Josef Formánek – český prozaik, reportér, redaktor a cestovatel, se narodil 16. 6. 1969 v Ústí nad Labem. Vystudoval Střední zemědělskou technickou školu v Roudnici nad Labem. Roku 1992 založil společně s Miroslavem Urbánkem geografický magazín Koktejl. Téměř třináct let působil jako jeho šéfredaktor a díky své práci procestoval přes třicet zemí světa, z nichž ho nejvíce ovlivnil ostrov Siberut. Stál také u zrodu časopisů Oceán, Everest, Fénix, Kleopatra, Nevěsta a časopisu pro děti Říše divů. Inicioval realizaci rekvalifikačního kurzu „Redaktor časopisu“, který probíhal přímo v redakci magazínu Koktejl za spolupráce s několika známými fotografy, cestovateli a autory. Dnes se Formánek věnuje výhradně spisovatelské činnosti. Doposud napsal čtyři knihy. Formánek má dceru Karolínu, kterou by jednou chtěl vzít s sebou na ostrov Siberut a ukázat jí veškeré moudro přírodních národů a tajemné kouzlo pralesa.
Josef Formánek navštívil Siberut třikrát. V letech 1997 a 2000 pobýval na ostrově, který se nachází v Indickém oceáně západně od Sumatry, přibližně půl roku. Jeho další cesta se konala v rámci dvouměsíční humanitární mise po prosincové vlně tsunami roku 2005. Přírodní národy autora fascinují a ostrov Siberut považuje za svůj druhý domov. Zážitky z pobytu a setkávání se s lidmi kmene Mentawaj popsal v cestopisných pasážích svého debutu. Před odjezdem se naučil základy mentawajského jazyka z misionářského mentawajsko-německého slovníku. Poprvé jel na Siberut se svými dvěma kamarády na 2 měsíce. Podruhé strávil na ostrově 3 měsíce v doprovodu studenta indonéštiny z Karlovy univerzity. Při této návštěvě sbíral Formánek artefakty pro svou plánovanou výstavu. Nechal si udělat rituální mentawajské tetování celé horní části těla, jež pomocí geometrických obrazců představuje prales a Slunce – dárce života. Deset let také nosí na rukou červené a žluté šamanské korálky, které ho mají ochránit před zlými duchy.
Na podzim roku 2002 vystavoval v Národním muzeu mentawajské artefakty a fotografie v expozici pojmenované „Siberut – Oči duchů“. Tato expozice proběhla v rámci výstavy „Tajemná Indonésie“, kterou Josef Formánek pořádal společně s Jiřím Hanzelkou, Miroslavem Zikmundem, Rudolfem Švaříčkem a Miloslavem Stinglem. Další výstavy jeho exponátů se konaly v Prachaticích a Karlových Varech. Po vlně tsunami v Indonésii 26. 12. 2005 Josef Formánek realizoval na základě iniciativy galeristy Hrušky projekt s názvem „Nejsme sami“, kterým chtěl podpořit oblasti postižené katastrofou. Šedesát šest keramických hlav českých umělců bylo pomalováno a na aukci vydraženo za sumu ve výši 686 400,- Kč. Výtěžek byl věnován na nákup materiální humanitární pomoci, konkrétně vybavení pro školy, školky a šicí dílny. Josef Formánek se jako dobrovolník zúčastnil mise Českého červeného kříže a zmíněnou materiální pomoc odvezl do Acehu na Sumatře, na Seychelské ostrovy a na ostrov Siberut. Při této dvouměsíční cestě Formánek podstoupil na Siberutu šamanský rituál zasvěcení. Šamanské zkoušky prozatím nevykonal. Formánek se snažil zakročit proti působení misionářů v necivilizovaných pralesních oblastech. Roku 1995 napsal otevřený dopis papeži Janu Pavlu II., na základě kterého mu byl zprostředkovaný rozhovor s pražským nunciem Giovannim Coppou. Při rozhovoru se ale Formánkovi nedostalo pochopení.
Formánkově spisovatelské etapě předcházela etapa cestovatelská. Objevování a poznávání, jaké znal z cestopisných knih, které rád četl jako kluk, se pro něj staly inspirací. Z nespočetných zážitků z cestování vycházela touha se o to nově nabyté rozdělit, ať už v reportáži nebo v knize. Napsal pět knih, které vyšly u vydavatelství Smart Press, s.r.o. Svůj debut Prsatý muž a zloděj příběhů tvořil sedm let. Vyšel roku 2003 a stal se nejúspěšnějším debutem desetiletí – doposud se prodalo více než 72 000 výtisků. V současnosti se díky velké čtenářské odezvě prodává už dvanácté vydání (červen 2013) a vznikla i audio podoba, kterou předčítá herec Národního divadla Jiří Štěpnička. Druhá kniha Létající jaguár vyšla roku 2004. Vznikla v rekordním časovém rozmezí. Spisovatel se vsadil se svým nakladatelem Ivem Železným, že napíše novelu za 12 hodin (nakonec se mu to podařilo v čase kratším – 11 hodin 19 minut). Nakladatel ji pak za dalších 12 hodin vydal. Výtěžek z prvního vydání (700 svazků) ve výši 68 000 Kč byl věnován nově otevřenému pavilonu slonů v ústecké ZOO. Třetí Formánkova kniha Mluviti pravdu vyšla roku 2008. Prodalo se jí doposud přes 26 000 výtisků. Čtvrtá kniha Umřel jsem v sobotu, kterou psal autor 2 roky, byla vydaná roku 2011. Zatím poslední dílo Syn větru a prsatý muž mělo premiéru v roce 2013. Všechna díla spojuje autobiografičnost, vrstevnatost, formální členění na mnoho kapitol a podkapitol, ilustrace kreslíře Dalibora Nesnídala, ale i hlavní téma – hledání smyslu lidského života. Knihy Prsatý muž a zloděj příběhů a Mluviti pravdu přeložila do francouzštiny Christina La Ferreira. Formánek je autorem scénáře pro televizní film.
Dílo: Prsatý muž a zloděj příběhů – cestopisný román s autobiografickými prvky, 2003; Létající jaguár – novela na základě vylosovaných témat, napsaná a vydaná v rekordním čase, 2004; Mluviti pravdu – brutální román o lásce k životu podle skutečných událostí, 2008; Umřel jsem v sobotu – Jeden dům. Jeden stavitel. Jedno boží oko a jedna věta. Dům, ve kterém se staly podivné věci. Podle čeho vybírá bůh? Co je po smrti? – Jediné dílo, které neilustroval výtvarník a Formánkův přítel Dalibor Nesnídal. Autor použil fotografie z objektu, který v knize popisuje. 2011; Syn větru a prsatý muž – pokračování knihy Prsatý muž a zloděj příběhů; depresivní příběh o tom, jak se David Zajíc vrátí na ostrov Siberut a nestačí se divit co vše se stalo, jak zanikla kultura a jak nejcennější věci jsou americké cigarety a japonské motorky 2013; Úsměvy smutných mužů – vyprávění z protialkoholní léčebny. Ilustrováno Daliborem Nesnídalem (2014).; Dvě slova jako klíč: Laskavá kniha o podivuhodných osudech dotýkajících se života Teodora D., 2016
Z nejnovějšího díla: Kniha o tichu (2020), Nevím (2023)
Zpracováno podle: https://cs.wikipedia.org a www.databazeknih.cz