovými situacemi; tituly Lhostejnost a Mlčení naznačují polemické zaměření proti osobní i společenské pasivitě a opatrnictví. Ještě cílevědoměji se o co nejplatnější pracovní a společenské zařazení snažila v později publikované novele Darina tělesně postižená dívka, do jejíchž nesnází autorka promítla vlastní zkušenost.
Mourkové literárněhistorické práce jsou založeny na podrobném studiu pramenů i dosud neznámých materiálů. To platí především o monografii Růžena Svobodová, kterou, podobně jako monografii Josef Hora, spojuje s jejími prózami hledisko psychologické. Autorka sleduje podrobně vývoj obou spisovatelů a odhaluje, z jakých osobních zkušeností vyrůstá jejich tvorba, chápaná jako zápas o vlastní životní koncepci. Zařazení zkoumaného díla do dobového a literárního kontextu Mourková zvlášť výrazně uplatnila v souboru studií o literatuře prvních dvou desetiletí 20. století (Buřiči a občané).

Jarmila Mourková zemřela 28. 8. 1992 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz