Karla
Erbová, roz. Fremrová, (nar. 30. dubna 1933 v Plzni) je
česká básnířka. V letech 1951-68 publikovala pod jménem K. Papežová. V údobí
normalizace byla režimem perzekvována. Ačkoliv patřila k zakázaným autorům,
podařilo se v 80. letech redakci Československého rozhlasu zařadit do vysílání
dvě její rozsáhlé básnické skladby.
Členka českého centra PEN-klubu, Rady Obce spisovatelů (po tři volební období a
do 9. listopadu 2002) a redakční rady čtvrtletníku Dokořán, bulletinu Obce
spisovatelů. Autorka básní, povídek a cestopisných textů s náměty vesměs
čerpajícími z historie a mytologie starověkého Řecka. Za svoji literární
činnost byla vyznamenána Cenou města Plzně v roce 1995, Cenou Jana Zahradníčka
v roce 1999 a Cenou Bohumila Polana v roce 2003 .
Dílo: Neklid, 1966, Komu mé kosti, 1991, Via dolorosa, 1992, Vždyť miluješ
svou lásku ke mně, 1993, lokasty Glauké Klytaiméstry, 1994, Obrazy obrazů, 1995,
Armor, 1995, Mukáň, 1996, Náměstí zázraků, 1997, Terra cota, 1998, Potkání,
1999, Živly, 1999, Krajina s osamělým jezdcem, 2000, Plzni, 2001, Liánový most,
2002, Již nikdy nedovolím požáru…, 2003, Kdosi, 2013, Mrtvému zimník, 2014,
Na příkrém břehu světa, 2016, Putování za sokolníkem, 2013, Večery
s koroptví, 2014, Nedohrané partie, 2019, Pití Sokratovo, 2023, Tíseň,
2018, Už jsem tu kdysi s kýmsi šel, 2021, Vlnolamy aneb Aby tu zůstal na
kameni kámen, 2018, Žena, žena, žena 2019
Zpracováno podle: www.spisovatele.cz a www.databazeknih.cz