Dnes oslaví 70. narozeniny spisovatel Petr Bartůněk

Petr Bartůněk – prozaik, básník, publicista a autor knih pro mládež, se narodil 21. 3. 1953 v Litoměřicích. Syn Josefa Bartůňka (1913–1963), publikujícího v letech 1940–50 povídky, fejetony a kreslený humor; bratr výtvarníka Jiřího Bartůňka (* 1946). V letech 1968–73 studoval na Střední průmyslové škole stavební v Děčíně. Po maturitě pracoval jako projektant v Ústí nad Labem (do roku 1976) a v Praze (1977–83) a v roce 1984 se stal spisovatelem a scenáristou z povolání. Od roku 1991 vlastní malou projekční firmu, od roku 1995 pak malou stavební firmu.

Již v Ústí nad Labem vedl folkovou skupinu ATD (1973–76); po přestěhování do Prahy působil rovněž jako písničkář v různých pražských klubech a malých divadelních scénách. V letech 1979–84 účinkoval se Zuzanou Hanzlovou, zpěvačkou C&K Vocalu. Debutoval v Mladém světě písňovým textem Vlak žížalák (1970). Od roku 1976 publikuje fejetony, povídky, básně a reportáže v Květech, Literárním měsíčníku, Mladé frontě, Mladém světě, Práci, Tvorbě, Kmeni aj.; od 1990 v Tvaru, magazínu Co vás zajímá a časopisu Playboy. Roku 1989 byl spolu s dalšími autory, s nimiž se cítí generačně spřízněn (Alexandra Berková, Miroslav Huptych aj.), jedním ze zakládajících členů Hejna českých spisovatelů Mamut. Na motivy novely pro mládež Ach jó natočil v roce 1985 režisér Vladimír Drha film Do zubů a do srdíčka (podle autorova scénáře), scénář televizního filmu Supersen realizoval roku 1989 Jiří Svoboda. V Mladé frontě užíval šifry bak.

Už v prvních povídkách pro mládež (Milion bláznivých chutí, Ach jó) se Bartůněk zabýval bolestmi dospívání. V příbězích akcentujících životní pozitiva klade proti sobě přirozenou senzitivitu, poctivost i charakterovou opravdovost mladých lidí, kteří nalézají smysl života v konkrétní činnosti, a morálně nalomený svět dospělých. Jeho povídky nemají složitě komponovanou fabuli, vyznačují se prolínáním komického s lyrickým a meditativním, jakož i svěžím vyprávěním čerpajícím z různých jazykových vrstev. Některé z těchto rysů rozvíjí Bartůněk rovněž v románu Slavnostní odhalení sochy koncipovaném jako retrospektivní vnitřní monolog. V modelovém příběhu citlivého mladého muže, odmítajícího životní styl rodičů, se bez ohledu na kauzalitu časoprostoru asociativně prolíná rovina reálná se snovou. Konzumnost současného světa autor konfrontuje s hrdinovou touhou po sebeidentifikaci, s jeho potřebou dobrat se osobních jistot. Zatímco zde se postava uzavírá do sebe, a tím de facto akceptuje povrchnost a aroganci společenského mechanismu, hrdina následného románu Páternoster se v očistném procesu sebepoznání rozhodne k otevřené konfrontaci se společností. Tato osobitá evokace polistopadové skutečnosti střídá reálné s fantazijním (včetně prvků sci-fi) a autor v ní uplatňuje i prvky symboliky a podobenství.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz