Dnes oslaví 95. narozeniny filosof a estetik Josef Zumr

Josef Zumr – filosof, estetik, překladatel a editor, se narodil 19. 3. 1928 v Úmyslovicích (u Poděbrad) v rodině technického úředníka. Jeho manželka Jiřina Zumrová (* 1928, roz. Růžičková), dlouholetá redaktorka a posléze zástupkyně šéfredaktora nakladatelství Odeon, překládá z ruštiny (zejména díla Viktora Šklovského).
Obecnou školu a reálné gymnázium Zumr vychodil v Táboře a po maturitě (1947) studoval na FF UK filozofii a slovanské literatury; absolvoval a titul PhDr. získal 1952 prací Alexandr Ivanovič Gercen a česká společnost. Během studií byl redaktorem Slovanského nakladatelství a Státního pedagogického nakladatelství. Od roku 1952 zaměstnán v Čs. – sovětském institutu jako odborný pracovník (oddělení filozofie). V letech 1953–56 absolvoval interní vědeckou aspiranturu v právě založeném Kabinetu pro filozofii, později Filozofickém ústavu ČSAV (CSc. 1964 prací Johann Friedrich Herbart a český herbartismus. 1. Herbart a německá filozofie klasického období). Pak zde dlouhodobě působil, zprvu jako odborný, posléze jako vědecký pracovník; v letech 1963–70 byl vedoucím pracovní skupiny pro dějiny české filozofie, v letech 1968–70 zástupcem ředitele a současně vedoucím Mezioborového týmu pro studium dějin českého myšlení. Během 60. let přednášel za krátkodobých pobytů v zahraničí o české filozofii ve vědeckých ústavech v Moskvě, východním Berlíně, Varšavě a na univerzitách v Heidelbergu, Cáchách a Řezně; v letech 1968–69 externě přednášel na FF UP v Olomouci, kde podal i habilitační práci, k její obhajobě však z politických důvodů nedošlo. Od roku 1970 byl řadovým vědeckým pracovníkem Filozofického ústavu a v roce 1974 byl z politických důvodů propuštěn. V letech 1974–87 působil jako překladatel ve svobodném povolání, v letech 1987–89 jako vědecký pracovník v Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská ČSAV, od roku 1990 je vědeckým pracovníkem Filozofického ústavu ČSAV (1990–92 ve funkci ředitele), od roku 1990 je současně předsedou Kuratoria obnoveného Ústavu T. G. Masaryka. Je řádným členem Institut International de Philosophie, Paris. Od roku 1994 externě přednáší dějiny české filozofie a dějiny estetiky na FF UP v Olomouci. V rámci krátkodobých studijních pobytů přednášel na badatelských ústavech a univerzitních pracovištích v zahraničí (Varšava, Moskva, Berlín, Heidelberg, Cáchy, Řezno, Drážďany, Vídeň, Štýrský Hradec, Lubljana, Londýn, Paříž aj.).

Publikovat začal v roce 1949. Po konec 60. let postupně přispíval do Předvoje, Vesmíru, Literárních novin (Literárních listů, Listů), Plamene, Orientace, Analogonu a zejména do Filozofického časopisu, též však do zahraničních periodik Zeszyty argumentóv, Argumenty, Studia filozoficzne (vše Varšava), Voprosy filozofii (Moskva), Hegel-Studien (Bonn), Wiener Jahrbuch für Philosophie (Vídeň), Vorwärts (Curych), Anthropos, Teorija in praksa (obojí Lublaň). V 70. a 80. letech otiskoval původní příspěvky většinou anonymně nebo v rukopisných sbornících k narozeninám Karla Kosíka (1976), Vladimíra Preclíka (1979), Miroslava Červenky (1982), Roberta Kalivody (1983), Olega Suse (1984), Zdeňka Pešata (1987) a Jaroslava Kolára (1989). Přispěl do samizdatového Masarykova sborníku 7 (1980), sám pak s Milanem Jankovičem uspořádal k pětasedmdesátinám Bohumila Hrabala sborník Hrabaliana (Pražská imaginace 1989, též přisp.). Samostatně v samizdatu publikoval studii Obraz býka v díle Bohumila Hrabala (Pražská imaginace 1988).
Po roce 1989 píše do Lidových novin, Analogonu, Filozofie (Bratislava) aj., a zejména do Filozofického časopisu. Je členem redakčních rad časopisů Analogon, Estetika, Filozofický časopis, Masarykův sborník a Perspektiven der Philosophie (Würzburk).
V druhé polovině 60. let spoluredigoval edici filozofické literatury Váhy (nakl. Mladá fronta), po roce 1990 byl členem ediční rady Spisů T. G. Masaryka a Bohumila Hrabala.
Jako překladatel zapůjčil během normalizace své jméno Milanu Jungmannovi (I. A. Bernštejnová: Český román 20. století a cesty realismu v evropských literaturách, 1985) a Miroslavu Drozdovi (J. S. Gromov: Osud umělce. Filmová avantgarda a Lev Kulešov, 1990).

Zumr se zprvu intenzivně zabýval zejména filozoficko-politickými názory českých revolučních demokratů, sledovanými v evropském kontextu, v 60. letech také zcela aktuálními problémy spjatými s dobovou snahou o reformu marxismu. Dlouhodobě je však vnímán především jako historik českého filozofického myšlení, zejména jeho moderní fáze. Své znalosti českých filozofických tradic a jednotlivých osobností vtělil do dílčích i syntetických studií, do spolupráce na Antologii z dějin československé filozofie a také do celé řady hesel pro domácí i zahraniční slovníky a encyklopedie.
Také své druhé specifické téma, názorovou soustavu filozofa J. F. Herbarta, Zumr vztáhl k českému myslitelskému kontextu, když rozpoznal a zdůraznil vliv herbartismu na estetické koncepty Josefa Durdíka a Otakara Hostinského (ve studiích Některé otázky českého herbartismu, in sb. Filozofie v dějinách českého národa, 1959; Teoretické základy Hostinského estetiky, in Filozofický časopis 1958) a posléze i na Otakara Zicha a východiska českého strukturalismu (ve studii Vývoj českého strukturálního myšlení do roku 1930, Filozofický časopis 1969). Zaujetí problémy estetiky pak u Zumra úzce souvisí s jeho zájmem o českou moderní kulturu a literaturu, zvláště avantgardní. Mimořádnou pozornost heuristickou, ediční, interpretační a propagační přitom od 60. let věnuje Ladislavu Klímovi; z jeho tvorby uspořádal objevitelský výbor Vteřiny věčnosti, který doplnil rozsáhlou předmluvou: podal v ní první souhrnnou charakteristiku tohoto obtížně zařaditelného autora jako filozofa i literáta. K poznání tvorby Bohumila Hrabala přispěl studií Ideové inspirace Bohumila Hrabala (in sb. Hrabaliana). Rozsáhlá je jeho překladatelská činnost z ruštiny a polštiny.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz