Dnes oslaví 85. narozeniny spisovatel Rudolf Matys

Rudolf Matys – básník a esejista, se narodil 28. 5. 1938 v Praze. Pochází z rodiny hudebního pedagoga a skladatele Rudolfa Matyse (1900–1990). Po gymnaziálních studiích v Náchodě (maturoval v roce 1955) studoval krátce na Geologicko-geografické fakultě UK (1955–1956) a poté studoval historii a geografii na Vysoké škole pedagogické v Praze (absolvoval v roce 1961). V letech 1962–1963 působil jako učitel v Praze. V roce 1964 byl lektorem vlastivědného střediska Pražské informační služby. V letech 1965–1966 pracoval jako psycholog se zaměřením na biblioterapii (léčení pomocí literatury) v Psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích. Od roku 1967 je redaktorem literární redakce Československého, později Českého rozhlasu.

Časopisecky debutoval básněmi roku 1958 v Kultuře; posléze publikoval poezii a literární recenze zejména v novinách a časopisech: Práce, Květy, Kultura, Orientace, Host do domu, Tvorba, Svět práce, Svobodné slovo, Tvář, Orientace, Sešity pro mladou literaturu, Lidová demokracie, Zlatý máj, Československý rozhlas, Týdeník Rozhlas, Televizní tvorba, Literární měsíčník, Kulturní týdeník, Kmen, Listy Kubu přátel poezie, Nové knihy, Lidové noviny, Literární noviny, Rozhlasová práce, Tvar, Telegraf, Fotografie, Větrné mlýny, Srdce Evropy, Host, Katolický týdeník, Život aj., od 1965 byl kmenovým autorem Mateřídoušky.
V letech 1974–1977 a 1991–1995 byl členem umělecké rady Lyry Pragensis. Od roku 2004 je předsedou redakční rady revue Život vydávané Uměleckou besedou.
Pro Československý rozhlas napsal hry Klíč (1965) a Sisyfos na prázdninách (1969), zdramatizoval rovněž prózu Jurie Karloviče Oleši Závist (1966) a několik dalších textů, ale jako rozhlasový pracovník se věnoval dramaturgicky i autorsky především prezentaci poezie v rozhlase; je autorem mnoha rozhlasových literárních pásem, adaptací, literárních medailonků i rozsáhlých cyklů jako např. Semper viva, Dějiny české literární polemiky, Jak Čechové poznávali svět. Pro rozhlas psal též pohádky, recenze a eseje. Pro Československou televizi upravil mj. hru bratří Čapků Lásky hra osudná a Vančurovu Josefínu (obě 1974, řežie Miroslava Valová). Napsal též básnický text pro suitu Fontány a ohňostroje Jiřího Válka (koncertně provedeno poprvé 1978). Některé autorovy texty byly zhudebněny jeho otcem Rudolfem Matysem a Otmarem Máchou. Užívá šifer: -mat-, -rm-, -m-.

Matysovu básnickou tvorbu již od samých počátků charakterizuje tíhnutí k reflexivní poezii holanovského typu (Tři ze dvou). Jeho sbírky, v nichž se střídají básně pravidelného rytmu s volným veršem, dokládají svou formální i myšlenkovou kultivovaností autorovu znalost moderní poezie. Pro většinu Matysových veršů je příznačný také důraz na básnický jazyk (četné neologismy) a značná abstraktnost, určující obecně filozofický ráz básníkovy výpovědi. V Matysově poezii 80. let (Láhev do moře) je tato intelektuální složka oslabena četnými milostnými motivy, zobecňujícími básníkovo hledání životní radosti. Ve verších a leporelech pro děti autor pohádkově oživuje obyčejné a dětem důvěrně známé věci. Básnický naturel svým archaizovaným jazykem a romantizující stylizací dokládají také Matysovy prózy (Žakér); vztah k poezii autor vtělil do četných kritických glos a recenzí, hodnotících zasvěceně zejména soudobou básnickou tvorbu, a do svých edicí. V knize V umění volnost Matys zpracoval dějiny Umělecké besedy od jejího založení v roce 1863 až po znovuobnovení činnosti po roce 1989.

Nejnovější dílo: Společný jmenovatel (2020).

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz