Dnes oslaví 55. narozeniny básník Pavel Petr

Pavel Petr se narodil 3. 1. 1969 v Gottwaldově (dnes Zlín). Pochází z rodiny dělníka. Po vyučení ve strojírenském oboru pracoval v letech 1986–1992 jako zámečník, posléze jako odborný technický pracovník ve Výzkumném ústavu gumárenské a plastikářské technologie v Loukách u Zlína. Od roku 1992 pracuje jako provozní zaměstnanec v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně. Je rovněž literárním redaktorem revue Prostor Zlín. V letech 1995–1997 byl redaktorem literárního časopisu Host.

Od počátku 90. let publikoval verše zejména v novinách a časopisech: Box, Moravskoslezský týden (Brno), Akord, Tvar, Literární noviny, Lidové noviny, Souvislosti, Host, Velehrad (Olomouc), Scriptum (Olomouc), Revolver Revue aj. Své výtvarné práce vystavoval na několika samostatných výstavách (Valašské Klobouky, 1987; Šumperk, 2004).

Poezie Pavla Petra je spojena s křesťanskými náboženskými jistotami. Již v prvních básnických sbírkách, vzniklých pod zřetelným vlivem tvorby Jiřího Kuběny, vyjadřuje autor svůj náboženský prožitek a vztah ke světu prostřednictvím četných biblických archetypálních postojů a motivů (Déšť ve vězení řeky, Bezpočtu svých dvanáctero). Pro Petrovy básně, psané volným, nepravidelně cézurovaným veršem, je charakteristický silný patos a výrazová expresivita, projevující se až křečovitým porušováním sémantické celistvosti básnické výpovědi. Téměř barokní konfrontace mezi asketickým odvratem od světa a všudypřítomným zlem vyznačuje dialog mezi Bohem a světem, který je stálou dramatickou osou básní. Křesťanský zorný úhel neznamená v Petrově poezii ani úsilí po harmonizaci, ani básnickou kontemplaci. Spíše zde nalézáme boj se skutečností, podobající se zlověstnému snu, z něhož se člověk probouzí, aby pouze kladl otázky. Snovost a fragmentárnost skutečnosti se projevuje neustálým proudem básnických obrazů, jejichž horizontální plynutí je pozadím básníkovy bolestné touhy po transcendenci. Tyto básnické obrazy jsou chrleny až překotně, s častým záměrným porušováním syntaktických vazeb, se snahou o osamostatnění jednotlivých slov.
Z pozdější Petrovy básnické tvorby (Zlé brusy nože) patos širokodechých veršů mizí, převažují spíše verše arytmicky přerývané řadou zámlk, nápovědí a anakolutů. S touto střídmostí básnického výrazu vstupuje do autorova básnického světa také více zcela všedních jevů a věcí, jimž dává básník často symbolickou platnost, aby tak prohloubil účinek své básnické výpovědi. Přelomová je z tohoto pohledu sbírka Trojlodí Jakuba, v níž se výrazně zkonkrétňuje Petrova obraznost, obrazy už nejsou dolovány pouze ze spodních vrstev jevů, básník je sbírá v přítomné realitě i ve vzpomínkách, zachycuje okamžiky a skládá je do náladotvorných mozaik.
V následujícím vývoji Petrovy tvorby (Za svítání Morava, Andělům víno) do jeho básnického světa vstupují konkrétní moravské lokalizace, stále výraznější roli sehrávají folklórní názvuky a postupně se dominantním tématem stává téma milostné. Vrcholem této vývojové etapy Petrova díla je lyrický deník Srdéčko skonči, v němž poprvé zcela otevřeně demonstroval homoerotické založení své lyriky.
Petrova tvorba z posledních let se odklání od drobných lyrických útvarů a vytváří rozměrné textové plochy inspirované starobylým žánrem elegie. Na tomto žánrovém půdorysu vznikla volná trilogie, již tvoří sbírky S tebou tmavé louky roztroušených ostrovů, Řeckořím a Ve spánku sluncem jsi voněl.
Zatím jediným prozaickým dílem Pavla Petra je deníková próza Z Javoriny, již silně subjektivizovaná forma vyprávění a koncentrace k religiózní a homoerotické tematice staví do těsné blízkosti Petrovy tvorby básnické.

Nejnovější dílo: Nic na sobě nemít (2016), Pohádky z kolejí (2016), Básně IV./Elegie (2023), Eféb směje se mezi jinými slovy (2020)

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz a www.databazeknih.cz