Dnes uplyne 140 let od narození spisovatele a dramatika Jiřího Mahena

Jiří Mahen (vl. jm. Antonín Vančura), středoškolský profesor, redaktor Lidových novin a Svobody, dramaturg Národního divadla v Brně, ředitel brněnské městské knihovny, básník, povídkář, romanopisec, dramatik, autor drobných črt, pohádek, filmových návrhů, odborných divadelních statí, organizátor brněnského kulturního života, se narodil 12. prosince 1882 v Čáslavi.

Je autorem osmi básnických sbírek. Lyrický debut Plamínky vyšel z impresionismu. Jde o velice pestrou sbírku, kde se mísí smutek i sarkasmus, s milostnými zpověďmi skepse i ironie. Verše jsou vesměs ohlasem sociálních poměrů. Sbírka Černovská masakra byla rovněž vyvolaná dobovými sociálními událostmi. Ballady se snažily vyrovnat s notou ballady villonovské. Sbírka Duha je výrazem básníkových snah o ovládnutí vlastní ještě nevykvašené duše. Pokusil se o proměnu látky v jednotný organismus tím, že výtěžky různých let rozčlenil podle sedmi barev duhy. Propracoval seskupení a scelil básně rozmanitého druhu. Různou intonaci má sbírka Tiché srdce. Lyrické kouzlo i tvrdé meditace těchto sbírek shrnula pak v kostce antologie Básně. Epická skladba Scirocco vznikla na podkladě zážitků jižní přírody a studia povahy přímořského lidu. Jih byl velkou kapitolou Mahenova života. Básnickou činnost uzavřel Mahen sbírkou Požár Tater.

V prozaické prvotině Podivíni studuje Mahen v psychologických skizzách povahy záhadných niter, odhaluje podivínské výjimky v moderních duších, sleduje postavy, děje a příběhy ve chvílích, kdy jsou ve varu a pohybu, líčí tragické situace na prahu šílenství, v agonii lásky, v záchvatu davového náboženského vzplanutí, v touze po životě či v opovržení životem.

V románu Kamarádi svobody je uloženo vše, čím žilo Mahelovo mládí na počátku tohoto století. Jsou to letopisy studentských let, jež zdůrazňovala potřebu prudkého nespoutaného vyžití proti zjevné i utajené měšťanské usedlosti. 

Díže je impresionistickou knížkou, v níž se Mahen stále přetváří a roste. Je v ní sto próz, v nichž vše dme a šumí nekonečným tvůrčím procesem. V těchto perokresbách, sociálních povídkách i národopisných malůvkách a důvěrných poznámkách se vnucuje subjektivní autorova individualita. Po knížce Dvě povídky přišly až fantazie Měsíc, drobné, úryvkovité prózy, stěsnané do třiceti dnů a čtyř měsíčních fází. Později zde byly spatřovány počátky českého surrealismu.

Mahenovou vášní bylo rybaření. Z něho také vyplynula obecně zajímavá pozorování Rybářská knížka, svěže psané zápisky o kráse a umění rybářském. Směsici pestrých dojmů z cest, tříšť postřehů z Bosny, Dalmácie a Hercegoviny shrnula vzpomínková knížka Hercegovina. Obraz rozháraného pokolení i obraz Brna rozvíjí Mahen v druhém svém románu Nejlepší dobrodružství.

Mahen je rozený dramatik. Zprvu byl pod vlivem severských básníků z konce století (Garborg, Strindberg, Hamsun). Nejsilnější Mahenovo dramatické období bylo v letech 1910 – 1918. Do španělských hor umístil prvotinu Juanův konec. Aktovka Úspěch je scénickou skizzou smutné lyrické krásy. Po dramatu Prorok uvádí aktovka Klíč do víru ruské revoluce v Moskvě v prosinci 1905. První deště, tragikomedie o společenském rozvratu a zmatku mladých lidí, byly považovány za prvý projev okouzlujícího jevištního lyrismu. Naráz prorazil Mahen hrou Janošík, dovedným a působivým obrazem s výjevy z lidových pověstí slovenských. V roce 1914 byla napsána, ale až v roce 1918 rakouskými úřady povolena hra Mrtvé moře, selská tragédie ze sklonku protireformace na Čáslavsku v předvečer Josefova tolerančního patentu. Na dobrém situačním nápadu je vystavěna drobná, milé humorná hříčka Ulička odvahy, zachycující psychologii mládí a úsměvné rozpustilosti. Životní smutek, přemítání i poesie plní dramatickou pohádku Lavička s dvanácti drobnými improvizacemi bez jádra. Sketch Josef se vrátil předcházel hře Píseň života. Ve své době byla průbojná manželská tragédie válečného slepce Nebe, peklo, ráj, otřásající drama citově protrpěné a myšlenkově závažné, které se však rozplývá v diskusi a v prozaické vleklosti. Dramatický sketch Náměsíčný byl vystřídán populární studentskou hrou Chroust. Rozklad mravních hodnot poválečné společnosti rozebírá komedie Generace. Husa na provázku, obsahující šest „filmových libret“ je plna grotesek a klaunského třeštění. Veselohra Praha-Brno-Bratislava osvětluje známý úsek poválečného života – hráčskou vášeň, sháňku po losech i lidskou náruživost napalovat se navzájem. Nasredin čili Nedokonalá pomsta je pantomima, pohádková komedie se spodní lyrickou notou, nazvaná podle starého muslimského mudrce, hrdiny anekdot, která vznikla pod dojmem jižních Mahenových pobytů, hlavně v Bosně. Poslední hra Rodina je kusem ženiny rehabilitace, její obětavosti a lásky k rodině.

Pro mládež vydal Mahen dvě knihy: Její pohádky (v druhém vydání s názvem Co mi liška vyprávěla) a Dvanáct pohádek, umístěných po moravských dědinách a kopaninách s neobvyklými náměty a postavami.

Jiří Mahen zemřel 22. 5. 1939 v Brně.