Dnes uplyne 90 let od narození spisovatele Vladimíra Klevise

Vladimír Klevis – prozaik, publicista a autor knih pro mládež, se narodil 5. 2. 1933 v Hradci Králové. Pocházel z rodiny lesního inženýra, původem ukrajinského emigranta Maxima Gušmirenka (carského důstojníka, 1945–56 internovaného v SSSR). Dětství prožil v Dobrušce, válečná léta v Berlíně, kam byl otec nasazen na práci, poválečná pak v Josefově. Od roku 1947 studoval reálné gymnázium v Jaroměři a v Plané u Mariánských Lázní. Po maturitě (1952) učil na vesnických jednotřídkách a současně dálkově studoval na Vyšší pedagogické škole v Plzni (1955–56), kterou však nedokončil. Od roku 1958 pracoval v knižním velkoobchodě v Plzni. V roce 1961 odešel do Prahy. Působil jako kulturní redaktor v Zemědělských novinách, v redakci Světa práce (od 1968) a Literárním měsíčníku (1972–78). V letech 1979–81 byl dramaturgem Filmového studia Barrandov. V roce 1981 se stal vedoucím redaktorem časopisu pro mládež Pionýr (1989 přejmenován na Filip), do důchodu odešel v roce 1991.

Od konce 50. let 20. století přispíval do řady novin a časopisů: Kulturní tvorba, Rudé právo, Květy, Čs. voják, Pravda (Plzeň), Slovenské pohľady (Bratislava), později do těch, v nichž působil, dále do Kmene aj. Pro Čs. rozhlas napsal hru Nezabiješ (1970). – Užíval šifru (kl).

Ve své tvorbě se Klevis orientuje převážně na morální a etické problémy a na konflikt jedince se skutečností. V próze Pod střechou smrti naší z konce 60. let se pokusil zužitkovat rovněž vlivy existencialismu a poetiku absurdity. Při kresbě postav akcentuje psychologické složky a usiluje o konkrétnost prostředí a plastičnost obrazu. Hrdinové jeho knih stárnou s autorem: zprvu mezi nimi převažovali mladí lidé, hledající po středoškolských studiích zakotvení v praktickém životě nebo na vysoké škole, poté více či méně úspěšní absolventi, později lidé středního věku, řešící otázky vztahu k práci a její společenské potřebnosti. Výraznější jsou Klevisovy prózy s protiválečnou tematikou, zejména román A Bůh byl hluchý, v němž jsou konfrontovány dvě časové roviny, současná a (autobiografií podložená) válečná, jakož i dva generačně rozdílné přístupy k životu. V pozdějších románech Stavitel snů a Dravec zatlačila konvenční „kritika maloměšťáctví“ někdejší Klevisovo hledačství. Obdobně laděná je i jeho tvorba pro mládež, příběhové prózy o dospívajících, v nichž – ať už jsou situovány do současnosti, nebo se vracejí k tématu války – je důraz kladen především na složky sebepoznávací a charakterotvorné.

Vladimír Klevis zemřel 31. 5. 1998 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře