Dnes uplyne 80 let od úmrtí spisovatele Karla Schulze

Karel Schulz pocházel ze staré kulturní rodiny Schulzů (vnuk spisovatele a novináře Ferdinanda Schulze, synovec libretistky a kritičky Anežky Schulzové). Narodil se 6. 5. 1899 v Městci Králové. Studoval gymnázium v Praze, po maturitě práva na Karlově univerzitě. Po roce přestoupil na medicínu.

Na počátku dvacátých let byl členem Devětsilu, odkud byl roku 1926 vyloučen. Z existenčních důvodů přerušil vysokoškolská studia a stal se členem brněnské redakce Lidových novin, kde působil jako divadelní kritik; po návratu do Prahy byl parlamentním zpravodajem Lidových listů a nakonec vedoucím redaktorem Národní politiky.

Teprve za okupace, v roce 1940 vydal soubor povídek Peníz z noclehárny. Následovaly povídky Prsten královnin s motivy chudoby, připomínající některé prózy Durychovy (Sedmikráska).

Historické náměty se objevují hlavně v souboru povídek Prsten královnin. Nejzralejší, bohužel však nedokončené dílo, rozvržené do tří svazků, z nichž dokončen zůstal jen první díl, je monumentální freska Kámen a bolest, obraz renesanční doby v Itálii, zrcadlící srážku dvou epoch, středověku a novověku, s ústřední postavou geniálního sochaře, malíře a básníka Michelangela Buonarrotiho. Z připravovaného druhého dílu vyšel po spisovatelově smrti pouze zlomek nazvaný Papežská mše, který měl zobrazit vrcholné období Michelangelovy tvorby.

Málo známé jsou dnes prózy patřící do oblasti náboženské legendistiky a životopisů svatých. Jsou koncipovány jako chvály svatých a patronů země české nebo modlitby k nim. K. Schulz je vydával buď bibliofilsky pro úzký okruh přátel, nebo publikoval jen v časopisech.

Karel Schulz zemřel v Praze 27. 2. 1943.