Po stopách mladičkého Haška na Slovensku

Nebylo mu ještě ani dvacet let, a to už měl budoucí literární klasik Jaroslav Hašek za sebou tři cesty na Slovensko, samozřejmě tehdy do Horních Uher. Kde se ale setkával hlavně se Slováky. Novinář a spisovatel Igor Válek o jeho toulání v letech 1900 až 1902 s bratrem Bohuslavem a dalšími napsal knihu s názvem Jaroslav Hašek a Slovensko alebo Ako chutí ovca v žinčici (vydaly A-knihy v Martině, 144 stran).

Hašek měl toulavé boty od mala. Už o prázdninách v roce 1899 se s o tři roky mladším Bohuslavem vydal na Moravu. Takže nebylo divu, že potom vyrazili dál. Válek objevil dopisy a pohlednice zasílané z cest sestřenici Máně do Prahy, takže obraz není jen literárně historický, ale přímo reportážní. A to mladičký Hašek publikoval z oněch výletů dokonce v Národních listech příspěvky i přímo povídky! Pro plno milovníků humoristy světového jména to je objev.

Při cestách po Turčanském sv. Martině, Zvolenu, Banské Štiavnici, Dětvě, Vysokých Tatrách či polském Zakopaném se potkával s řadou osobností. Se spisovatelkou Elenou Maróthy-Šoltésovou, zakladatelem slovenské muzeozologie, farářem Andrejem Kmetěm, lékařem Dušanem Makovickým, který se stal partnerem Lva Nikolajeviče Tolstého, s malíři Emilem Pacovským i Jaroslavem Augustou.

Je to barvitý obraz dobového Slovenska a rostoucí osobnosti novináře a spisovatele. Válek prošel jeho cesty a oslovil dokonce další partnery, aby se k Haškově putování vyslovili. Slovenský novinář Pavol Halaša, filozof Jaroslav Novotný, Haškův vnuk Richard Hašek i znalec života a literatury, nedávno zesnulý Radko Pytlík. Haškův vnuk přitom zdůraznil, že jeho děda, ve své době student Českoslovanské akademie obchodní v Praze v Resslově ulici, tam studoval světové řeči, ale i maďarštinu a ruštinu, které uplatnil právě při cestách po Horních Uhrách. A samozřejmě i potom dál ve světě.

Poznámku si zaslouží Haškův pobyt v Humenném, kde dnes u nádraží připomíná socha dobrého vojáka Švejka literární scénu s poručíkem Dubem a jeho touhou nachytat vojáky Velké války při nepravostech.

Autora těchto řádků vyzval Igor Válek k tématu Haškova podílu na vzniku československých legií, kde byl od samého začátku. Je na místě připomenout spisovatelovu udatnost jak v rakouské armádě, tak i v bitvě u Zborova, kdy byl pokaždé za statečnost vyznamenán. A citaci si zaslouží i veřejné vystoupení stále ještě legionáře Haška ze 14. dubna 1918, kdy petrohradské Odbočce Čs. národní rady napsal: „Oznamuji tímto, že nesouhlasím s politikou Odbočky Čs. národní rady a s odjezdem našeho vojska do Francie. Proto prohlašuji, že vystupuji z českého vojska do té doby, pokud nezavládne v něm a v celém vedení Národní rady jiný směr. Prosím, aby toto mé rozhodnutí bylo vzato na vědomí. Budu i nadále pracovat pro revoluci v Rakousku a za osvobození našeho národa.“ Tedy žádné zběhnutí, ale rozchod s politikou T.G. M., jehož si jinak vážil. I tak končí obraz jeho dávných cest po území dnešního Slovenska.

František Cinger

(Možnost zakoupení v denní nabídce)