Dnes oslaví 65. narozeniny spisovatel Petr Halmay

Petr Halmay – básník a prozaik, se narodil 12. 9. 1958 v Praze.  Je synem básníka Karla Šiktance. Po maturitě (1977) vystřídal řadu povolání, pracoval mj. jako skladník v Národní galerii, učitel, čerpač v podniku Vodní zdroje (1981–1987), později jako kulisák. Po roce 1989 byl redaktorem týdeníku Fórum, později deníku Telegraf. Poté pracoval jako kulisák v Divadle Na zábradlí, spolupracoval s časopisem Týden. Od roku 1998 je jevištním technikem Národního divadla. – Spolupracuje též s Českým rozhlasem.

Petr Halmay začal oficiálně publikovat až po roce 1989, přispíval zejména do Literárních novin, Revolver Revue, Souvislostí, Prostoru, Hostu, A2 ad. – Původní Halmayova prvotina, nazvaná Druhé tělo, byla naplánována k vydání v roce 1991 v nakladatelství Práce, nakonec však nevyšla. – V roce 2007 získal za sbírku Koncová světla Cenu Jana Skácela.

Poezii Petra Halmaye charakterizuje věcnost a popisnost, s nimiž autor zaznamenává všední situace a momenty v privátním životě a v životě města. V prvotině Strašná záře jsou tyto zdánlivě neosobní polohy vyvažovány výpověďmi člověka vrženého do světa klamů, hrůz a bytostné samoty. Osobní vzpomínky a zkušenosti zde mají vždy také přesah k nadosobnímu „my“, jímž se chce autor dotknout obecných, existenciálních daností. V Halmayově tvorbě postupně sílí rafinovanější postupy, metaliterární reflexe a také odkazy k aktuálnímu stavu světa – včetně válečných hrůz v zemích bývalé Jugoslávie (Bytost). Jako kompoziční experiment působí sbírka Hluk, v níž se střídají básnické texty s drobnými, silně lyrizovanými autobiografickými povídkami. V pozdější tvorbě se Halmayova poezie stále silněji přiklání k pravidelné, sevřené strofické struktuře, její věcnost směřuje až k epičnosti a půdorysem básně se stává sotva pozorovatelný mikropříběh (Koncová světla). Ve snaze zachytit s deníkovou přesností události „divadla světa“, které autora neustále udivuje svou proměnlivostí, se básník stává „pouhým“ pozorovatelem tohoto světa, nikoli jeho aktérem. Jeho komentáře k událostem pak vznikají v rámci vnitřního prožití viděného, nikoliv v přímé konfrontaci s nimi.

V roce 2012 vyšla sbírka Ledolam. Knihu, ve které autor dospěl k oproštěnějšímu, syrovějšímu výrazu, než je tomu v předešlých souborech, charakterizuje pomalé, melancholické tempo, hloubka až fotograficky podmanivé obraznosti a zatím nejvyhroceněji formulovaná skepse ke vtíravým modalitám současného světa.

Z nejnovějšího díla: Skrytá kopie (2022)

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz a www.czechlit.cz